K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let

Domácí multimediální produkce se v Brně šedesátých let úzce pojila s aktivitami Tvůrčí skupiny "A" 3 (skladatelé Josef Berg, Miloslav Ištvan, Jan Novák, Alois Piňos a Zdeněk Pololáník a muzikologové Milena Černohorská a František Hrabal) a Kompozičního týmu Brno (Alois Piňos, Arnošt Parsch, Rudolf Růžička a Miloš Štědroň).

Na koncertech Skupiny A, koncipovaných zásadně antikonvenčně, v opozici vůči ustrnulému koncertnímu standardu, bylo často využíváno dalších médií – výtvarného umění (stálým emblémem skupinových koncertů byla rozměrná opona Dalibora Chatrného, ke koncertům – často v nekonvenčních prostředích - se pojily průvodní výstavy), literatury (od úvodních textů po mystifikaci) i scénických a divadelních prvků (od náznaků až po pódiové produkce a „happeningy“). Později - na konci šedesátých let – se tribunou experimentální hudební tvorby staly festivaly Expozice experimentální hudby (EEH).

V roce 1965 vytvořili Josef Berg a Alois Piňos produkční skupinu "Pomocníci zeměměřiče", nazvanou podle skurilních postav Artura a Jeremiáše z Kafkova románu Zámek. První představení "Pomocníků" se konalo v Pražské Redutě v roce 1966 (Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě). Toto téma pak bylo ztvárněno ještě ve třech verzích a uváděno v divadlech hudby v Praze a v Brně (1967) a ve velmi rozšířené podobě (s fámuly, zpěvačkou, tanečnicí, instrumentalisty, průvodem a mystifikačním ohňostrojem) v divadle "Cirkus Múz" (Brno 1968). 4

Z pozdějších produkcí Pomocníků zeměměřiče zaujalo zvláště symposium De Haugwitz a Nová hudba (premiérový večer Kompozičního týmu Brno na festivalu EEH 1969) a čtyřjazyčná Hlasová vernisáž (Mezinárodní hudebníí festival Brno 1969). Dále zmiňme Uměnovědný dialog č. 4, prezentovaný na EEH 1970)5 a památné mystifikační vystoupení Prof. Salianhadraka s chotí (tj. Aloise Piňose a Josefa Berga) v brněnském Domě umění v červnu 1870.

Vystoupení mívala ustálenou formu dialogické přednášky s ukázkami. Případná naivita některých pasáží či rolí nebyla prosta rafinovaných úskoků. Představení pojednávala v prvním plánu o umění a vědě, ve skutečnosti však měla daleko širší a hlubší záběr. Vladimír Lébl píše:

Mladší generace, která zná divadlo Járy Cimrmana neví, že už před tímto cimrmanovským fenoménem existovalo v Brně cosi vzdáleně podobného a možná závažnějšího... 6

Jednou z nejvýznamnějších a nejcharakterističtějších akcí tohoto druhu bylo Bergovo sólové vystoupení se zřetelně autobiografickými rysy, prezentované na EEH 1970 pod názvem Josef Berg předvádí hudební happening. 7

Významnou samostatnou kapitou brněnské umělecké scény šedesátých let jsou komorní opery či miniopery Josefa Berga (1927-1971). Berg byl pro divadelní tvorbu šťastně vybaven: byl skladatelem, muzikologem s velkým historickým a kulturním zázemím, byl kultivovaným všestranně vzdělaným člověkem, znalcem moderního i starého umění a nadto měl vynikající literární nadání. Psal fejetony, eseje, povídky 8 a jako "musicus poeticus" si napsal ke všem svým operám vlastní libreta.

Předstupněm Bergových oper jsou jeho hudby k rozhlasovým hrám. Rozhodující význam však měla jeho vehementní skladatelská spoluúčast v činohře Státního divadla od konce padesátých let. Tam zavládla na dobu deseti let významná umělecká éra, křísící ducha meziválečné avantgardy s navázáním do současnosti. Zasloužil se o to tým složený z režisérů Evžena Sokolovského a Miloše Hynšta a dramaturga Bořivoje Srby. 9 Inscenována byla díla Brechtova, Sartrova, Dürrematova, Becketova i hry průbojných domácích dramatiků. Experimentovalo se s prostorem, zvukem, světlem, byl vyžadován civilní herecký projev a zdůrazňována proměnlivost a nestálost všech konvencí. A tato proměnlivost, „jistota nejistot“, se stane Bergovi základním úhlem pohledu na skutečnost. Chuť experimentovat už jej neopustí.

