Pavel Zelinka Ian Hawgood: Home Normal20. 3. 2018

Ambientní label Home Normal založil roku 2009 britský umělec Ian Hawgood v Tokiu a od počátku se jeho prostřednictvím věnuje vydávání hlavně limitovaných fyzických nosičů od spřízněných umělců na poli elektronicko-akustické ambientní i experimentální hudby. V úterý 20. února pořádá v Centru architektury a městského plánování v rámci festivalu Spectaculare showcase, na kterém se představí hned několik protagonistů tohoto vydavatelství. Ještě před samotnou akcí jsme vyzpovídali šéfa vydavatelství Iana Hewgooda.

Založil jsi label Home Normal v Tokiu. Jak k tomu došlo, že rodilý Londýňan začal se svými aktivitami právě zde?

Do Japonska jsem se dostal, když mi bylo osmnáct let, v rámci tzv. prázdninového roku a strávil jsem zde nějaký čas cestováním a muzicírováním s kamarády. Podruhé mne osud zavál do země vycházejícího slunce dva roky po studiích na univerzitě. Tehdy jsem zde hrál v jedné kapele a úplně jsem se do Japonska a tamní kultury zamiloval. Potřetí jsem se tam vrátil počátkem roku 2007, protože jsem se tam cítil více doma než v Londýně nebo Itálii, kde jsem zrovna tou dobou pobýval.

Home Normal – neodkazuje název label částečně ke stesku po rodné hroudě Angličana v Tokiu?

Právě naopak. V Anglii jsem jako dospělý žil jen několik let a možná i díky tomu, že jsem během mládí žil na tolika různých místech, se pro mne pojem „domova“ stal mnohem niternější. Jedno z mých oblíbených alb se jmenuje „Home Is In Your Head“, které natočila kapela His Name Is Alive, a dobře charakterizuje základní myšlenku za Home Normal. To znamená, že je jedno, kdo jste nebo kde se nacházíte, u nás jste v pořádku doma a je jedno, jak „daleko“, jak „nenormální“ život, na rozdíl od ostatních, žijete.

Řada labelů vzniká, když muzikanti nenajdou odbytiště pro svou vlastní muziku. Co stálo za vznikem Home Normal?

Já začal vydávat kolaborační alba s jinými muzikanty na Home Normal teprve v loňském roce. Sám mám štěstí, že má vlastní sólová muzika vychází bez problémů na celé řadě vydavatelství. Ale abych ti odpověděl na otázku, založil jsem značku s pár přáteli jako způsob, jak upozornit na hromadu výborné, hudebně i myšlenkově výrazné muziky, o kterou by možná lidé jinak nezavadili. V době, kdy jsem label založil, se vyrojilo větší množství výborné muziky, kterou zařazuji do kolonky „organický minimalismus“, a nevypadalo, že by jí kdokoliv dal možnost prezentovat se širší veřejnosti. Z toho důvodu se zrodilo vydavatelství Home Normal.

Na stránkách labelu se píše, že Home Normal má kořeny v netlabel scéně. Proč jsi tedy založil tradičně fungující vydavatelství a label prezentující volně stažitelnou hudbu nebo vydavatelství fungující pouze na digitální bázi?

To je pravda. Já sám i dalších řada umělců, kteří na Home Normal vydávají svojí muziku, z tohoto podhoubí pocházíme. Netlabely často u svých úspěšnějších titulů vydávaly limitovanou edici alb na vypálených CD. Díky neexistenci distribuce se ale fanoušci nedostali k těmto nosičům v obchodech zařazených do nezávislé sítě vydavatelů. Já vždy pravidelně navštěvoval v Londýně obchody Smallfish a Rough Trade, byl jsem velkým fandou obchodu Boomkat v Manchesteru. A vždy mi bylo líto, že hromada výborné muziky se do obchodů nedostane, protože se předem vyřadí ze hry svou vydavatelskou politikou.

Home Normal je label orientovaný na ambientní hudbu. Měl jsi vzor v jiném takto orientovaném vydavatelství?

My se vždy zaměřovali na „organický minimalismus“, který se se neřídí nějakými formálními pravidly, ale čistě osobním vkusem. Teprve nedávno jsme se k ambientu přihlásili, ovšem jen proto, že jsme byli už znaveni nekonečným vysvětlováním posluchačům, jakou hudbu vlastně vydáváme. Home Normal se soustředil na konkrétní, jedinečnou muziku, ze které sálal pocit domova. Onen organický prvek lze nalézt v jakémkoli žánru, ale musí z něj vyzařovat přirozeně, nenuceně. „Minimalismus“ v označení pak charakterizuje hudbu zaměřenou na cokoliv přímého a čistého, bez ohledu na žánr.

Vydali jste alba českého projektu Gurun Gurun. Jak jste se dali dohromady?

Poslali nám demo, poté co na nás dostali tip od svých (i našich) japonských přátel. Miluji jejich muziku, protože je hravá a zcela jedinečná a skvěle se hodila do rodiny Home Normal tím, jak překračuje hranice mezi experimentálním a hravým japonským popem zanořeným pod veškerý, kapelou produkovaný šum.

