Matěj Kratochvíl Christina Kubisch: Mono Fluido30. 1. 2012

Improtant Records (http://importantrecords.com)

Vydávání nahrávek, které by si posluchač poslechl doma v křesle či do sluchátek, není právě hlavní doménou Christiny Kubisch. Tato německá umělkyně (psali jsme o ní v HV 3/2009) spíše zkoumá, jak poslouchat jinak, a sluchátka – ovšem vlastní konstrukce – používá k tomu, aby lidem odhalila neslyšené frekvence, které nás obklopují. Dvě skladby na aktuálním disku jsou tedy trochu výjimečné – vracejí se k hudbě v konvenčnějším smyslu. Obě vznikly původně v osmdesátých letech, pro toto vydání je však autorka přepracovala. Titulní půlhodinový opus byl původně soundtrackem k filmu Liquid Movie režiséra a videoartisty Fabrizia Plessiho z roku 1980. Zvukovými zdroji jsou stěrače přejíždějící po předním skle auta, mávání plastovými trubkami ve vzduchu, flétny, na které sama autorka hraje, její dech a hlas. Žádná elektronika, jediným využitým efektem byla změna rychlosti přehrávání některých zvuků. Materiál vzniklý pro film Christina Kubisch poté ještě důkladně přemíchala. Hudba odráží téma filmu a zní skutečně tekutě. Z nekomplikovaného materiálu je namíchán proud hluboký a pomalu meandrující, v němž ucho přeskakuje z vrstvy do vrstvy.
Druhým kouskem na disku je devítiminutová Ocigam Trazom. Název sice vyvolává nějaké orientální asociace, stačí si jej ale přečíst pozpátku. Původně šlo o instalaci na výstavě věnované Mozartově opeře Kouzelná flétna. Návštěvníci na ní nosili speciálně upravená sluchátka, hrající podle toho, kde se zrovna nacházeli. V zaznamenaném výseku znějí syntetické plochy, ptáky i muezínovo volání k modlitbě (takže přeci jen ten orient). Na rozdíl od Mono Fluido není atmosféra ambientně zpomalená, imaginární návštěvník zmíněné výstavy se prochází svižnějším krokem a občas udělá překvapivou otočku. Magicky ovšem působí také.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie