Diamanda Galás: All the Way, At Saint Thomas the Apostle Harlem
Americko-řecká zpěvačka Diamanda Galás vydala poslední nahrávku v roce 2008 a devítiletou pauzu si nyní vynahrazuje vydáním hned dvou alb zároveň. Pokračuje na nich v přepracovávání písní z různých zdrojů, jazzu, popu, francouzského šansonu i country. Obě alba stojí v podstatě jen na klavíru a hlasu, jen s decentním zapojením efektů – to především na All the Way. Hlas Diamandy Galás ovšem vydá za celé sbory a ani po šedesátce se jeho ostří neotupilo. Popové či jazzové písně se tak v jejím podání mění v radikální árie či temné žalozpěvy. Pozadu nezůstává ani její klavírní hra, která znatelně čerpá z toho ostřejšího v jazzu a blues, ale ve výsledku je hodně spřízněná s avantgardní hudbou 20. století. V mnoha písních je také slyšet, jak jde Diamanda proti povaze klavíru coby harmonického doprovodu a používá ho jako jednohlasý nástroj, jehož kontury vedou buď paralelně se zpěvem, nebo vytvářejí rozeklanou basovou linku. Není těžké… >
Násilím proti „novému biedermeieru“

Subkultury a většinová společnost pozdního státního socialismu a postsocialismu tématem knihy Ondřeje Daniela.

Hermovo ucho: Staré dobré zvuky v Tate Modern I.

Robert Rauschenberg intermediální.

Loz Speyer´s Inner Space: Life on the Edge; Stuart Popejoy: Pleonid

...téměř jako následovník Art Ensemble of the Chicago.

Jiná hudba pro kocoura Vavřince

Kocourovi je padesát, slavíme!

Sweeps 04: Dormancy

Letargie poklidných dronů.

Joanna Brouk 1949 – 2017

Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby.