Pokud jste po přečtení textu Gívána Belá o dědictví stylu rebetiko shlédli odkazovaný film stejného jména, již asi víte, oč jde. Pokud jste tak ještě neučinili nebo pokud si chcete „řeckého blues“ užít více, račte si zapálit své dýmky s hašišem, posuňte si klobouky zádumčivě do čela a vydejte se do špinavých uliček Pirea na počátku 20. století.
Rebetiko (či také rebetika, rembetiko) je hudebním mostem mezi populární hudbou, jak ji chápeme v současné Evropě, a hudební kulturou blízkého východu. A jde také o fúzi řecko-tureckou, navzdory ostražitým až nepřátelským vztahům obou zemí, vlastně dokonce díky nim. Žánr se začal formovat v důsledku migrace vyvolané řecko-tureckou válkou v letech 1919-1922. tehdy se také objevily jeho první hvězdy a díky již rozvinutému nahrávacímu průmyslu si můžeme poslechnout, jak zpívala třeba Rosa Eskenazi:
Ve stejné době vystupovala také Rita Abatzi. Při poslechu jejího zpěvu si dere na mysl jiná Řekyně, Diamanda Galás. Ta se ke svým hudebním kořenům občas velice slyšitelně vrací.
Zvuk rebetika se ustálil v podání skladatelů a interpretů, jako byl Markos Vamvakaris.
V těchto raných dobách vznikl také hit Misirlou, proslavený později v surf-rockové podobě kytaritou Dickem Dalem a ve filmu Pulp Fiction. Takto zní originál, v němý se zpívá o dívce z Egypta (arabsky Misr, odtud název).
Rebetiko může být hudbou k tanci. Jednou z variant je zeibekiko, sólový mužský tanec, který má na první pohled něco společného s moravským verbuňkem.
Další možností je hasapiko, což znamená "řeznický tanec.“
Od 50. let se začala šířit varianta, při níž se během tance rozbíjejí talíře.
V poválečné době se rebetiko začalo sbližovat s dalšími žánry populární hudby a tím zároveň ztratilo svou originalitu. V 70. letech pak můžeme pozorovat revival žánru a jeho fúzování. To provádí například kyperské Trio Tekke:
A řecká skupina Imam Baildi, která písně ze 40. a 50. let posouvá k současnému popu:
Podobně jako Andy Moor a Yannis Kyriakides se britský folk-rockový kytarista Mike Cooper a vokalistka Viv Corringham pustili do znovuobjevování řeckého žánru – zde v útulné obývákové podobě.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Začíná festival NODO/Dny nové opery Ostrava.
Koncertní připomínka významného novohudebního kolektivu.
..ale dalo se s takovým hráčským a nástrojovým potenciálem přece jen dosáhnout náročnějších sfér.
A když jsme měli u nás new wave proč jsme neměli no wave?
Pro vyjádření zla ovšem nemůžete být sonicky ani ikonograficky hodní, není-liž pravda?
Teprve další generace hudebníků přicházejících po Hábovi našla cesty, jak s mikrointervaly zacházet jinak.
První červnovou akcí v Hudební 3 je vystoupení královéhradeckého Ventil Dua.
Své skladby budu označovat jednoduše pořadovými písmeny.
3. června skonala v kómatu legenda polské alternativní scén.
Kdo ho neslyšel alternativně v Praze, měl by si jeho jméno vštípit do paměti.
Dvě novinky amerického hudebníka a výtvarníka.
Protože bez popových fláků se to demonstrovat nedá.
Původně byl tenhle koncert zamýšlen pro kvarteto trombonistů.
Cesta od CD k disketě vede kolem desek i kazet.
Nadčasové, vpravdě nesmrtelné dílo nemůže mít revival.
Soundtrack k podkopávání či přímo absenci (iluzorní) racionality.
Je náročné – i když ne zcela nemožné – hudebně prozkoumat epistemologické limity v mezích vnímání.
A to vše na úrovni.
Projekt Kánon 100 se pokouší shromáždit ta nejdůležitější umělecká díla vytvořená během sta let existence samostatného státu.
Od podezřelé hudby k velkým emocím a dekadenci.
Co je to za hudbu, kterou nechceme, nevnímáme, ani neposloucháme?
Co je vlastně nejpodnětnější na "vynálezci ambientu"?
Nad minimalistickým spodním proudem se klene sváteční čtyřhlas téměř vánočního espritu, ale pak se to zvrhne...
…a dělal tak trochu Bohouška.
Jedna detektivka a jeden thriller.
Radim Labuda zachycuje dění ve svém klubu.
...dobrat se záchvilnosti všech předestřených momentů.
Propracovanou architekturou se lze kochat mnohokrát, nabažení jsem se zatím nedočkal.
18.–19. května ve znamení Franka Zappy a Bílého světla ve Vraclavi.
Unikátní efemérní jednotka „šílených“ umělců, videomágů, mystiků, hudebníků, výtvarníků a filmařů.
Skladatel, režisér, divadelní ředitel...
Jak je týrání zvukem pořád využíváno v nejrozmanitějších situacích a podobách.
Zpívají dnes komety jinak než před staletími?
„A keďže zjavne neviem čo s týmto životom, nespíšem manifest, a furt budem kokotom!“
