Petr Ferenc Videa na víkend – Mutace dvacetileté3. 11. 2018

Dnes je tomu dvacet let, kdy Beck vydal svou čtvrtou řadovku, Mutations. Na rozdíl od předchozích alb Mellow Gold a Odelay, jež byly výrazně ovlivněny samplovací estetikou hip-hopu, se jedná o introvertnější, vážnější, písničkovější kolekci. Původně měla vyjít u indie labelu Bong Load Records, což si Beck vyžádal u vydavatelského majora, s nímž měl smlouvu, tedy u značky Geffen (resp. DGC). Jenže když Geffenovi lidé slyšeli výsledek, dohodu stáhli a projevili zájem vydat Mutations sami. Byl z toho soud… a ve výsledku více než milion prodaných kusů. (David Geffen se se svými svěřenci zkrátka občas soudí, jak by mohl vyprávět i Neil Young.)

Beck byl odjakživa písničkář s americkým folkovým gruntem. Zároveň se ale nikdy nebál žánrových pastišů, jsa si velice dobře vědom toho, že jeho cit pro neotřelou a přitom chytlavou melodii jen tak nějaké digitální, střihačské či žánrové „kurvítko“ nezabije. Na debutu Mellow Gold samozřejmě zaujal Loserem, následující One Foot in the Grave byla spíše do lo-fi a indie folku (nahrávala se před debutem), trojka Odelay představovala vyšší dívčí samplingu a eklektismu – v doprovodných partech leckdy zuří učiněné peklo, občas vybrakované z největších klasik folk rocku (Byrds) či syntetizérového easy listeningu (Dick Hyman), přesto ve výsledku není jediná píseň, kterou byste si nemohli spokojeně pobrukovat.

mutations.jpg

Na Mutations je Beck sebejistým písničkářem, který k folk-rockovému doprovodu rád připojí Moog, smyčce i dechovou sekci. Téměř se tu nesampluje, spoluprodukuje Brit Nigel Godrich (podepsaný na The Bends kňouralů Radiohead) a snad i díky němu má výsledek navzdory všem americkým kořenům výrazně britskou příchuť připomínající to nejlepší ze Syda Barretta či Donovana.

K albu nebyl pořízen žádný oficiální videoklip, dejme tedy šanci lyric videím, vinyl videím, fan videím, televizním i koncertním záznamům, coververzím… bude to takové loserovsky eklektické. 

Mutations si vysloužily označení jednoho z nejlepších alb devadesátých let. Nelze mi nesouhlasit, málokterou desku si pouštím tak rád. A milovníci Sufjana Stevense či Devendry Banharta by Becka měli ctít jako dlaždiče freakfolkových cest. Jistě tak činí.

PS: Midnite Vultures, která po „anglických“ Mutations následovala, byla pro změnu humornou poctou černému discu, funky a soulu a místy byla až princeovsky živá. Kongeniálního spoluhráče ale Beck našel až díky seriálu Futurama.  

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!