Jan Hocek Trio Michala Nejtka: 8 For 3 And 415. 2. 2018

Již sám titul prvního autorského jazzového alba tria Michaela Nejtka, jež v závěru loňského roku vydal Amplión Records, vypovídá o mnohém: 8 For 3 And 4 znamená osm skladeb pro tři hudebníky plus čtvrtého aktéra. K pianistovi Nejtkovi, kontrabasistovi Tomáši Liškovi a bubeníkovi Martinu Novákovi se totiž ve třech kouscích přidal s elektrickou kytarou Jiří Šimek. Tak se akustické klavírní trio mění bezmála v jazzrockovou úderku.

Ostatně všichni protagonisté jsou žánrově doširoka rozkročeni a jejich jazzové hraní je napájeno z různých pramenů. Lídra netřeba představovat, připomenu pouze jeho pozoruhodný projekt s Pavlem Hrubým, Jaromírem Honzákem a Danielem Šoltisem, jehož výsledek, CD Phoenix, jsem tady již recenzoval. S Liškou ho pojí trio s Lubošem Malinou (album Fragile Bliss z roku 2016); ostatně Liška také není nijak čistě jazzový, což dokazuje například jeho etno-jazzový projekt Invisible World. Novák je též nadžánrovým hráčem (Lanugo, Lenka Dusilová, Jana Kirschner, David Dorůžka Trio atd.) a hostující Šimek je členem electro-jazzové kapely Muff, je vyhledávaným velkokapelovým kytaristou, má vlastní fusion trio apod.

Klavírní jazzová tria vznikají všude po světě jako houby po dešti. Těžké, ba takřka nemožné, je přijít s něčím neotřelým. Nejtkovu triu se ale podařilo moderní jazzový zvuk v mnohém uchopit po svém. V lecčems mi připomíná Elliota Galvina, nebo Djanga Batese či mnohé Skandinávce (Aki Rissanen, Alexi Tuomarila, Morten Schantz, Helge Lien a další), ovšem on sám na prvním místě jmenuje Keitha Jarretta. „Jarrettovo trio pro mne bylo nebeským zjevením“, nechal se slyšet. To bylo v roce 1992 a Nejtek u Stanislava Máchy studoval jazzová klavírní tria. O čtvrtstoletí později dostal od Alexeje Charváta nabídku pro Amplión Records natočit jazzovou desku v akustickém triu. A tak vzniklo tohle skvostné album.

„Baví mne spojovat kontrastní materiál v jednom projektu, jedné skladbě“, prohlásil k albu Nejtek. Ano, každá skladba je jiná, o což se autor snažil, ale styčných ploch mají také dostatek. Jako červená nit se všemi kompozicemi line nápaditá práce s kontrapunktem, výrazovou vícevrstevnatostí, práce s dynamikou, udržování napětí a vnitřního pnutí mnohdy až k prasknutí. Více než dvaapadesátiminutovou nahrávku drží pohromadě také výtečný zvuk; materiál byl během dvou loňských říjnových dnů natočen v osvědčeném studiu Sono Records (Milan Cimfe, Adam Karlík) a smíchán Alexejem Charvátem v jeho Svengali. Rytmika jde často proti klavírnímu partu, je hutná a proměnlivá, a to téměř pokaždé nečekaně. Nejtkovo rozvíjení témat je bohaté, rozbujelé, ale nikoli rozkošatělé, v jeho hře se pojí zkušenosti z různých žánrů a schopnost přetavit je v novou kvalitu.

Desku otevírá Quit the Quince, vysokonapěťová skladba s názvuky McCoy Tynera a bicím sólem. V Ritual Downgrade se nepravidelný rytmus střídá se swingem, má to ohromný tah, aniž ztrácí na bohaté melodičnosti; po kontrabasovém sóle proměňuje Nejtek klavír v úderný perkusivní nástroj. Balada Shadows Roses, první se Šimkem, se vyjímá z celé kolekce, neboť není zbrusu nová – vychází z té části skladby The Lightning Speed Of the Past (2014), kterou Nejtek napsal pro Orchestr Berg a sólistku Hanu Blažíkovou a kde je zhudebněn text Ingeborg Bachmann. Kytara zde vytváří nádherné podmalby perlivým vyhrávkám klavíru, basové poezii a rytmickému ševelení. Po lehce roztančené Cryptic Waltz přichází jazzový Mount Everest – Le Jung/Tears Of Erik. Zprvu balkánsky prokrvená svižnůstka, ovšem dynamicky odstíněná, posléze perkusivně skotačící, evokující středověk (dojde i na citeru v rukou Lišky), jež vyústí v až mystické rozpoložení, duchovní rozvolnění, hlubokou niternost s ozvěnou klasické hudby (Erikem je myšlen Erik Satie). Závěr je opět skotačivý ve jménu hudební džungle (proto slovní hříčka s anglickým výrazem Jungle). K tomu autor v jednom rozhovoru dodává: „Skládání a hraní hudby mě ohromně baví. Považuji to za něco na způsob dobrodružné procházky džunglí.“

Okouzlení skandinávskou jazzovou lyrikou nezapře mistrně gradovaná (Your) Maybies s výrazným sólovým partem Šimkovy kytary. Ještě lahodnějším lyrickým zvukem je sycena skladba Love & Fury Control, ve které exceluje v rozmanité drobnokresbě nejen Nejtek, který zde použije také melodiku, ale v ještě větší míře Liška. Album vrcholí jazzrockově strhující jízdou Learn Some Manners, zdrsněnou eruptivní kytarou; nechybí ani free-jazzově rozvolněná pasáž a rockově hutný závěr. Druhý Mount Everest. To není vskutku špatná bilance...


Trio Michala Nejtka: 8 For 3 And 4

Amplión Records (http://www.amplion-records.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!