Boris Klepal Nový orchestr, nové místo, nová hudba. Ostravské dny 201712. 7. 2017

Ostravské dny jsou letos pořád stejné a zároveň úplně jiné než v minulých ročnících. Nová, tedy dosud neslyšená hudba v nich hraje pořád zásadní úlohu a dopředu je žene až nepochopitelná energie Petra Kotíka a organizačního týmu. Ze života festivalu se ovšem letos ztrácejí dvě konstanty, které ho provázely od počátku – Janáčkova filharmonie Ostrava a Dům kultury města Ostravy. Místo JFO přichází nové mezinárodní těleso složené speciálně pro festival, festivalové produkce se ze starého kulturáku stěhují do Trojhalí Karolína.  

„Založíme kapelu!“ Tahle věta padla v různých variantách už tolikrát, že je těžké brát ji v hospodě po třech pivech vážně. Po jednom z koncertů Ostravských dnů 2015 ji ale řekla výkonná ředitelka festivalu Renáta Spisarová a nemluvila o kapele, šlo jí rovnou o celý orchestr. A nešlo také jen o prázdné plácnutí – Ostrava New Orchestra se na letošním ročníku Ostravských dnů sejde poprvé a bude hrát všechny velké orchestrální produkce. Festival tak k nabitému programu posledního srpnového týdne a začátku září, osobní účasti Salvatora Sciarrina, Phila Niblocka, Roscoe Mitchella a dalších guruů současné hudby přidal navíc další pecku. Zároveň si tím naložil na záda ohromnou starost a riziko, ale Ostravské dny nikdy nechodily jednoduchými cestami.  

Rozchod s Janáčkovou filharmonií Ostrava není příjemná věc a vlastně nad ním pořád zůstává trochu rozum stát. Orchestr po dlouhé spolupráci nenašel s Ostravskými dny společnou řeč a podle Renaty Spisarové podmínil svou další spolupráci s festivalem tím, že jej nebude dirigovat Petr Kotík a Johannes Kalitzke. Vyjádření ředitele JFO Jana Žemly se bohužel v těchto prázdninových dnech nepovedlo získat, ale o nechuti některých hráčů JFO k Petru Kotíkovi se mluví v zákulisí dlouho.  

Z pouhého pozorování zvenku se dá soudit, že se to týká jen malé části členů, ale ti dokázali dávat svou nechuť k práci najevo i během festivalových koncertů tak okatě, že to padalo na celý orchestr. Pavel Klusák po předloňském koncertu pro tři orchestry dokonce JFO vyzval, aby Janáčkovo jméno dala pryč z názvu, protože při takovém vztahu k nové hudbě na ně prostě nemá nárok.  

Ostrava New Orchestra se poprvé sejde 17. srpna a o deset dní později ho čeká veřejná premiéra naostro. Udělat opravdový orchestr z party lidí z celého světa, kteří spolu nikdy nehráli, bude společný úkol pro dirigenty velkých orchestrálních koncertů. Jako garanti jednotlivých nástrojových skupin budou do procesu zkoušek vstupovat klíčoví členové Ostravské bandy – rezidenčního komorního orchestru, jehož jméno patří k Ostravským dnům automaticky a na jehož kvalitě a pohotovosti festival stojí. Součástí Ostrava New Orchestra ale nebudou, ostatně na festivalu mají své práce dost.  

ONO musí nastudovat tři rozsáhlé programy s hudbou sahající od Richarda Strausse přes Feldmana, Glasse a Cage až po Sciarrina, Niblocka a Kotíka. Bude to strašný zápřah a rozhodně stojí za to být u věci aspoň jako posluchač – symfonické orchestry nevznikají každý den a symfonické orchestry zaměřené na soudobou hudbu teprve ne.  

V ideálním případě se může stát, že vznikne těleso fungující aspoň občas i mimo ostravský festival. To záleží nejen na tom, jak ONO zafunguje hudebně, ale také na finančních zdrojích – v současné době jsou to především zahraniční nadace. Vybudování hudební kvality se ovšem jeví jako nezbytnost v každém případě, i kdyby orchestr působil jen v rámci Ostravských dní. V současné době asi není cesta zpět, jakkoli konec spolupráce Ostravských dní s JFO přece jen zamrzí. Už jenom proto, že mezi našimi „tradičními“ orchestry a současnou hudbou vznikla další bariéra.  

Z tohoto hlediska je příznačné, že Ostravské dny letos poprvé v České republice uvedou operu Miroslava Srnky. Na toho se po úspěchu opery South Pole v Bavorské státní opeře v lednu 2015 sesypala česká média, a zatímco se South Pole dočkal letos druhé inscenace v Darmstadtu, u nás zase tak trošku chcípl operní pes – devět příspěvkových operních institucí je asi pořád ještě málo. Dřívější Srnkovu operu Make No Noise uvedou Ostravské dny v Trojhalí Karolína v pátek 1. září, předcházet jí bude vokální koncert v kostele svatého Václava. Součástí tohoto programu bude i 12 madrigalů Salvatora Sciarrina, jednoho ze současných skladatelů, který skutečně umí komponovat pro hlas.  

Koncerty ve svatováclavském kostele mají vůbec výjimečnou atmosféru a na prvním z nich 29. srpna poprvé na Ostravských dnech zazní skladba Pavla Zemka Nováka – nejnenápadnějšího z našich předních skladatelů. Zemek se festivalu účastní jako autor smyčcového kvartetu Unisono č. 2 (Památce Jana Zajíce) i jako lektor kurzů, které koncertnímu vyvrcholení festivalu předcházejí. Skladby účastníků kurzu jsou součástí řady programů a setkávají se v přímé konfrontaci s hotovými skladateli – u svatého Václava to bude kromě Zemka ještě Ustvolskaja, Ligeti, Lewis a Kotík.  

Koncert 31. srpna ve Starých koupelnách Provozu Hlubina je věnovaný odkazu Rudolfa Komorouse, českého skladatele dosud žijícího ve Vancouveru. Dávný kamarád Petra Kotíka a spoluzakladatel orchestru Musica Viva Pragensis se na Ostravských dnech objevuje jen v zastoupení své hudby, ale vždycky je to svátek.  

Ostrava New Orchestra bude mít na festivalu tři koncerty 27. a 30. srpna a 2. září, celkem nastuduje skladby dvaceti tří autorů. Prostřední koncert nazvaný Radikální minulost se koná v Divadle Antonína Dvořáka a na programu je i nejstarší kompozice letošního ročníku: Central Park in the Dark Charlese Ivese z roku 1906, dále jsou na programu Feldman, Cage, Glass, Rychlík, Komorous a Kotík. Jejich skladby z 50. až 60. let, které formovaly novou hudbu ve Spojených státech i v Československu, se odpíchnou od Metamorfóz Richarda Strausse z roku 1945.  

Ostravské dny letos uvedou během deseti dnů mezi 24. srpnem a 2. zářím dvaadvacet programů, k několika výše uvedeným tipům ještě jejich kompletní přehled.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!