Jan Faix Noční provoz: Mare Nostrum Ignis Est5. 6. 2017

Pravděpodobně jednočlenný projekt Noční provoz dal o sobě poprvé vědět v roce 2010. Vždy kombinoval potemnělou elektroniku industriálního charakteru s autorskými především českými texty odkazujícími k dekadentní estetice. Jeho první samostatné album vyšlo letos v lednu na limitovaném CD-R (123 kusů) na sublabelu Sky Burial, provozovaným pod slovenskou značkou Nomad Sky Diaries (kde vyšel před čtyřmi roky též jeho split s ostravským hlukovým projektem Garasu).

Je to přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem. Dark ambientní plochy a basovější syntezátorové struktury doplňují industriální rytmizace a noisové vrstvy, všech osm skladeb drží zvukově i formálně pohromadě. Je radost si vychutnávat tyto syté hudební barvy ve sledu, jak je deska dávkuje, i jejich řád v dynamice či v dalších kompozičních proměnných.

Rovnocennou rovinou k hudbě jsou zde také texty, které se na nahrávce ozývají recitované mužským hlasem (pravděpodobně autorovým). Zaznívají většinou s civilní vážností, místy s jistou dávkou patosu. Možná v souladu se strojovostí industriální estetiky se v nich často cyklí obdobné syntaktické struktury s obměňovanými slovy, což někdy působí velmi silně, litanicky či jako mantra, někdy už pak poněkud stereotypně (např. „Neprocházím nebem, Nebe prochází mnou. Neprocházím zemí, Země prochází mnou. Neprocházím světlem, světlo prochází mnou. Neprocházím Tebou, Ty procházíš mnou. Neprocházím peklem, Peklo prochází mnou a zůstává.“). K dekadentnímu či nihilistickému chápání těchto sdělení nás vedou i odkazy k Ladislavu Klímovi, avšak zůstává na posluchači, zda si třeba enormní množství podobných básnických figur (například genitivních vazeb umožňujících vlastně spojení čehokoli s čímkoli: noc duše, krajiny svědomí, láva noci, břehy těl, kniha noci, rituály úsvitu, hlad těla, jizvy let…) vyloží jako vědomou rezignaci na básnicky pestré sdělení, či jako poměrně začátečnickou textařskou manýru. Ovšem základní téma, tedy omezenost či nedokonalost jedince mezi tušenými přesahujícími ději, je zde každopádně vyjádřeno trefně a na vyšší úrovni chápání k němu programově sedí i zmíněné formální těžkopádnosti. „Nemám nic víc. Nemám nic víc.“

Výtvarné řešení obalu krásně odpovídá hudebnímu sdělení nahrávek. Čisté, členité a pravidelné konkrétní struktury rozličných lastur v černých plochách vystihují toto album velmi vhodně. Oproti dřívějšímu noisově špinavějšímu výrazu zde projekt Noční provoz nachází mnohem vyspělejší formát dekadentního industriálního nocturna.

Noční provoz: Mare Nostrum Ignis Est

Sky Burial (http://skyburialproductions.blogspot.cz)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!