Jan Sůsa Radiový koutek: ::vtol::10. 2. 2017

Tématem dnešního koutku je ruský evangelista circuit bendingu Dmitrij Morozov, jenž působí pod uměleckým jménem ::vtol::. Shodou náhod jsem na jeho webovou prezentaci narazil v počátku svého zájmu o průnik elektronického bastlení do hudebních oblastí, a musím se tak přiznat, že k jeho tvorbě mám poněkud osobnější vztah. Morozov totiž dokazuje, že circuit bending nemusí být pouhou přehlídkou zvukových bizarností, ale může být velmi dobře použitý i pro tvorbu jemných a abstraktně-elektronických ploch, které mají nejblíže k poněkud vachrlatému označení "ambientní noise". I ty divočejší hlukové stěny jsou v umělcově pojetí spoutány svéráznou disciplínou a nepůsobí jako náhodná skrumáž divných zvuků, ale vyvolávají dojem, že je v tom všem určitá struktura, byť samozřejmě nijak příliš zřetelná a dovedně skrytá pod povrchem. Zvláštní úpravy levných kytarových efektů nemusí ústit do nedisciplinovaných orgií roztodivných hluků (nic proti tomu!), ale v rukou Morozova dostávají specifický výraz a tvar.

kout2.jpg

kout3.jpg

Už první alba projektu ::vtol:: ukazují, že pomocí několika přebastlených kláves pro děti je možné vytvářet mnohem zajímavější hudbu, než s předraženými modulárními syntezátory. Ty Morozov sice také používá, ale staví si vlastní moduly z rozbitých hraček, elektronických cetek a nejlevnějších součástek. Na devíti albech předvádí různé tvůrčí polohy: od strategie nezasahování, kdy nechává modifikovanou elektroniku žít vlastním životem, po intuitivně virtuózní ovládání nepředvídatelných zapojení. Meditativní drony střídají prudké záchvěvy rozbouřených hluků a na své si přijdou příznivci noisu i ambientu. Pokud bych měl doporučit k poslechu jen jedno album, pak by šlo o klidnější, a ani ne desetiminutový počin CAA—4, vydaný v obskurní edici Cyland Audio Archive.

 
kout4.png


Nedávno jsem si na jeho originální hudbu vzpomněl, a po zadání příslušných slov do vyhledávače jsem náhle uzřel, že nejenže tvořit nepřestal, ale navíc stal se "etablovaným" umělcem, a dokonce o jeho tvůčích aktivitách píše i "neo-Bravíčko" Vice. Morozov nyní hudební tvorbu spojuje se stavbou elektro-mechanických zařízení, které dalece překračují hranice hudebních nástrojů. Hybridní skulptury spojují organické materiály spolu s nejnovějšími technologiemi. Některé objekty zcela přesahují hudební rámec, například instalace telekniting, ve které důmyslný stroj analyzuje televizní signál, a na základě toho oplétá pomocí obarvených nití zvolený objekt na rotační podložce.

kout5.jpg

kout6.jpg


S hudební oblastí nemá nic společného ani další důmyslný vynález: policejní tonfa, vybavená GSM modulem, který odešle SMSku "Mami, udeřil jsem člověka" pokaždé, když ji vlastník použije. A prý že nemá umění praktické využití....

kout7.jpg 

Některé robotické výtvory mají lehce antropomorfní charakter, a připomínají téma, které je dobře známé všem čtenářům a čtenářkám sci-fi literatury: co když počítače začnou žít vlastním životem? Opravdu je třeba dosažení singularity umělé inteligence doplňovat prohlášením vědců: "Už jsme toho dosáhli!"? Co když komplexní elektronické obvody vědce předběhnou, a vezmou situaci takříkajíc "do vlastních rukou"? A budou roboti schopní umělecké tvorby, jak předpovídal Egon Bondy?

kout8.jpg

Morozovova tvorba ukazuje, že to zřejmě bude možné - například robot Pollock pomocí analýzy hudby vytváří obrazy, které jsou inspirované stejnojmenným malířem. Další instalace a vynálezy jsou ke shlédnutí na obsažných stránkách vtol.cc.

kout9.jpg

Možná nejrádiovějším dílem poslední doby je Orbitaločka: malá skulptura ztvárňující satelit, která je napájená sluneční energií. Orbitaločka vysílá na frekvenci 99 MHz a věrně napodobuje pohyby skutečného satelitu. Její zvukové vnitřnosti jsou postavené z pozoruhodného modulárního syntézátoru Patchblocks. Ten se skládá z malých modulů, které mohou uživatelé naprogramovat pomocí prostředí, podobného programovacím jazykům Pure Data či Max/MSP. Uživatelé tohoto moduláru tak mohou jednoduše testovat nové "patche" a vkládat je do hardwarových modulů bez nutnosti pájení součástek. Světlo pro Orbitaločku tvoří nejen zdroj energie, ale ovlivňuje i výsledný zvuk - solární panely jsou připojené k ovládacímu napětí syntezátoru. Orbitaločka zatím obývá pouze galerijní prostory, snad se dříve nebo později ozve podobný radio-syntezátor i z prostor mezihvězdných.

 




kout10.jpg

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!