Jan Faix Kora et le Mechanix: Soundscapes Eternity, Landscape Anthropology and Evening Gods of Railroad Crossings12. 11. 2018

Stálice české ambientní scény, duo Kora et le Mechanix, tvořené hudebními experimentátory Michalem Kořánem a Filipem Homolou, je v tomto roce vydavatelsky velice aktivní. Po dvou letošních digitálních titulech vrhá skrze svůj label Blue Lizard na letošní podzimní trh i nové CD. Jeho obsáhlý titul v sobě shrnuje názvy všech tří rozsáhlých skladeb, které se na desce nacházejí. Autoři na ní čerpají z vlastní minulosti, která jim však posloužila jako výchozí inspirace pro vytvoření materiálu nového. V přiložených informacích nám připomínají ranou fázi své tvorby, kdy ještě jako trio Dia Archa natočili ambientní nahrávku v krajině okolo Mukařova. Na místo činu se po třiceti letech vrátili již jen jako duo, pořídili zde nové terénní záznamy a z nich poté ve studiu vypracovali trojici skladeb, již věnovali svému bývalému kolegovi Václavu Novotnému, který již pět let není mezi námi.

Výchozí terénní nahrávky jsou nejmarkantnější především v první více než dvacetiminutové kompozici Soundscapes Eternity, a to především díky libému zpěvu ptactva, který celý track rámuje. K němu se připojuje další instrumentář, šťavnaté táhlé tóny syntezátorů a preparované kytary ladící povětšinou v durových souzvucích a proti nim frekvenčně bohatší i tonálně neurčitější struktury Kořánových kovových bicích nástrojů, metalofonu a gongu. To vše samozřejmě patřičně efektováno. Z týchž zdrojů vychází i druhý čtrnáctiminutový kus Landscape Antropology, již bez ptačího zpěvu, ovšem pro změnu s decentně témbrově vyladěným nepravidelným perkusivním plánem. V závěrečné téměř jedenáctiminutové skladbě Evening Gods of Railroad Crossings se vrací přírodní part, tentokrát v podobě ansámblu cvrčků, v ní je durovost instrumentálních partů nejvíce nabourávána abstraktnějšími souzvuky či o něco špinavějšími plochami Homolovy kytary i pomalu přelaďujících se syntezátorových vln. Pomyslná forma třívětého barokního koncertu se sledem intenzivně přímočaré, pak meditativnější a na závěr katarzní věty je tak na albu zachována, přestože se netýká pravidelného tempa skladeb. Pravidelný groove je jen tu a tam na chvíli určen průběhem některého efektu či syntezátorového parametru. Všechny kompozice zachovávají volně improvizační charakter s důrazem na pestrou práci se zvukovou barvou, ať už jde o témbry blízké smyčcům či třeba hluboce basující elektroniku.

Naprosto okouzlující je precizní zvukové zpracování nahrávky. Všechny party zde mají svůj prostor, v němž mohou libovolně dlouho doznívat v delayích a reverbech i mezi sebou interferenčně reagovat. Na vytónovaném sépiovém obalu alba si sice nelze nevšimnout lakonické instrukce k tichému poslechu, který skvěle doplňuje například atmosféru jakékoli klidné domácnosti, avšak za účelem prozkoumání detailní práce s prolínáním vrstev není třeba se bát ani výrazného zesílení přehrávače, odhalené zvukové detaily jsou pastvou pro uši rovněž. Koneckonců máme tu možnost se na domácí scéně potkat s tvorbou rovnocenně špičkovou jako od světoznámých mistrů oboru ambientní hudby typu Biosphere či samotného nestora Briana Ena, tak proč té možnosti nevyužít? Michal Kořán a Filip Homola nás nejen tímto CD informují o své naprosté umělecké sebejistotě a že jsou připraveni klidně třeba i na stadionové koncerty, pokud to dojde i dostatečnému množství publika, na jehož přijetí takové výzvy záleží především.

Kora et le Mechanix: Soundscapes Eternity, Landscape Anthropology and Evening Gods of Railroad Crossings 

Blue Lizard (https://bluelizard.bandcamp.com/music)

Distribuce: Polí5 (http://www.polipet.cz)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!