V lednu 1960 vystoupil John Cage v televizní souteži I've Got A Secret, kde predvedl své dílo Water Walk. Predstavte si to v Kufru nebo Videostopu. Mimochodem, ve stejném poradu se približne o tri roky pozdeji objevil i John Cale - jeho tajemstvím, které musely uhodnout soutežící celebrity, bylo úcinkování v Cagem rízeném osmnáctihodinovém provedení skladby Erika Satieho
Vexations (jejíž téma je treba opakovat osmsetctyricetkrát). Byl-li John Cage v poradu jako host, muž s tajemstvím nebo soutežící celebrita, se mi nepodarilo zjistit. Kdo ano, necht zanechá komentár. Mimochodem, jak vidno, smát se u avantgardní hudby lze a není jedním z jejích nejduležitejších tvurcu považováno za hrích.

Porad In The Bed vysílaný každou druhou noc ze ctvrtka na pátek na Rádiu 1 se zameruje na ruzné hybridy, anomálie a solitéry a na necekaná spojení napríc žánry, styly i rody. Heslo, které si vetknul do záhlaví, chce poukázat na “skrytý pop” v ruzných takzvane alternativních prístupech a “skrytý hluk” v tzv. popu, neboli touhu po silném gestu prostrednictvím hudby, která se vlastne skrývá – at už ve forme radikálního zvuku, extrémní stylizace nebo rádoby šokující teorie. Tajný pop, nezakrytý noise, špína, chyby, prehánení, oproštení – to jsou nekteré charakteristiky, které se v poslední dobe dají vysledovat na scéne vyrustající z vlivu experimentální hudby, lo-fi psychedelie, post punku, radikální elektroniky, noisu ci freak folku, ale také v divné, byt i známé tvorbe autoru, k nimž se tyto styly zpetne obracejí. Jejich težko definovatelnou spojnicí je izolacionismus: snaha obejít hlavní i všechny vedlejší proudy a duvera v omezené prostory malých klubu, obýváku, kuchyní, anebo práve postelí, kde se v noci nejlépe poslouchá odvrácená hudba.</paragraph>
<paragraph>Hostem 14. vydání, které zacne v pátek 4.6. pul hodinu po zacátku dne, bude Dan Dudarec, provozovatel vydavatelství Minority Records a obcasný poradatel koncertu. Dan se vydavatelské cinnosti venuje od roku 1998, o první tituly se vetšinou delil se Silver Rocket Records (Point, Waawe, Gnu, OTK), pozdeji se odklonil od ceské alternativne-rockové a post-hardcorové scény a obrátil svoji pozornost k tvurcum – predevším evropským –, kterí vyznávají experimentálnejší prístup k hudbe a pritom se nenechávají svazovat jednoznacnými stylovými ci žánrovými pravidly. V poradu uslyšíme prurez katalogem Minority (napr. L’ocelle Mare, Tape nebo Guiseppe Ielasi) a také ukázky z labelu, které jsou Danovi blízké (Souterrains-Refuges, Tyyfys nebo Senufo Editions). Zbytek poradu doplní svou neomylnou rukou Head In Body.

…není gramofon řemínkový, ale zábavný a zvukově pozoruhodný vynález Michaela Ostera. Tento majitel studia F7 Sound And Vision a zvukař žijící ve floridské Tampě je posedlý terénními nahrávkami a manipulací zvuku zdánlivě vyšeptalých spotřebičů. Návod na výrobu gramodesek z magnetofonové pásky a triky pro broken music z kazet i cédéček nepochybně potěší milovníky DIY, jiné rady jsou určeny méně undergroundovým hudebníkům a zvukařům. Oster vydal několik CD svých terénních nahrávek (přivykněte svého psa zvuku ohňostroje a bouřky) a na svých stránkách zveřejnil již více než sto podcastů s lákavým názvem Difficult Listening. Web je to trochu chaotický, o to radostněji se na něm ale brouzdá.

Každou chvíli si někdo stěžuje, jak je svět přehlcen informacemi a jak je těžké se v tomto nepřeberném množství podnětů zorientovat. Je ale třeba se ve světě orientovat? Není tato potřeba jenom pozůstatkem dávno přežilého pozitivistického myšlení? Chaos dnešní doby nám možná leccos ztěžuje, ale bezpochyby také něco usnadňuje: především nemusíme přemýšlet, jak a kudy do něho vstoupit, stačí zvolit libovolnou cestu a náhoda už nás někam dovede...

Jednou z možností, jak reagovat na nepřehledný svět, konkrétně na rizomatickou vydavatelskou praxi na poli nezávislé, experimentální, menšinové hudby, je emailový bulletin Vital Weekly: jde mu o to věnovat pozornost (byť třeba jen zběžnou) všemu, co přijde pod ruku. Stojí za ním Frans de Waard (viz obr - takhle vypadá, když zrovna nerozbaluje a nerecenzuje cédéčka), holandský zvukový experimentátor, působící ve skupině Kapotte Muziek a v duu Beequeen; kromě toho od roku 1984 provozuje label Korm Plastics. Nynější podoba Vital Weekly, tedy každotýdenní emailové rozesílání recenzí a koncertních tipů, se datuje od roku 1995, do té doby byl Vital klasickým tištěným periodikem (vyšlo celkem 44 čísel). Základní cíl Vital Weekly je jasný: kriticky zreflektovat každou přijatou nahrávku, pokud spadá do oblasti „jiné“ hudby. Takový přístup – za 90 % textů stojí jedna osoba – v sobě nutně musí zahrnovat velkou dávku přehlíživosti, protože při tak rychlém a pravidelném provozu se samozřejmě nedá nahrávkám věnovat tolik pozornosti, kolik by si některé z nich zasloužily. Ale Vital Weekly nikdy neaspiroval na to stát se médiem pro obsáhlou analýzu okrajové hudby, nejde o nic jiného než upozornit na nově vydané nahrávky, které došly Fransovi de Waardovi z nejrůznějších koutů a děr světa, a krátce a jednostranně je zhodnotit. Pokud se rádi noříte do hloubky a povrchnost vás irituje, není Vital Weekly nic pro vás. Pokud ale chcete rychlý a stručný přehled toho, co se děje ve více či méně obskurních oblastech menšinové hudby, stačí se přihlásit na http://www.vitalweekly.net, a navzdory tomu, co bylo v úvodu řečeno o výhodách chaosu, budete muset přijmout, že do vašeho života vstoupí jedna jistota: každé úterý otevřete emailovou schránku a bude na vás čekat nový týdenní sběr Vital Weekly. Tento týden nesl číslo 733.

4. 6. se v pražském Klubu v Jelení sejdou dvě hudební formace, v jejichž tvorbě hraje navzdory výrazným diferencím ve způsobu hraní i výsledném zvuku klíčovou roli improvizace: americké duo No Sugar a moravští Zabloudila.

No Sugar je projekt dvou amerických hudebníků žijících v současné době v Evropě, George Cremaschiho (kontrabas + elektronika) a Liz Allbee (trubka + elektronika). Cremaschi se narodil v New Yorku, kde vystudoval kompozici. Působí v mnoha seskupeních v USA i v Evropě, mezi jeho spolupracovníky patří např. Greg Goodman, Matthew Ostrowski, Andrea Parkins, Burkhard Stangl, Mats Gustafsson, Nicolas Collins, Evan Parker, Trinh T. Minh-Ha, Kai Fagaschinski, Dieb13 a Lê Quan Ninh. Liz Allbee (nebo Albee, případně Luz Alibi) je mnohostranná hudebnice, jejíž do tvorba zasahuje do oblasti soudobé vážné hudby, volné improvizace, experimentální elektroniky, asijského folku a popu, noise, minimalismu, freejazzu a experimentálního rocku. Spolupracovala s celou řadou významných hudebníků, např. s Anthony Braxtonem, Leo Smithem, Gino Robairem, Cecilem Taylorem, členy Sun City Girls a mnoha dalšími. Cremaschi a Allbee spolu hráli v rámci různých uskupení (např. Vinnie 'n' Minnie, Jon Raskin Quartet, Neo-Realist, Moekestra!, sfSound nebo Monday Night Abuse) a setkali se mimochodem také v improvizační skupině Game, kterou Cremaschi založil společně a Alexem Švamberkem, Miroslavem Posejpalem a Janou Kneschke. Navzdory tomu, že improvizace No Sugar probíhá často v nižší hlasitostní úrovni, je v jejich kreacích a zejména ve způsobu, jakým znásilňují své klasické nástroje, přítomna i určitá zarputilost a agrese.

A právě tato, agresivnější rovina přibližuje No Sugar k výrazně hlučnější (a hlukovější) improvizaci skupiny Zabloudila, která je z jednou z nejdéle působících tuzemských noisových kapel. Legendární skupina proměnlivého složení, názvu i zvuku si za 20 let existence vybudovala pověst jedné z nejsvobodomyslnějších experimentálních formací v Česku. Zabloudil(a) vždy fungovali stranou hlavního dění a šokovali nekompromisním přístupem k hudbě i hudebnímu provozu vůbec. Kapelou prošlo mnoho osobností olomouckého, respektive přerovského undergroundu, všichni se přitom podíleli na originálním zvuku, který se vždy pohyboval v širokém rozpětí mezi hardcorem, free jazzem, volnou improvizací a noisem. V současné době vystupují v sestavě: Čuňďa (kytara, korg synth, hlas), Fifi (hlas, kytara), Áda (dechové nástroje, ruchy, vazby). Během krátkého turné Zabloudila vystoupí ještě v sobotu 5. 6. v Českých Budějovicích v klubu Velbloud společně s Murky Ajar a v neděli 6. 6. v táborském Orionu, kde jim bude dělat předskakovat Soxol.

Lákat publikum na soudobou vážnou hudbu není vůbec snadné. Kreativně k tomuto marketingovému úkolu přistoupil umělecký šéf New York Philharmonic Alan Gilbert, když na inscenaci opery Györgye Ligetiho Le Grand Macabre (premiéru měla ve čtvrtek) lákal sérií internetových videoklipů, v nichž vystupuje on sám ve společnosti maskované postavy Smrti, hlavní postavy tohoto díla. Na ukázce můžete vidět, že se šéf seriózního tělesa pouští do humoru celkem dětinského, lehká infantilita ale zároveň docela dobře ladí k poetice Ligetiho opery (kde jinde najdete dueto postavené na abecedním chrlení nadávek a ouverturu hranou na klaxony – to vše ovšem v rámci důkladně prokomponovaných struktur).

Gilbert nastoupil na post hudebního šéfa newyorských filharmoniků loni na podzim a jeho jmenování bylo poměrně překvapivé, protože do té doby tento post zastávala různá „velká jména“ od Leonarda Bernsteina přes Pierra Bouleze po Lorina Maazela. Gilbert nastupuje bez statusu hvězdy, zato s odvážnými plány, mimo jiné na větší zastoupení soudobé hudby v dramaturgii.

Norský klavírista Bugge Wesseltoft vystoupí 16. června v paláci Akropolis v rámci série Music Infinity, která je v poslední době uchvácena severskými ledovými náladami. Mluvit o něm jako o jazzmanovi by bylo omezující, i když v osmdesátých letech experimentoval s free formami. Devadesátá léta zasvětil hrátkám s klubovou i komornější elektronikou, v současné době jej zajímá spíše etnická hudba. Zahrál si s trumpetistou Janem Garbarekem, Janem Bangem, Nilsem Petterem Molvaerem (všichni jsou českému publiku dobře známí) i zpěvačkou Sidsel Endressen. Jeho jméno se prý vyslovuje jako anglické „boogie“.