Bergovy miniopery (Odyseův návrat, Evropská turistika, Eufrides před branami Thymén, Snídaně na hradě Šlankenvaldě, Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust) zahrnují časový úsek 1962-1970. K nim se druží jediná "velká opera" Johanes doktor Faust. Opery se pohybují od brechtovského epického divadla a lehrstücku přes ironizaci mýtů a ironizaci banálního, přes příklon k absurdnímu divadlu až k okouzlení lidovým loutkovým divadlem Matěje Kopeckého. Jsou to díla pro omezený počet zpěváků, herců a instrumentalistů a pro zrovna tak omezené scénické požadavky. Omezení prostředků bylo vynuceno nevlídnými okolnostmi, ale z chudoby se stal promyšlený a originálně realizovaný záměr. 10

Na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let vznikly v Brně i další miniopery. Jmenujme alespoň Aparát MIloše Štědroně (1941), premiérovanou koncertně na EEH 1970. Libreto si autor sestavil z dialogů povídky Franze Kafky In der Strafkolonie. Ve skladbě jsou jen dvě pěvecké role: Cestovatele zpívá basista a sadistického Důstojníka sopranistka, což zesiluje rysy karikatury. Vězeň a jeho strážce jsou němé postavy, v instrumentálním souboru jsou kromě profesionálních hudebníků také děti, hrající na dětské nástroje. Účast dětských hudebníků zesiluje obludnost děje a je v souladu s Kafkovou povídkou, v níž se hovoří o účasti dětí jako privilegovaných diváků při ceremoniálech poprav v kárném táboře. Živé interprety doplňují konkrétní zvuky na magnetofonovém pásu.

Rozhlasová opera Zdeňka Zouhara (1927) Proměna (z rozmezí 60. a 70. let) čerpá z antických námětů (pověst o Narcisovi a Echó). Proměna nymfy Echó v ozvěnu využívá specifických rozhlasových možností zvukové úpravy.

Na texty Josefa Berga vznikla v roce 1970 pódiová produkce Aloise Piňose Vyvolavači, napsaná pro zpěváky, herce, smíšený sbor, osm instrumentalistů a magnetofonový pás. 11 Pouťoví vyvolavači, oscilující mezi kramářskou rétorikou a světem dvacátého století, nabízejí vtíravě své zboží. Napřed jde o prodej banalit, např. kalafunky a žaluzií. Pak však např. vyvolavač "rovinkář" slibuje všecko srovnat, dochází k prodeji třaskavin a nabídce absurdit jako kostí z brontosaura a kleteb k státním svátkům. Tomu odpovídá hudba kolážového typu, rovněž oscilující mezi ironizovanou kramářskou banalitou a soudobým černým humorem. Postupuje od hravé grotesky až k drsné karikatuře. Obsahuje i některé citáty a odkazy, např. ve scéně "rovinkáře" se snoubí družně úryvky nacistické hymny Horst-Wessel-Lied s hymnou sovětskou. Nakonec "poslednář" prodává posledního. Libreto končí textem:

Tento text zpívá smíšený sbor na hudbu úvodního sboru Proč bychom se netěšili ze Smetanovy Prodané nevěsty. K tomu znějí signály S.O.S. v orchestru a sirény a zvony z chrámu sv. Víta v Praze z magnetofonového pásu. Vyvolavači měli premiéru na Expozici experimentální hudby 1970 a byli jednou z prvních inscenací právě tehdy vzniklého divadla Husa na provázku. Záhy poté byli v rámci gradující komunistické "normalizace" na skoro dvacet let pohřbeni.

Skromně vybaveným a nevelkým, ale důležitým střediskem experimentálního umění bylo v šedesátých letech Malé divadlo hudby a poezie. Jeho tehdejší dramaturg Miloš Štědroň spolupracoval soustavně s umělci vysloveně avantgardními. Objevil se zde Anestis Logothetis, Due Boemi realizovali hudební grafiky malíře Richarda Bruna, Jiří Valoch zde prezentoval experimentální poezii.

Grafickou hudbu a audiovizuální skladby komponoval v druhé polovině šedesátých let ve spolupráci s výtvarníkem Richardem Brunem Arnošt Parsch. Společně s výtvarníkem Daliborem Chatrným vytvořil audiovituální triptych Statická hudba – Mříže – Geneze (1970) Alois Piňos.

K popsaným brněnským uměleckým aktivitám šedesátých let je třeba uvést toto: Kterákoliv z výše zmíněných událostí a akcí byla spojena s odporem oficiálních představitelů, funkcionářů, různých mocipánů v kultuře atd. Ztráceli jsme spousty času a energie než se podařilo probojovat, často jen v okleštěné formě, něco ze zmíněných věcí. Mnozí později šedesátá léta idealizovali. Byl to však tehdy nerovný a riskantní boj: komunistický mocenský monopol svobodu a pluralitu nepřipouštěl. Ke konkretnímu dokreslení poměrů uvedu jen toto: ještě po celý rok 1968 byl český, resp. československý Svaz skladatelů v rukou "starých struktur". Ostatní umělecké svazy, zvláště Svaz spisovatelů, se tehdy dávno emancipovaly a získaly velký pozitivní vliv. Starou garnituru Svazu skladatelů vystřídalo nové vedení až na jaře 1969. Byla to však donkichotská záležitost. Po půl roce se už vlády zmocnili husákovští "normalizátoři". A pak to začalo: Skupina A byla zakázána, Expozice experimentální hudby také, brněnské pracoviště elektroakustické hudby bylo likvidováno, soubory Nové hudby ztratily šance a rozpadly se, kompoziční tým ztratil možnost uplatnění. K zákazu Pomocníků zeměměřiče nedošlo – od druhé poloviny r. 1970 byl Josef Berg hospitalizován a v lednu 1971 zemřel. Nové hudební trendy a jejich nositelé upadli nadlouho v ještě větší nemilost režimu se všemi z toho plynoucími důsledky.

Vysvětlivky

1. Zkrácená verze příspěvku předneseného na mezinárodní konferenci "Hudební kompozice a multimedia" pořádané katedrou skladby JAMU v Brně 29. 11. 2000
2. in: Opus musicum 6/1990 str. 163
3. Nazývané též "Parasiti Apollinis"
4. Podrobněji k tomuto tématu viz článek Aloise Piňose Osudy Dějin hudebního experimentu v Praze a na Moravě in: Ticho 6-7/1997, s. 50-51
   Text jedné z verzí Dějin hudebního experimentu v Praze a na Moravě, připravený pro uvedení v divadle Cirkus múz viz publikaci Josef Berg: Texty, Panton, Praha 1988, s. 112-142
5. Uměnovědný dialog č. 4 byl publikován v článku Aloise Piňose Poslední produkce Pomocníků zeměměřiče in: Opus musicum 2/1987, s. 49-50
6. viz Lébl: c.d. , s. 165
7. Blíže o tom viz článek Petra Kofroně Individuální mytologie Josefa Berga in: Opus musicum 2/1987, s. 54-61
8. Bergovy literární projevy viz zejména v publikazi Josef Berg – Texty, Panton, Praha 1988, 189 s.
9. Kromě Josefa Berga se zde výrazně uplatňovali i další členové Skupiny A: Jan Novák, Miloslav Ištvan a Zdeněk Pololáník. O popisované umělecké éře brněnské Mahenovy činohry viz knihu Miloše Štědroně Josef Berg, skladatel mezi hudbou, divadlem a literaturou, Masarykova univerzita Brno 1992, s. 51-56
10. viz tamtéž, s. 61-158
11. Texty Vyvolavačů (v úpravě režisérky Evy Tálské) in: Opus musicum 2/1987. s. VII-X