Miloš Vojtěchovský Jakoby sloupek20. 7. 2018

Tak dávejte pozor: tohle je jakoby ten sloupek pro hisvojs, který má být o tom, co všechno může vypadat vlastně jen „jakoby“! Takže začnu třebas tím, že si jakoby fakt myslím, že člověk dneska těžko může vědět, co ve skutečnosti jakoby je a co není. Protože pokud to opravdu není jakoby, pak by to muselo být tak nějak „vopravdu“. A co tedy je pak vlastně „vopravdu“? Podívejte se na to třeba takhle: co dneska člověk kolem všechno vidí, čichá a slyší, to mu to často ani rozum nepobere. A pak se nedivte, že mu začne z toho všeho někdy tak nějak po večerech před očima švidrat, zahřejvat se mu olej v karburaci, žejo. A pak přijde na to, že je vlastně lepší, že všechno je naštěstí jen jakoby. A pak prý pořád: pošli sloupek! Tož tedy – jakobysloupek.  

Neboť takovejhle sloupek vykoumat a sesmolit na papír není vůbec žádná sranda! Přitom ten hisvojs emajlem pořád naléhá, že prej: kdy už to pošlete, aby prej měli čas jakoby opravit hrubky a nalejt ten váš sloupek do nějakýho toho jejich systému. A to se radši vůbec neptejte, kolik vám za ten sloupek pošlou na účet! To vám samozřejmě nebudu tady prozrazovat, poněvadž vy byste si nafleku řekli: no to je úplnej mešuge, naprostej šulin! Pokud to tedy vůbec někdo na vaší straně jakoby čte? Jako že: copak to má někdo tam u vás doma vůbec čas číst? Nebo i chuť pořád louskat nějaký noviny o nějaký hudbě, co se někdy ani nedá poslouchat? A přitom si třeba řeknete: proč něco k tomu přidávat, když toho všeho kolem už je tolik? A že každou minutu přibyde k tomu gigantickýmu smetišti další bilión slov a tónů! Má to vůbec cenu? Není lepší nic? V pondělí nic, v úterý nic! Jak to zpívali ti Fugs? Tak to tedy sorry jako!  

Přeci si vzpomeňte, jak to v televizi pán Babiš vyprávěl: že tenkrát jak koupil dluhopisy toho svýho Agrofertu za miliardu dvěstěšedesátdevět miliónů a ňáký jakoby drobný, tak mu zbylo na živobytí – to mu prý přepočítala ta jeho účetní, protože on své peníze fakt nepočítá – jen asi 44 miliónů! A prej novináři – ta námezdná pakáž – jak se toho domákli, hned začali všude psát, tohle a támhleto že z toho nemůže pán Babiš přece přežít! Což ale ve skutečnosti znamenalo, že Babiš musel fakt pořádně jakoby zamakat, aby se uživil a navíc aby uživil tu svojí lepší polovičku, ty kuřata a fosfáty, atakdále. A potom nemůže ani chudák jakoby pořádně spát, protože musí pořád makat, nebo aspoň dumat o tom, jestli by neměl třeba koupit nějaký další párečky, nejaký uzeniny, další fosfáty, nějaký tajemníky, politiky, kmotry, skvělý noviny a třeba i nějaků tu televiziu, když to vyjde výhodně? A třeba by nakonec kůpil i tenhle hisvojs, pokud by se to mohlo hodit s tím šoubyznisem do Anokrámu! Tak se jako modlím, že to snad ještě nekoupil a ten sloupek Babiš ani Faltýnek a nikdo další z tiskovýho oddělení Agrofertu nečte. Protože by to s hisvojsem nemuselo fakt dobře dopadnout! Nebo naopak.  

A teď zpátky k tomu magickýmu „jakoby“, proč jsem vám o tom chtěl tady vlastně napsat: „jakoby“ je fajné slovo, které se může vždycky hodit. Na to přišel už jistý novokantovský germánský filosof Hans Vaihinger z Halle. Dospěl k přesvědčení podobně jako předtím už Buddha, že člověku se všechno jenom zdá. Že na světě je jen fikce a vůbec als-ob nebo-li jakoby! Skoro před sto lety v Halle tvrdil, že kolem sebe máme jakobypeníze, jakobypřírodu, jakobypolicii, jakobyryby a jakobyvodu, jakobychleba a jakobyvesmír, jakobyválku, jakobymotýli, jakobymraky a jakobypřípínáčky, že prostě žijeme jakobyživot a na konci přijdeme do režimu jakobysmrt. A bohužel ve svých spisech zapomněl napsat, jestli je taky něco, co není jakoby, prostě soudil, že na to je lidský rozum moc krátký. A umřel právě v roce 1933, když se v Německu dostal k moci kreslíř líbezných krajinek Adolf Hitler, který taky přišel na to, že lidský rozum je jakoby nanic. Takže radši hlasitě hlásal, že důležitá je spíš krev a země, že je třeba společně a nelítostně vybojovat Třetí říši. Ta by na zemi konečně nastolila jakoby věčnou epochu štěstí pro všechny, nebo skoro pro všechny. Jen bylo třeba pro ten bohulibej systém napřed vyklučit a vyčistit trochu prostoru.  

A pokud přijmete tu reklamu, tu sezónní skvělou nabídku, že je to tu jen jakoby, tak se žije o dost líp. Nemusíte se trápit, kousat si nehty kvůli tajícím ledovcům a Antarktidě, kvůli jakoby ozonový díře a nějakým oxidům a siřičitanům v atmosféře: prostě si koupíte nějakou tu superlevnou letenku na Kanáry, nebo do Riodežanejra. Protože to vaše letadlo, v němž se vezete, nevypouští do vzduchu žádné skutečné zplodiny, ale jakobyzplodiny Nebo nastartujete vlastní auto a jedete se jen tak projet, protože se vám prostě chce. A na těch Kanárech, nebo ve Španělsku se blahodárně opalujete na pláži a nedíváte se, jak se na obzoru převrátila nějaká kocábka s ekonomickýma imigrantama, protože to jsou jen jakobyimigranti. Zajdete si ráno do Tesca, nebo do Billy a klidně si naskládáte plný košík pochutin, z nichž vám zbude doma hromada různých obalů. Ty vyhodíte s ulehčením do popelnice, protože to vlastně nejsou žádné plasty ale jakobyplasty. Co se pak s obaly děje potom, co zaklapnete víko popelnice (kam se už popel dávno nesype) vám může být uplně jedno. Prostě si žijete svůj poklidný a spokojený život, chodíte večer do hospody, přes den do práce, posloucháte, co hrajou v televizi a na internetu, a tvrdošíjně si snažíte nevšímat, že se venku něco mění. Že tatarská poušť se pomalu někde kolem rozšiřuje, protože to je jen jakobypoušť a je zatím stejně celkem daleko. Jak jsem napsal na začátku, není lepší, aby svět venku byl jen jakoby? A možná i uvnitř naší duše? Sorry jako.    

 

PS: Autorem ilustrace je Július Jakoby - pozn. red.        

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!