Tohle album sice vyjde až po prázdninách, 13. září, těšit se můžeme už nyní. Když Nick Cave okleštil sestavu Bad Seeds, nazval zbylý čtyřlístek Grinderman a nahrál syrové eponymní album, na kterém hlučí na kytaru, vypadalo to, že se potřebuje jednorázově vymanit z pout své už jaksi příliš pohodlně usazené kapely. A vskutku, po hlučném, téměř punkovém albu Grinderman vydali Bad Seeds špičkovou kolekci Dig!!! Lazarus Dig!!!, z níž bylo velice dobře slyšet, jak Caveovi změna prospěla. Sláva, Grinderman jsou zpět a na podzim nás čeká evropské turné. Čechy mine, takže na viděnou v Německu nebo ve Vídni. Oficiální video k nové desce lze nalézt na www.grinderman.com, po jeho zhlédnutí (doporučuji fanouškům Wolf Eyes) pochopíte, proč zde volím starší kousek.

Kromě voleb se lze o víkendu zúčastnit i dvojkoncertu dvou legendárních osobností elektronické a počítačové hudby. Oba autoři vycházejí z pionýrských dob sanfranciské scény 70. a 80. let. V galerii Školská 28 (dnes) a v ostravském Domě umění (zítra) představí své současné koncertní projekty založené na elektroakustickém zvuku a digitální syntéze.

Tvorba Johna Bischoffa je neodmyslitelně spjata s počátky elektronické hudby v 70. letech. Společně s Jimem Hortonem, Timem Perkisem, Davidem Behrmanem, Paulem DeMarinisem a Richem Goldem založil "Ligu automatických hudebních skladatelů" (The League of Automatic Music Composers), skupinu, která jako první použila síťové zapojení primitivních mikropočítačů pro živou hudební produkci. Od roku 1985 navazuje na tuto experimentální tradici jako člen skupiny The Hub. Jeho hudební jazyk sestává z širokého rejstříku elektronických šumů, tonálních proměn a digitálních chyb. Bischoffovi sonické skulptury však využívají nejen elektronický zvuk. Do hudebního tvaru zapojuje akustické zvuky píšťal, zvonků a perkusí, které nechává souznít se syntetickým počítačovým zvukem. Používá již klasický "crackle box", analogový nástroj vyvinutý v centru Steim, zvuky hraček a hracích skřínek. Zmíněné nástroje jsou pro něj stejně tak zdrojem zvuku, jako materiál pro počítačovou dekonstrukci zvuku. V současnosti se věnuje skladbě a živému koncertování, vydává na značkách Tzadik, New World, 23Five a dalších.

Kenneth Atchley je americký hudebník, skladatel a zvukový umělec narozený v Libanonu. Jeho tvorba zaujímá široký rámec od zvukových objektů a imersních instalací po koncertní elektroakustické skladby. Využívá bohatý zvukový materiál čistých generovaných frekvencí, elektronický šum i bohatě harmonické zvuky ve spojení se zvukovými objekty a akustickými nástroji. Hudební principy svých skladeb někdy spojuje s videoprojekcí. Důležitou součástí jeho živého hudebního projevu je unikátní akustika prostoru, respektive jemné témbrové a harmonické proměny závislé na pozici posluchače v prostoru. V 80.letech spolupracoval se skupinou Rota-League (spol. se Samem Ashleym, Barbarou Golden, ad). Spolupracuje s choreografy a tanečníky, je autorem opery Edison's Last Project(ION) a chorální skladby Lumiere de Main. Vydává na značkách Auscultare Research a 23Five.

Čeká vás noční směna? Nezoufejte a nezapomeňte si k ní naladit Radio 1, kde po půlnoci začne pořad 13 syrových, v němž tentokrát zašustí stránky aktuálního HIS Voice. Nocí budou znít Louis Andriessen, Thomas Köner, Helmut Oehring, Rdeča Raketa, Emeralds a další.