Matěj Kratochvíl Zkouška sirén – H.U.D.B.A.5. 12. 2018

V šerém dávnověku tištěného vydávání jsme se v HIS Voice pokusili zamyslet, jak je to se vztahem hudby a pedagogiky, respektive jak se s hudbou může seznamovat školní či studující mládež. Vycházeli jsme z přesvědčení, že je důležité, aby se lidé o různosti a pestrosti hudby dozvídali, pokud možno v době, kdy je jejich mysl otevřená a nesešněrovaná konvencemi. Vít Zouhar pro nás tehdy napsal o projektu Slyšet jinak, který se snaží vnést cosi nového do zdejší výuky hudební výchovy, ukázat učitelům a žákům, že krásu lze hledat i v neobvyklých zvukových zdrojích a činnostech. Projekt funguje dodnes a prošla jím řada adeptů pedagogického poslání, jaký má ovšem dopad na reálnou hudební výchovu, je otázkou. Pravděpodobně stále hraje hlavní roli zpěv lidových písniček proložený základními informacemi o hudebních velikánech národního obrození. A především je hudebka většinou předmětem na okraji zájmu. Pokud nějaký učitel chce děti vést k větší zvídavosti a pozornosti ke zvukům, vhodnou literaturu si bude shánět obtížně a především bude muset zapojit vlastní tvořivost. Naštěstí jsou i tací. A nyní se v knihkupectvích objevila knížka, která míří podobným směrem.

Polské nakladatelství  Dwie Siostry začalo před několik lety vydávat sérii knížek mapujících vtipným a vstřícným způsobem různé kulturní oblasti ve 20. a 21. století. Na počátku byla architektura, pak design, výtvarné umění, móda, zahrada. Výrazné výtvarné řešení, občas hraničící s komiksem, výběr významných osobností a trendů v promyšlené destilaci. V minulém roce řadu doplnila knížka věnovaná hudbě, a ta se letos dočkala české verze, v níž se původní M.U.ZY.K.A (Możesz usłyszeć zygzaki, krajobrazy i archidźwięk) se změnilo v H.U.D.B.A. (Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky).

Autory knihy jsou Michał Libera a Michał Mendyk, oba spjatí mimo jiné s časopisem Glissando, jehož záběr je nám velice blízký, ale také s vydavatelstvím Bôlt, jež vydává soudobou hudbu především z východní Evropy a vyhledává archivní poklady například ze sklepů polského rozhlasu. Výtvarnou stránku, stejně jako u celé série vytvořili Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizieliński. Právě výtvarná stránka v této knize často nahrazuje slova nebo jim aspoň vypomáhá v řešení úkolu, jak zprostředkovat nezvyklé sonické zážitky. V některých případech je míra výstižnosti skutečně úžasná. Těžko popsat dojem z elektronické klasiky Karlheinze Stockhausena Gesang der Jünglinge trefněji než se to podařilo jim.

Libera s Mendykem nepostupují chronologicky a dokonce se ani neomezují na posledních sto let. Předkládají okruhy otázek a možných odpovědí na ně: Co je to zvuk? Kde je hudba? Jak se dělá hudba? a podobně. Některé odpovědi jsou jednoduché, jiné zprvu matoucí: Hudba je všude. Hudebník je… nehudebník. Hudba je sněhová vločka. Příklady si berou především z vážné hudby posledních sta let, ovšem sáhnou i do renesance, mimoevropských kultur, k Madoně nebo Beach Boys. Hudba je zajímá jako čistě akustický fenomén i jako součást společnosti, skrze niž je možné vyjádřit třeba protest proti společenskému útlaku. Na stránkách se tísní velikáni již zklasičtělí – vedle Stockhausena nesmí chybět John Cage, Steve Reich, Arnold Schönberg – ale i méně známí experimentátoři. Mark Bain snímající chvění budov, Carl Stalling, inovátor hudby ke kresleným filmům. V částech zmiňujících Einstürzende Neubauten nebo Pierra Bastiena kniha ponouká k výrobě vlastních nástrojů (podobně jako zmiňovaný projekt Slyšet jinak), s Pauline Oliveros nebo Rui Costou ukazuje, jak se samotné naslouchání může změnit v tvorbu. U odborníka na starou hudbu Jordiho Savalla se dozvíme, jak je to s rekonstruováním hudby z dávnějších dob.

I pro člověka, který se do různých forem hudby rád často noří, je knížka zdrojem mnoha potěšení. Jednak jsou tu výjevy plné vtipných detailů a jednak rozdělením do tématům provokují k přehodnocování našich názorů na to, co je na které hudbě novátorské a důležité. Ale – když už jsem svůj text zahájil u hudební pedagogiky – jak může taková kniha zafungovat na čtenáře dětské, na čtenáře tímto spektrem hudby nedotčené? Těžko odhadovat, ale výrazný vizuální styl a šikovně zhuštěné informace skutečně mohou pomoci vybudit zvědavost. Aby se z čtenářů mohli stát posluchači, vytvořila česká vydavatelka Jana Kostelecká po polském vzoru internetový rozcestník (poslechovnik.cz), kde si hudbu zmiňovanou v knížce mohou poslechnout z odkazů na Youtube nebo Spotify.  Skeptik ve mně si říká, že pro většinu učitelů asi bude stále pohodlnější zůstat u starých metod. Optimista mu oponuje, že pro ty, kteří by výuku rádi někam posunuli, ale nevědí jak, to může být postrčením a inspirací. A samozřejmě je H.U.D.B.A. jednoznačným tipem na vánoční dárek do každé rodiny. I když na straně 49 říká Raymond Murray Schafer, že „sirény už nebudeme potřebovat.“  Snad tím neměl na mysli můj sloupek.

 

 

H.U.D.B.A.

Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky

 

Michał Libera, Michał Mendyk

Ilustrace Aleksandra a Daniel Mizielińští

Překlad Ondřej Blabolil

Nakladatelství Jakost (https://www.jakost.net/)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!