Pokud jste po přečtení textu Gívána Belá o dědictví stylu rebetiko shlédli odkazovaný film stejného jména, již asi víte, oč jde. Pokud jste tak ještě neučinili nebo pokud si chcete „řeckého blues“ užít více, račte si zapálit své dýmky s hašišem, posuňte si klobouky zádumčivě do čela a vydejte se do špinavých uliček Pirea na počátku 20. století.
Rebetiko (či také rebetika, rembetiko) je hudebním mostem mezi populární hudbou, jak ji chápeme v současné Evropě, a hudební kulturou blízkého východu. A jde také o fúzi řecko-tureckou, navzdory ostražitým až nepřátelským vztahům obou zemí, vlastně dokonce díky nim. Žánr se začal formovat v důsledku migrace vyvolané řecko-tureckou válkou v letech 1919-1922. tehdy se také objevily jeho první hvězdy a díky již rozvinutému nahrávacímu průmyslu si můžeme poslechnout, jak zpívala třeba Rosa Eskenazi:
Ve stejné době vystupovala také Rita Abatzi. Při poslechu jejího zpěvu si dere na mysl jiná Řekyně, Diamanda Galás. Ta se ke svým hudebním kořenům občas velice slyšitelně vrací.
Zvuk rebetika se ustálil v podání skladatelů a interpretů, jako byl Markos Vamvakaris.
V těchto raných dobách vznikl také hit Misirlou, proslavený později v surf-rockové podobě kytaritou Dickem Dalem a ve filmu Pulp Fiction. Takto zní originál, v němý se zpívá o dívce z Egypta (arabsky Misr, odtud název).
Rebetiko může být hudbou k tanci. Jednou z variant je zeibekiko, sólový mužský tanec, který má na první pohled něco společného s moravským verbuňkem.
Další možností je hasapiko, což znamená "řeznický tanec.“
Od 50. let se začala šířit varianta, při níž se během tance rozbíjejí talíře.
V poválečné době se rebetiko začalo sbližovat s dalšími žánry populární hudby a tím zároveň ztratilo svou originalitu. V 70. letech pak můžeme pozorovat revival žánru a jeho fúzování. To provádí například kyperské Trio Tekke:
A řecká skupina Imam Baildi, která písně ze 40. a 50. let posouvá k současnému popu:
Podobně jako Andy Moor a Yannis Kyriakides se britský folk-rockový kytarista Mike Cooper a vokalistka Viv Corringham pustili do znovuobjevování řeckého žánru – zde v útulné obývákové podobě.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Zpívají dnes komety jinak než před staletími?
„A keďže zjavne neviem čo s týmto životom, nespíšem manifest, a furt budem kokotom!“
Hudba z filmů či volně související
Improvizace funguje především za účasti publika.
Bůh suď, nakolik je výsledek skutečně inspirovaný a nakolik je spíše přání otcem myšlenky.
„Via ino mortinta – dankas por ĉiuj momentoj komunaj.“
S Ivou Bittovou o chystaném koncertu.
Klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal zkrátka zraje jako víno.
Španělský absolutní konkretista na české značce.
Národní hymny a obtíže s jejich klasifikací.
Zajímavá díla, přístupy, strategie pro budoucnost, 2018.
Jak se slavila smrt Železné lady.
Spiritus agens celého dění, Martin Archer, nabízí zcela odlišné hokuspokusy, s jakými se hned tak jinde nesetkáme.
Přišel za mnou Jan Burian a říká, Katko, můžu se s vámi vyfotit?
Nejdříve se objevila díky nakladatelství Dauphin kniha básnířky Olgy Stehlíkové.
Videa, na nichž v přímém přenosu vzniká elektronická hudba.
Třeba je umění jedním z možných nástrojů jak vnořené, pod povrchem každodennosti ukryté děje zpřítomnit?
„Dělat něco, na co jsi hrdý je neuvěřitelný úspěch, ať už na to ostatní říkají cokoliv,“ říká Caroline Kennedy.
Potřetí, tentokrát v časově nejisté současnosti.
Rozhovor s vydavatelem ambientní hudby. Těšte se na pražský Showcase v rámci festivalu Spectaculare.
Srbská lidová hudba může znít středoevropskému uchu docela divoce, s nádechem orientu.
Pár písniček prezidentských, pochvalných i hanlivých.
Interview s Chrisem Cutlerem a Chrisem Bohnem
...a další perkuse a hračky s nejrůznějšími klaxony, šejkry, kravskými zvonci, darbukou, brim bramem, balakonem, balafonem a podobným harampádím.
Poslouchejte, jako byste pozorovali oblaka.
Natvrdo řečeno, knížka je ubíjející.
Nahrávka je uvozena mottem z Novalise: „Jsme blízcí probuzení, sníme-li, že sníme.“
Připomínka hudebního boje proti hospodářské krizi
Audiovizuální díla v Praze dosud neuvedená a autorův komentář navíc.
Poslední čtyři roky osobité tvorby čistě elektronické i ve spojení s vybranými hudebníky a performery.
Melancholií načichlé elektronické podklady pročištěných synťáků a syrových beatů.
Žena osahává celý tělo, je to komplexnější, muž to směřuje víc k jednomu bodu nebo rovnou k pointě?
Desetkrát zavilejší, dvacetkrát výbušnější, třicetkrát záludnější, hlučnější a drsnější.
Ve své roztříštěnosti dosahuje podivuhodné homogenity.
Soupis kompozic a projektů George Lewise po zlomovém roce 1993 je tak obsáhlý a kvalitativně vyvážený...
Někteří hudební maniaci se zkrátka hledají, až se najdou.
19. února tomu bude přesně deset let, co zemřel zakladatel punku v SSSR.
Tak se akustické klavírní trio mění bezmála v jazzrockovou úderku.
Boris Klepal zahajuje nový cyklus rozborů děl české soudobky.
Prokazuje velkou houževnatost vůči ztrátám způsobeným opakovaným poslechem.
Nejlepší je, když si v mezinárodním magazínu přečtu interview se zdejšími známými promotéry, jejichž estetický záběr končí někde u indie-rocku..
Zajímavá díla, přístupy, strategie pro budoucnost, tentokrát pro rok 2018.