Kde jsou hranice, která hudba se na Home Normal ještě hodí a která ne? Například hudba tria Mere s divokou akustickou improvizací je poměrně daleko od klidné poslechové hudby, kterou obyčejně vydáváte.

Vrátím se k tomu, co jsem už zmínil výše. Zaměřili jsme se na podporu hudby, která má organické vyznění, a nezáleží, do jak konkrétně specifikovaného žánru zapadá. Je pravdou, že aktuálně je většina námi vydávaných alb zaměřena na různé polohy ambientu a minimalu, se silným zaměřením na začleňováním polních nahrávek, různě manipulovaných páskových smyček, což vede často ke vzniku muziky, která je vzrušujícím otiskem současného hektického světa.

Proč ses přemístil z Japonska do polské Varšavy, když jsi byl v Tokiu tak spokojen?

Může za to práce a rodinný život. Japonsko mi moc chybí, ale chtěl jsem být blíž některým rodinným příslušníkům, když stárnou. Navíc opravdu milujeme Varšavu. Label stále má své kanceláře v Tokiu a běží i díky pomoci našeho distributora a několika přátel. Část aktivit vydavatelství jsem ale logicky přesunul do Varšavy.

 

 

Mohl bys něco říct k bočním labelům Home Normal? Jak jsou pro vydavatelství důležité?

Z toho seznamu jsou dva nejdůležitější: Nomadic Kids Republic a Tokyo Droning. V současné době kvůli finančnímu dopadu zemětřesení v Japonsku nefungují. Zemětřesení totiž mělo drtivý dopad na místní malé podniky, jejichž materiály jsme používali k výrobě našich nosičů a promo materiálů. Například hlavní továrna na výrobu papíru, se kterou jsme úzce spolupracovali, byla uzavřena. Bez těchto místních podniků bychom nemohli pokračovat v podobě jako před zemětřesením. Ale čekáme, že v příštím roce bychom mohli jejich činnost obnovit, aby pomohly financovat běh Home Normal. Nomadic Kids Republic je naše „polaroidové“ vidění světa. Zde vydávané projekty mající více elektronický zvuk. V budoucnu zde chceme vydávat muziku z těch částí světa, ze kterých normálně do západního světa nová hudba neproudí. Bude mít experimentálnější vyznění než nosiče Home Normal. Nesmím zapomenout na sublabel Folk Reels, který využívám k vydávání své vlastní muziky a muziky vzniklé ve spolupráci s jinými hudebníky. Také se touto formou snažíme pomáhat menším japonským distributorům a hudebníkům. Díky spolupráci s námi mají možnost oslovit jiné fanoušky než omezený okruh posluchačů, který jsou sami schopni obsáhnout. Z této práce máme velkou radost.

Jak důležité jsou pro dlouhověkost labelu samotné vztahy s hudebníky?

Obrovsky. Pracujeme s hromadou muzikantů, které známe už z netlabelové éry. Já jsem šťastný, že jsem s těmito výjimečnými osobnostmi neustále ve styku. S řadou z nich nás pojí pevné přátelské vztahy. Vždyť i mí nejbližší spolupracovníci v Home Normal odtud pochází – Jeremy Bible (Experimedia), Christian Roth (Resting Bell) i nejbližší spolupracovník a přítel Ben Jones.

Showcase Home Normal labelu v Praze je typickou propagační akcí labelu nebo něčím výjimečným?

Kompletně jedinečným! Měli jsme dřív i nějaké přehlídky v Tokiu a Londýně, ale kvůli práci a stěhování jsme v poslední době žádné podobné akce nepořádali. Workshop (s Home Normal, Slowcraft, Dauw a Slaapwel) je jednorázová unikátní akce, kde budeme představovat vše o našem fungování od nahrávání až po grafiku obalů. Tato událost bude naprosto jedinečná a nebude se nikde v této podobě opakovat.

Prozraď mi, co chystá label v budoucnu k vydání?

Za měsíc vydáváme nové album italského pianisty Stefana Guzzettiho. Jedná se o mne velmi drahého přítele, jehož hudba je neuvěřitelně krásná. Album vychází ve zvláštní edici obsahující samotnou muziku zabalenou v tradičním japonském papíru washi z nové tiskárny, kterou rozeběhla jedna rodina v Japonsku. Také budeme vydávat dvojalbum kolaborujících hudebníků Federica Duranda a Američana, který si říká Tsone. Dojde také k vydání desek Altars Altars, Le Berger, Stijna Huwelse ve spolupráci s Jamesem Murraym, Norihito Sudou, Tomoyoshi Date a nakonec v reedici připomeneme desky Hakobune a Pleq.

V příštím roce oslaví Home Normal deset let fungování. Chystáš něco pro tuto příležitost nebo je to prozatím příliš daleko?

Zní to bláznivě, ale nikdy by mě nenapadlo, že to dotáhneme k této metě. Netuším, kde budu v příštím roce žít, takže nechci zatím říkat, kde výročí oslavíme. Pokud mám ale říct, jak bych si osobně takovou oslavu představoval, tak samozřejmě v Tokiu v kruhu přátel, které jsem neměl delší dobu šanci vidět, a také dohromady s projekty, které jsou s vydavatelstvím spjaty.

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: Artist Name Removed - Album Title Removed