Jiří Almer Cry of Humans: -esc-23. 11. 2017

Poměrně mladý noisový projekt ze západních Čech, Cry of Humans, jenž se zrodil z popela hořících onášivkovaných bund crust-punkerů, posílá do světa první hučící, pištící a skřípající počin. Je to vskutku hluková prvotina jak vyšitá, respektive nese v sobě onu krásu deflorace další duše, jež propadla závislosti na tomto neortodoxním hudebním žánru. Třináctikusová edice kazet, přičemž svou kopii jsem dostal den po pátku 13., také dává najevo osvojení si základních noisových zvyklostí, podobně i stále vděčný koncept sebevraždy.

Za pseudonymem Cry of Humans se skrývá rovněž pseudonym Trojka (dál bych už v představování nepokračoval), jenž je známý jako autor hardcore-punkového fanzinu Raw Zine a také stejnojmenným malým labelem. Jako nemálo dalších jedinců z této scény se pustil do noisového experimentování a nahrávka ze všeho nejvíc působí dojmem, že někdo právě objevil garáž plnou polo či plně automatických zbraní a jal se je zkoušet se zběsilou energií. Jakkoli by to mohlo znít pejorativně či snad dokonce posměšně, opak je pravdou -  podobně hravý noise v sobě obvykle skrývá chuť překvapení, kdy odvážný posluchač může tak akorát hádat, co na něj vyskočí příští minutu, ovšem i pro hlukového fajnšmekra, který už snad slyšel v rámci žánru skoro všechno, bývá nadšení, jenž se z podobných nahrávek line, příjemně obohacující.

Na pásce najdeme tři tracky s přiznanou lo-fi kvalitou, prý dokonce kombo z obýváku dalo vzniknout části materiálu, ovšem kdo alespoň jeden vydaný počin nenahrával na malém pokojovém amplíku, ten vlastně pravý noise nikdy nehrál. Základem produkce Cry of Humans jsou znatelně krabičky, valivé harsh hučení na principu předimenzovaného delaye tvoří páteř podstatné části stopáže, možná nejkřiklavěji to působí hned na začátku první -dark-, kdy ovšem hlomozící vlny záhy rozčísne křik skutečný, zkreslený a také se zbytkem stopy značně nekonzistentní. Tím se dostáváme k dalšímu prvku, který bývá u podobně tvořících noiserů velmi častý -  frekvence. Právě v tomto smyslu zaujme druhá -cyrcle- svým brutálním kontrastem klidného, až atmosféricky vrzavého/klepavého zvuku s „větrem“ jak z westernu a skřípavých kvíleček a bolavého pískání. Tento stěží poslouchatelný bordel následně převáží ve zbytku skladby při střídání hlubokého industriálního pístu a oné lehké zvukové vsuvky, jež nadále nahrává kontrastu. Styl legendárního noisera Facialmess jak vystřižený.

Třetí a titulní -esc- začíná samplem evokujícím telefonní hovor nějaké instituci před vykonáním posledního skoku z výšky, z něhož se rozvíjí pravidelné lupání, nejspíš původu tzv. no-input mixer (kdo by to neznal, tak se jedná o „techniku“ propojování vstupů a výstupů na mixážním pultu, často posílenou o různé efektové smyčky). Z tohoto podivného neklidu vás vytrhnou výbuchy a opět vysokofrekvenční pískání střídané se zvukem vlaku (tedy nejspíš – každopádně skok pod vlak bývá obvykle vhodným prostředkem). Cry of Humans ve skladbě poté zopakuje postup připomínající spouštění a vypínání pedálu s boostovacím efektem, aby ještě naposled potýral ušní bubínky, přičemž neopomíná ani postupně zesilovat ústřední hlukovou stopu tvořící podkres. Celé to trvá jedenáct minut, tedy takřka ideální stopáž, aby si posluchač nestihl na hlukové výpady zvyknout a nedej bože se i nudit.   

Nahrávka jako celek zaujme výraznou syrovostí, jednotlivé frekvenční výpady mají potřebnou razanci, což u lo-fi noisu nebývá vždy samozřejmé. Jistá nekonzistence materiálu je sice znát, ale nedovedu si představit, že by někdo jen kvůli tomu nahrávku odvrhnul. Nabízí se nám každopádně slušný kontrast oproti mnohý soudobým noisovým (resp. experimentálním) nahrávkám s vymazleným digitálním zvukem, někdy dokonce s až přespříliš designovanými obaly, kdy je -esc- od Cry of Humans naopak produkt nadšení a skutečného DIY, čemuž pomáhá i jednoduchá, ovšem povedená a vtipná grafika. Takhle zní noise od punkerů, tak alou ven z galerií, a to skokem z velké výšky!

Cry of Humans: -esc-

https://cryofhumans.bandcamp.com

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!