Petr Ferenc Artificial Memory Trace: Boto (Encantado); Freiband: Stainless Steel16. 4. 2012

 

Nahrávky vydané pozoruhodným, v Jakartě (a zároveň v Bruselu) sídlícím labelem ini.itu v sobě téměř vždy nesou otisk genia loci, i když tento pocit leckdy není snadné podložit fakty a jde spíš o jakési fluidum, které vinyly značky ini.itu obklopuje. Dvojice autorů, o jejichž dílech se zde zmíním, je evropská, milovníci exotiky si ale také přijdou na své.

Za značkou Artificial Memory Trace se skrývá Čech Slávek Kwi operující od roku 2000 z Irska (předtím, od osmdesátých let, žil v Belgii, v Československu se snad zapletl se začínající industriální scénou). Artificial Memory Trace, to je vlastně jakási „dílna“ pro hlubší průzkum zvuků obklopujících člověka v jeho každodenním životě. Hudba vycházející z této dílny se vyznačuje neobyčejným citem pro detail a neokázalým sonickým filigránstvím a bohatstvím. Slávek pracuje především s terénními nahrávkami, důležitou roli v jeho práci má i psychologie sluchu, vnímání hudby a zrod řeči zejména u autistických dětí. Nahrávka Boto (Encantado) je výsledkem manipulace nahrávek pořízených v amazonském pralese, kam se Slávek Kwi vydal společně s hvězdou terénního nahrávání, Franciscem Lópezem, který tam vede program workshopů Mamori. Slovo Boto je místní označení pro amazonského říčního („růžového“) delfína, mýty opředené zvíře, které se prý mění v člověka. Album, jež Slávek Kwi z nahrávek tohoto tvora sestavil, je tak diskrétní a unikavé, jako bychom zpovzdálí sledovali onu magickou transformaci... K jiné transformaci dojde, až se vám tohle LP trochu ohraje a delfín se skryje pod jemně praskající hladinu tak, že jej bude lze jen tušit. Tolik poezie, kdo se chce dozvědět technické podrobnosti zvukového lovu, může si přečíst leták přikládaný k desce. Ale pozor, míra vašich vědomostí o vzniku nahrávky ovlivní její poslech, varuje Slávek Kwi na obalu – a písmo letáku je zrcadlově převráceno, abyste se nedozvěděli víc, než chcete, při pouhém náhodném a mimovolném letmém kontaktu oka a textu.

Freiband je jedním z mnoha projektů Franse de Waarda, snad nejagilnější figury holandské experimentální scény. Známe jej z postindustriálních sestav Kapotte Muziek a Beequeen i „méně kovových“ Goem, THU20, Tobacconists a dalších, coby šéfa vydavatelství Korm Plastics, Plinkity Plonk a Moll i neúnavného redaktora a pisatele mailového magazínu Vital Weekly. Na albu Stainless Steel nabízí dvě skladby: Stainless (hardware) a Steel (software). První z nich je jasně nerezová a ocelová, kovové zvonění ale není využíváno v rámci estetiky industriální hudby nýbrž coby příjemně zastřená zvonkohra nebo gamelan. Cinká to moc krásně a je to velmi uklidňující. Druhá skladba, jíž je prý možné přehrávat libovolnou rychlostí, je řídkým rastrem elektronických lupanců, které při každé změně rychlosti odhalují nová překvapení co do rytmu a barvy zvuku. Omezení výchozích zdrojů přináší maximální účinek – pokud máte rádi Alvu Nota nebo Pan Sonic, zaujme vás tahle poloha de Waardovy tvorby mimo vší pochybnost.

Artificial Memory Trace: Boto (Encantado)

Freiband: Stainless Steel

ini.itu (www.iniitu.net)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie