Petr Ferenc Andrew Liles: Ambiguous9. 7. 2012

Andrew Liles: Ambiguous

http://andrewliles.bandcamp.com

 

Je příznakem doby, že umělci, kteří více nahrávají, než koncertují, a kteří svá alba vydávaná v limitovaných edicích rozhodně nehodlají rozdávat, vypustí do světa netrelease, který si lze stáhnout zdarma? Brit Andrew Liles, plodný solitér i člen zrovna tak fertilních Current 93 a Nurse With Wound, je mužem, který si své nosiče jako hudebník, producent i výtvarník vyloženě hýčká a nevypouští do světa nic, co by znělo nebo vyhlíželo polovičatě či nahodile. Navíc je z těch tvůrců, kteří spoléhají na úzké, loajální publikum, které si od svého oblíbence rádo pořídí i několik titulů ročně. Na začátku letošního roku tento muž ale vydal netrelease. Bezmála hodinové album Ambiguous je k mání v jeho internetovém obchodě na síti Bandcamp a zájemce si jej může stáhnout zdarma nebo za cenu, kterou si sám stanoví. Přiznávám, od Lilese bych podobný krok nečekal, vydání Ambiguous je ale hezkou reklamou pro celý jeho online krámek, ve kterém jsou k mání ještě desítky dalších titulů.

Album se skládá ze dvou skladeb, jež samotný Liles označuje za „environmental soundscapes“. Šestnáctiminutová Slated (For Future Reference) pak má být ukázkou jedné fáze vzniku díla, třiačtyřicetiminutová Faulty Free „funkční“ skladbou. Oba kusy mají podobný zvuk i průběh, což albu dodává docela neotřelou dramaturgii: nanečisto a načisto. Nahrávky, které jsou „nanečisto“, většinou bývají n albech umístěny na konci coby bonusy, coby precedens ale před Lilese můžeme postavit svojici skladeb Komentenmelodie 1 a 2 z druhé strany kraftwerkovského LP Autobahn. První z páru pomalu rozvíjí jednoduchou melodii, druhá ji předvede se vší parádou v chytlavém tanečním duchu. Liles drží v obou kusech stejné tempo i náladu a rozdíly mezi oběma skladbami jeho netreleasu jsou ve stopáži a hutnosti overdubbingu.

Lilesovým cílem bylo vytvořit ambientní skladbu v enovském smyslu – hudbu nenásilně doplňující atmosféru prostředí, ve kterém je poslouchána. Jeho dílo se plynule a pozvolna přelévá mezi levým a pravým kanálem a jeho elektronický základ je protkán jednoduchými, ale ozdobnými stehy klavíru, varhan, trubky a smyčců. Ty v závěru Faulty Free ovládnou atmosféru na úkor pro autora typických drones, kterých si ale v kombinaci s plochami varhan a půvabně jednoprstovými motivky klavíru předtím užijeme do sytosti. Zvuk je medově hustý, čas nikam nespěchá, nalijte si oblíbený nápoj, dejte třeba nohy na stůl... a nezapomeňte, že ambient se jen tváří jako hudba, která se nemá poslouchat. Andrew Liles je jedním z těch, kdo dokazují, že opak je pravdou.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie