Jiří Almer RIP Robert Brylewski12. 6. 2018

3. června skonala v kómatu legenda polské alternativní scény Robert Brylewski, jedna z nevýznamnějších ikon punku, reggae a nové vlny bývalého východního bloku. Tato osobnost vzešlá z punku v šedavém socialistickém Polsku trápeném neustálou krizí a poklesem životní úrovně nastoupila alternativním životním stylem na složitou spirituální cestu, kterou dokázala svou neutuchající tvůrčí silou předávat dál. Kromě řady nahrávek charakteristických originálními přístupy ke kytarové hře i zvuku po Brylewském zůstává především dobovou reflexí obohacená autobiografie vedená formou rozhovorů Punk a reggae v Babylonu z roku 2011, přeložená do češtiny v roce 2013.  

„S punkem přišla trocha chaosu… Vyhovoval všem mým vzpurným vrstevníkům, my jsme neměli tak svázané ruce jako Češi nebo Maďaři. Byla tu větší pohoda.“ Po punkových počátcích s The Boors založil Robert Brylewski, vyrostlý v drsných, ale i kreativních poměrech socialistické Varšavy, na sklonku sedmdesátých let novovlnnou kapelu Kryzys, údajně inspirován Palácem kultury v polské metropoli.

První a legendární dlouhohrající deska, tehdy již pod hlavičkou Brigada Kryzys (po rozpadu a návratu v jiné sestavě), neoficiálně známá jako „černá“, vyšla krátce po převratu generála Jaruzelského a vyhlášení výjimečného stavu. Hudebníci se tehdy setkávali s policejním násilím na každém kroku, Brylewski i ostatní členové kapely byli několikrát zbiti brutálními bolševickými úderkami ZOMO.  Především úvodní píseň Centrala odráží naději, kterou pro Brylewského znamenala Solidarita: „V tom textu se dá najít mnoho vrstev, mystický motiv, vztah k absolutnu. Ale pro mě je ta píseň výsledkem euforického prožívání masopustu Solidarity.“ 

Armia pak byla punková mašina, kterou Brylewski založil po setkání s Tomaszem Budzyńským na festivalu Jaroczyn, asi nejvýznamnější události pro rock, punk a novou vlnu v rudé části střední Evropy. „Něco bylo potřeba vymyslet, nadhodil jsem název Armia, a to se ujalo. Ale předponu ‚anti‘ jsme přidali hned poté, co nám začalo docházet, co znamená ‚armáda‘ v našich podmínkách. Dopadlo to tak, že jsme si říkali Antiarmia, pro kamarády Armia.“ I přes drsné nástupy a valivé stěny tří kytar se hudba Anti-Armády prolínala s novovlnnými motivy v netradičním zvuku, trademarku všech kapel, v nichž Brylewski kdy hrál.

 

„Neúcta k Babylonu v každé možné situaci… Kdybychom slovo ‚Babylon‘ nahradili slovem ‚systém‘, cenzurou by to nemělo šanci projít. Ale my jsme ze sebe chtěli dostat vztek na vládu, která nás pronásleduje po ulicích... to vysvětluje tu strašnou energetickou nálož na první desce Izraele.“ Punkový protest a ironie tak nakonec nezůstaly tou hlavní cestou, po níž se Brylewski vydal. Založení reggae kapely Izrael na bázi tehdy objeveného rastafariánství, biblických motivů ale i například spirituálních indiánských vlivů dalo vzniknout nové komunitě založené na duchovních zážitcích, stimulovaných přirozeně také marihuanou. Toto hnutí, ve zbytku východního bloku téměř neznatelné, tvořilo jinou alternativu společnosti ještě značnou dobu snášející obušky a bajonety Jaruzela společně s všudypřítomnou bídou.

 

Méně známá, i když v podstatě nejtvrdší a nejzemitější kapela Brylewského kariéry, Falarek, v němž se mísí postupy stoner rocku, hard rocku, noise rocku i dalších alternativ, měla pouze nedlouhého trvání. Absorbuje ovšem kytaristův nadhled nad proměnami Babylonu, jehož agresivně kapitalistické a komerční základy zapříčinily dle Brylewského i duchovní pád některých spoluhráčů z Izraele a tím i dočasný rozpad kapely.

 

Jak v rozhovorech pro knihu v souvislosti s příchodem nového milénia za neoliberálního kapitalismu Brylewski rozvádí, zažil tehdy nejhorší osobnostní krizi. Ovšem později se jak Kryzys, tak i Izrael se obnovily a hrály až do drastického zhoršení jeho zdravotního stavu. Alternativní kultura sice utrpěla citelnou ztrátu, ovšem ani předčasný skon neznamená konec oné spirituální síly, kterou Robert Brylewski vyslal a na níž se napojily generace dalších umělců a svobodně myslících lidí. Nejen současné Polsko řítící se opět do propasti šovinismu a autoritativní vlády ji bude potřebovat.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!