Přemysl Ondra Kovové okénko: Druhá říjnová průmyslová revoluce17. 11. 2017

Sedmnáctý rok každého nového století s sebou ještě dlouhou dobu ponese různá výročí a připomínky historických událostí s více či méně šťastnou dohrou. Je samozřejmě otázkou jestli vydání prvního dlouhohrajícího alba Throbbing Gristle Second Annual Report bylo stanoveno na výročí bolševické revoluce v Rusku náhodou nebo, což je pravděpodobnější, k němu sáhla kapela zcela úmyslně v duchu pro ni tolik typické hry se symboly, náznaky a provokací. Osobně se přikláním k názoru, že šlo o zcela vědomou snahu přihlásit se k tomu silnému politickému vzepětí s bohužel poněkud smutnou dohrou i průběhem. Buď jak buď, zkraje listopadu 1977 spatřila světlo světa první nahrávka, které lze bez jakýchkoliv pochyb přišít kolonku industrial se vší mnohoznačností, která k ní patří. Přitom ještě začátkem roku 1977 se zdálo, že nebude nahrávka, ale vlastně ani žádná kapela.  

 

TG nude.jpg

 

Silný anglický kořen industriální hudby

Pokud si vezme jako objekt zkoumání jakýkoliv hudební styl, dostaneme nejprve nepřehlednou směsici předchůdců, inspirátorů a to jak z hudebních i nehudebních sfér, která nejprve volně přechází do šedé zóny alb, u kterých nepanuje mezi odborníky stoprocentní shoda, co se týče jejich stylu, až se dostaneme obvykle k několika deskám patřících do zlatého fondu dané škatulky. U industriální hudby to samozřejmě není jinak, zde je ovšem šedá zóna nahrazena jasným artefaktem právě v podobě Second Annual Report, která předznamenává hlavní tendence a směry, jimiž se budoucí „industrial music“ bude ubírat. Na zrodu této zvukové a hudební identity má ovšem zcela zásadní a nezpochybnitelný podíl konkrétní člověk, a sice Chris Carter, jehož invence, šikovnost a nápaditost umožnila Throbbing Gristle vůbec existovat.

Samotná skupina umělců kolem Chrise Cartera, tedy Genesis P. Orridge, Peter Christopherson a Cosey Fanni Tutti totiž vznikla jako skupina alternativního pouličního divadla a perfromance pod názvem Coum Transmissions, a pokud můžeme volně parafrázovat z nové biografie Cossey Fanni Tutti Art Sex Music, nikdo z nich neměl svého času vůbec žádné hudební ambice a vlastně ani pořádně neovládal žádný nástroj. Zvukovou manifetaci Coum si proto vzal na starost právě Chris Carter, který se dle vyprávění po nocích věnoval sestavování a pájení všech možných hudebních a nehudebních mašin a udělátek a každému z členů Coum přidělil nějakou konkrétní hluk vyluzující činnost. Voilà, Throbbing Gristle jsou na světě.

Volná improvizace a spontánno hlukařství se velmi brzy obohatily o cíleně složené skladby, nicméně první zářez do vinylových drážek, tedy Second Annual Report, představuje ještě radioaktivní směs živých nahrávek, studiových sabatů a elektronického nihilismu okořeněnou notnou dávkou černého humoru představ na pomezí dada a noční můry Salvadora Dalího.  

 

second annual report.jpg

 

Ani druhá, ani zpráva

Na Second Annual Report najdeme surovou hmotu v zásadě každého budoucího subžánru industriální hudby, tedy náznaky klasického bití do želez, dupající pre-power electronics, temnou kytarovou psychedelii i zuřivý noise, to vše v dusném oblaku atmosféry Anglie konce 70. let. Punk se stal miláčkem hudebního průmyslu a prvním „uneseným“ hudebním radikalismem, který skončil na tričkách a značkových výrobcích. Prodeje nosičů strmě stoupaly a zdálo se, že model velkých vydavatelství je titánem na ocelových nohou. Throbbing Gristle ovšem zkoušejí vlastní způsob fungování – eklektický mix avantgardy 60. let, shock taktics extrémněji laděného punku, zvukové nespoutanosti hnutí Fluxus a musique conrète a k tomu zdokonalený DIY přístup, který začíná otevírat v prostředí pouličních butiků a malých klubů nové, netušené možnosti.

Deska Throbbing Gristle vychází jejich vlastním nákladem v přibližně 800 kusech a dočká se mnoha reedic a znovuvydání. Sám název má být jakousi parodií na nahrávací firmu a korporátní kulturu konce 70. let, která byla s hudebním průmyslem úzce spojená a součástí podkladů pro jednání každé velké firmy v tomto prostředí byla i výroční zpráva o zisku. Číslovka „druhá“ byla zvolena proto, aby předstírala dlouhodobější činnost daného uskupení. Vlastní zvuk nabízejí TG na vlastním labelu – Industrial Records (jehož členové nosili i nápadité korporátní visačky, odznaky i nášivky) – a jsou proto uznáváni coby průkopníci vlastního vydávání desek v malých nákladech (ano 800 kusů se tehdy bralo jako malý náklad), kteréžto zkušenosti od nich časem budou s radostí čerpat budoucí hvězdy punk/crustové scény typu Amebix či Crass. To všechno odstartovala koláž ďábelských instrumentů navržených Chrisem Carterem a zmučených nespoutanými hráči z Throbbing Gristle.

Svět se asi po vydání Second Annual Report příliš nezměnil, rozhodně ne tím způsobem, jako po vydání Are You Experienced?, Bílého dvojalba, In Rock či Never Mind the Bollocks, dopad alba v britském a později i celosvětovém undergroundu byl nicméně drtivý. Nejen pro naprosto radikální obsah. Způsob jeho vydání, živá prezentace i další produkce TG se staly nezměrnou studnicí, ze které milovníci vytvrzených želez čerpají dodnes (zkuste třeba Marshstepper a jejich Performance of Death). Tohle čtyřicáté výročí listopadových událostí, na rozdíl od těch ruských, nepochybně stojí za to řádně oslavit.

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!