Od svého založení v roce 1979 se cena pojmenovaná po jednom z průkopníků futurismu a hudebním revolucionáři Luigim Russolovi uděluje elektronickým – konkrétním i akusmatickým – skladbám, jež nejzdařileji rozvíjejí russolovskou touhu po materializaci ducha a zduchovnění matérie. Porota zasedá v nejrůznějších městech a kromě „lidí od fochu“ do ní má přístup i interesovaná laická veřejnost.
V rámci Futuristického týdne, který v Praze propukne koncem listopadu, zasedne jedna z letošních porot i v Hudebním informačním středisku. Praha hostí Prix Russolo poprvé, buďte tedy u toho a přijďte si poslechnout i zahlasovat. Předem připravit se můžete na patřičném Soundcloudu, kde se skví všech osm finalistů.
Úplný program Futuristického týdne:
PS: Když už jsme u pozvánek, o něco dříve, již 16. listopadu, v redakci proběhne společný koncert Martina Janíčka a Michaela Delii.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Anarchopunker padlý ve válce možná kulkou z vlastních řad.
Synth pop dvou bubeníků a noise brněnského grindcoreanisty.
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
Zvuky a jejich noty (a občas něco navíc)
Stockhausen, Feldman, Šostakovič... Masivní dopravní uzavírky a nasazení tisíců policistů.
A neústupnost ve vytřibování.
Michal Nejtek vlastně komponuje velmi klasickým způsobem.
Zarostlý bezdomovec Moondog byl umyt, učesán, jeho helma byla nablýskána.
Míza, kytary, kompletní pán a džungle duchů.
"...styl Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí..." - Petr Slabý recenzuje aktuální album amsterdamského projektu Spinifex, který v příštím týdnu vystoupí dvakrát v Hradci Králové na festivalu Jazz Goes To Town, jednou i s domácími hosty.
S Vítězslavem Mikešem o soudobé hudbě a česko-litevských vztazích
7. září zemřel ruský vydavatel a promotér Dmitrij Vasiljev.
Aktuální dění na quebecké avantgardní hudební scéně.
Co si zpívá mafie a podobné spolky?
Polská jazzová diva a verše jednoho z prvních polských symbolistů a expresionistů.
A co se týče života u nás na vesnici v Dolní Cerekvi, tam se rodí krvavé volební drama.
Jak je to možné, že stigma izolovanosti české „nekomerční“ nebo „experimentální“ kultury v naší domovině zakořenilo tak pevně a hluboko?
Jeden festival = dva dny po třech programových chodech.
Mělo by to být dobrodružství, pokud je to možné.
Velice zajímavé a také velmi široké téma zůstalo nedořečeno.
Lyric videa, ideálně bez účasti umělce.
Zatáčkově záskočná i zaburáceně záskučná.
Dýchejte zhluboka, zadržte dech, teď zkuste zakašlat.
O pohřebním rituálu i konzervatoři západního střihu.
Letos se zaměřením na průniky performativního umění a improvizace.
Mnohem nespoutanější projev než celá tehdejší punková exploze.
Jedna z nejvýraznějších osobností hudby 20. století za sebou nechala spoustu práce i radosti. Ale také rozporů a nedotažených věcí.
Trojnásobná exploze, neobvyklá v takovéto posloupnosti i ve Feiginově Leo Records.
Loni to byly smyčce, letos byla přehlídka zasvěcena dechům i dechu.
O živém remixování koncertů a o tom, zda šel Jez riley French opravdu na záchod.
Moje ambice se vlastně splnily, a teď je třeba s tím být spokojený.
Zvuky vábné, zvuky kosmické, zvuky nekonečné.
Gothic punková kapela Totenwald z Berlína vydává svou dlouhohrající prvotinu. A vychází jim to.
Pět písniček s orchestříkem na slůvka Dorothy Parker.
