Jan Hocek Vráťa Brabenec: Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie2. 7. 2018

28. dubna oslavil pětasedmdesáté narozeniny Vratislav Brabenec, legenda českého undergroundu; jistě netřeba představovat. Lounský label Guerilla Records mu k této události vydal 2CD s příznačným titulem Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie. Vydavatel Vladimír „Lábus“ Drápal za finanční pomoci spousty nadšenců a fandů připravil skutečně velkoryse vypravený artefakt uměleckého undergroundu; protože v tomto případě nejde pouze o hudbu, ale také literaturu a jejich interakci.

První disk zachycuje Brabence v duu s kytaristou Joem Karafiátem, a to při vystoupení v rakovnické čajovně Špejchar v roce 1998. Brabenec zde nejen hraje na saxofon, ale též čte texty, jež dosud nebyly vesměs publikovány. Druhá nahrávka představuje oslavence jako hostujícícho altsaxofonistu na koncertě free-jazzového tria Jazz Khonspiracy v čajovně U božího mlýna v Praze-Novém Městě v létě 2013; hudba je proložena Brabencovým autorským čtením z letošního února v kavárně Vrchlického divadla v Lounech.

Brabenec svoje texty čte nevzrušivým, monotónním hlasem, a nechává tak slova hovořit jejich vlastní silou. On jim říká texty, já je považuju za ryzí básně, výsostnou poezii. Ano, poezie je to civilní, občas se zaškaredí i vulgarismem, ale každé slovo je uvěřitelné, opravdové, nevytržené ze života, nezasazené kamsi do záhonu vyšlechtěných květin uprostřed sterilního trávníku. Naproti tomu jeho hra na saxofon či klarinet je emocionálně vyhrocená, „je to takový vytí zoufalýho opuštěnýho vlka“, jak se vyjádřil sám Brabenec.

CD Brabenec & Karafiát přináší na ploše více než sedmasedmdesáti minut kongeniální souhru mezi dvěma přáteli-muzikanty, jimiž oba jsou již od kanadského exilu v osmdesátých letech. Karafiát není nějak zvlášť progresivním kytaristou, ale jeho zvukomalebná, občas perkusivní, noisová či minimalistická hra, se náramně snoubí s intuitivním free-jazzovým běsněním Brabence, stejně tak s deklamací literárních textů. „S Joem, to jsou hudební radovánky,“ řekl v jednom rozhovoru Brabenec. Hned je to slyšet v prvním tracku, instrumentální Hudbě I.; je sice poměrně tradiční, ale přece jenom vás občas olíznou free-jazzové jazyky. K deklamaci textu Papirosa hraje kytarista citlivě; obkružuje slova, rytmizuje, brunátní a vystřihne pak i zappovsky bludné sólo. Následující Přímluvy jsou umocněny minimalistickými repeticemi a nápaditými vyhrávkami. Hudba II. je již rozvolněnější a také naléhavější; oba aktéři hrají sice intuitivně, ale potkávají se v každém tónu. Po čistě recitované básni Začni u stromu přichází první vrchol – Vůl hvězda ranní. Nejdříve zní poezie drcená občasnými noisovými vpády kytary, poté se vyklene pozoruhodně lyrická altka nad industriálně zašpiněnou kytarou. Po sérii poetických textů, převážně čtených bez hudebního doprovodu, záznam vrcholí bezmála třiadvacetiminutovým proudem slov, nabluesovělých i rockově zdrsněných tónů kytary a drásavého, místy neposedného a rozevlátého saxofonu.

CD Jazz Khonspiracy & Brabenec je pak téměř třiasedmdesátiminutovou smrští free-jazzu a beatnicky hutné poezie. Vráťa Brabenec vedle altky fouká také klarinet a náramně si rozumí s trojlístkem Michal Hrubý (tenorsax, klarinet, basklarinet, koncovka), Petr Tichý (kontrabas) a Jan Schneider (bicí), kteří budují kompozice ad hoc a striktně v reálném čase. V úvodu dýchne až jakási mystika; Vlastní funébrmarš je vůbec nejdříve lahodným duetem klarinetu a tenorsaxu nad tekutě proměnlivou a citlivou rytmikou, ovšem postupně se kvarteto prodere až k strhující free-jazzové jízdě s dechberoucími sólovými chorusy, včetně kontrabasového a basklarinetového. Podobu třívěté suity dostalo Boží dopuštění, jež pracuje s hypnoticky tepající rytmikou, proměnlivou dynamikou a výrazivem dechů, s ponornými i explozivními sólovými výlety obou saxofonistů (především Hrubého), kontrabasisty (Tichý je mistrem eruptivní hry smyčcem) a bubeníka (ten sice nehraje nijak komplikovaně, ale rytmickou sevřeností udržuje patřičný tah, aby se volně improvizovaný tok nerozpliznul). Schneider je ostatně hlavním tahounem příznačně nazvané skladby Slovo má buben; díky němu free-jazzové běsnění saxů dostává pevný základ. Tichý pak prošpikoval výrazně úderným riffem saxofonově zdivočelé Skřípy vrzy. Před závěrečnou kaskádou krátkých básní zazní ještě Broumovský rubato, ve kterém Hrubý zahraje podmanivě též na koncovku; zprvu totiž Jazz Khonspiracy budují nádherný duchovní prostor (Tichý opět se smyčcem), jež posléze zdrsní (ale nikoli rozbije) vpád tenorsaxu a klarinetu.

Vskutku vynikající umělecký počin a podivuhodný vydavatelský skutek v jednom!

 

Vráťa Brabenec: Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie

Guerilla Records (http://www.guerilla.cz)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!