Zapisky melomanovy 2
Když jsem přemýšlel, jaké téma po úvodním vzpomínkovém antré pro své druhé Zápisky zvolím, nabízelo se toho dost, co nějakým způsobem zasáhlo smysly melomanovy. Třeba to, že na věčnost odešel Ornette Coleman...A tak se přece jen odrazím právě od něho, neboť jsem ho vždycky obdivoval (jak jsem na sebe minule prozradil). Když onehdy freejazzové průkopníky, včetně Colemana, odmítali do programů jazzových festivalů (včetně Newportu), postavili si jednoduše hned vedle velký stan a tam hráli. Navzdory festivalovému managementu, který rozhodoval, co je to ten pravý jazz. Takové totalitní přístupy tudíž nebyly vlastní jen komunistickým zemím. O to silněji se tato tradice projevuje v zemi, jež si prošla desítkami let nesvobody v opravdu totalitní společnosti. Ale co je na tom nejhorší, ani ty pohnutky se u nás příliš nezměnily; jen jsou zdůvodněny (a vlastně posíleny) penězi. Touha po kontrole mas zůstává... Naštěstí ne v každém městě. Dnes není kultura pod bičem strany a vlády, ale v… >