Album Carved Water, které vyšlo loni na značce Aural Terrains nabízí záznam z koncertu kvartetu k příležitosti soundartové výstavy „On the Edge of Perceptibility“ uspořádané v budapeštském Paláci umění v roce 2014. Už svým názvem tento počin naznačuje amorfnost, neforemnost a proměnlivost a jeho následné hudební provedení představuje jakousi primitivní zvukovou matérii, která ovšem při poslechu nabývá neslýchané sofistikovanosti.
Album je rozetnuté na dvě asymetrické části. Stopáž prvního improvizovaného pásma dosahuje úctyhodných 39 minut, v nichž se stáváme účastníky her bez hranic s témbrem: broušení, vrzání, chrčení, foukání, hvízdání a spousty dalších zvukových projevů si razí cestu tichem a důmyslně ho zaplňují hudebním obsahem. Již od začátku nejsme ničeho ušetřeni, do podkladu tvořeného vibrujícími předměty proniká vrzání pětistrunné violy Sörése, glitchové a noisové projevy Skjødta a Chrysakise a přiškrcené zvuky preparovaného soprán saxofonu Christiana Kobiho. Po krátkém odmlčení začíná vše znovu, jen s větší razancí. A poté, zhruba ve 25. minutě nahrávky se tento postup opět zopakuje. Jenže tentokrát se po odmlčení rozpoutává ještě divočejší zvuková alchymie. Přefuky a pokvikávání saxofonu tu doplňuje nahodilé skřípání strun a jízlivé vlny elektroniky, které nás v zápětí hodí do dosti tísnivého ambientního rauše. První track alba poté zakončuje kerbajovské pobublávání Kobiho sopránsaxofonu.
Druhý track na CD se nese na poměrně podobné vlně, jen je na něm vše v nahuštěnější podobě, což je dáno jeho podstatně kratší délkou necelých dvanácti minut. Sörésovy výboje na pětistrunnou violu začínají být divočejší a více prodchnuté elektronikou a Kobiho saxofon zase kvílivější a průraznější. Ty doplňuje chvění a chroupání různých zvukových objektů, jakož i elektronické zvukové manipulace s nečekanými dunivými údery.
Kvartetu se daří pohybovat v úctyhodném dynamickém rozpětí, zejména co se týče spodní hranice hlasitosti, a místy se dostává až na samotnou úroveň slyšitelnosti, kdy musíme vážně dost napínat uši nebo otáčet volume doprava. Hutné prolínání elektronických i instrumentálních hudebních projevů je dovedeno až na úroveň, kdy jedna rovina nejde od druhé rozeznat. Co jiného by však mělo být kýženým cílem takovéto elektroakustické formace? Oslava společného zvukového souznění zavrhující puntíčkářskou diskriminaci a kategorizaci.
Thanos Chrysakis, Christian Kobi, Christian Skjødt, Zsolt Sőrés Quartet: Carved Water
Aural Terrains (http://auralterrains.com)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Peter Lenaerts zachycuje zvuky zdánlivého ticha.
Moderní black metal je jedním ze sílících trendů na poli nezávislé hudby.
Moře v představách metalových a experimentálních hudebníků.
Blazing Flame, tentokrát s konkretizací Quintet, nahrál své šesté album v bristolské Factory v lednu 2017 z jedné vody načisto, tedy bez jakýchkoli dodatečných změn či dodatků. Naprostým protikladem je mu pak album Tria Now!
Autor Wittgensteinovy knihy faktů pohovoří o Wittgensteinovic diskotéce.
Měsíční Parsifal, robotí Únos ze serailu, uprchlíci i Conchita Wurst.
Klavírista Friedl interpretuje Cage bez klavíru, zato se spoustou hraček.
Vyšlapaná cestička, ale také životní dráha.
Rozhovor se skladatelem Markem Kopelentem.
Nicole Mitchell je hlavní personou nynějšího afro-futuristického hnutí, jež započalo v polovině 50. let díky věrozvěstovi Sun Ra.
Program stanice se od běžných rádií poněkud odlišuje a tvoří jej "pouze" přímý přenos z lesa.
První sólová nahrávka Pavla Zajíčka konečně na CD.
Přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem.
Aktual odjel rozlučkové turné.
Hymna sebevrahů Gloomy Sunday páteří koncertního alba.
Nad každodenními malými smrtmi a mezilidskými vztahy rozjímá bubeník Hamid Drake.
Povídání, o tom, jak vědec „vidí“ zvuk a hudbu.
Niněra (anglicky hurdy-gurdy) je středověký nástroj, který v současné době zažívá renesanci.
Radikální árie a temné žalozpěvy ve vyzrálé formě.
Subkultury a většinová společnost pozdního státního socialismu a postsocialismu tématem knihy Ondřeje Daniela.
Robert Rauschenberg intermediální.
...téměř jako následovník Art Ensemble of Chicago.
Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby.
Na nezávislém německém labelu Carpe Diem Records, jež se soustřeďuje na ranou klasickou hudbu, world-music, soudobou vážnou hudbu i jazz, vyšlo nedávno pozoruhodné album, ve kterém je obsažen celý vydavatelský záběr. Jde o hudebně vyprávěný příběh nejstaršího dochovaného cembala na světě, nástroje vyrobeného v Neapoli roku 1525 a uloženého v Národním muzeu hudby ve Vermillionu v Jížní Dakotě.
Vysílač je upevněn přímo na živý strom, napájen pomocí solární energie a jeho zvuk je ovlivňován několika senzory.
Skladatel Bernhard Lang vytvořil na objednávku festivalu Wiener Festwochen novou verzi Wagnerova Parsifala.
Sedmačtyřicet minut dlouhá nahrávka vznikla uvnitř šedesát metrů vysokého komína.
Withdrawal jako ústup? Naopak, jako troufalý nástup.
Po dlouhé nemoci ve věku 75 let, zesnul 1. května v helsinské nemocnici Erkki Kurenniemi, finský pionýr elektronické hudby.
Nestor české ambientní hudby, Michal Kořán, vydává po třiceti letech experimentování s tímto žánrem letos rovnou dva dlouhohrající počiny.
Jak najít ten správný obchodně-umělecký model, v němž prostě posluchači ochotně zaplatí umělcům odpovídající sumu za jejich díla a umožní tak jejich další rozvoj.
Již druhé koncepční album vydal osmičlenný soubor VanBinsbergen Playstation; 10.března se v katalogu prestižního nizozemského labelu Challenge Records objevilo CD s příznačným titulem Tales Without Words. Bylo nahráno ve dvou dnech a všechny skladby jsou inspirovány současnou nizozemskou literaturou, především poezií.
Cembalista Mahan Esfahani vnímá hudbu komplexně, v pojmech „stará“ nebo „nová“ uvažuje minimálně.
Arca španělsky znamená archu nebo schránku, kterou lze plnit různými obsahy, dávat jí různé identity.
Nahrávka zachycuje přírodní ráz krajiny poblíž Ruslavy, kde autor prožil část svého dětství.
Islandský hudební zaklínač Hilmar Örn Hilmarsson.
Životní krédo filantropa, muzikologa a antropologa Alana Lomaxe se podařilo, zdá se, částečně udržet při životě.
Existují nahrávky hluboké či naopak prázdné svou neuchopitelností.
Čtvrtý ročník interaktivní přehlídky audiovizuálního umění proběhne v Hradci Králové a v Pardubicích.
Třicetihodinový hudební maratón The Long Now je konstantnou berlínského festivalu.
Netradiční internetové radio mixuje náhodné ambientní tracky se signály policejních vysílaček z devětadvaceti velkoměst.
Rozhovor s Peterem Grahamem a Jaroslavem Šťastným.
Na samém začátku bylo nenápadné prokletí v podobě malého namalovaného lístečku. To však bylo naplněno vznikem „volnomyšlenkářského absolutisticky interaktivního“ spojení zvuku bendža a jeho živým procesováním do nejzazších možností.
Stůl je objekt, na němž se odehrává velká část našich aktivit, jíme na něm i pracujeme, stojí mezi lidmi, kteří o něčem jednají. A dá se na něj hrát.
