Čtvrtek, 27. Červen 2019

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Plastic People s Filharmonií Brno nastudovali svůj vrcholný program - Co znamená vésti koně z roku 1981. Orchestrální aranžmá Michala Nejtka objevuje skrytá místa díla, jež svou monumentálnost i rockový drive cudně halilo. 

Naslouchat a dělat umění s Hermem v mysli

Kytarista Keith Rowe ozdobil vídeňskou sound-artovou galerii Tonspur, jež se nalézá v pasáži MuseumsQuartieru, zvuky, které jako by váhaly být slyšeny… Stoupenec filozofie pomíjivosti a procesuality nás zve do pasáže.

Jak poslouchat komika? Matt Berry cestuje z Nemocnice na kraji světa do světa okultního folku

Matt Berry je asi jediný komediální herec na světě, který vedle hraní v sitcomech natáčí psychedelický folk nebo hauntologicky přepracovává televizní motivy. Jak poslouchat hudbu od člověka, který se živí jako komik?

Hermovo ucho: Věčná hudba ve věčném městě

Alvin Curran provádí autora římskými Caracallovými lázněmi, které ozvučil svým celoživotním opusem magnum. V brněnských architektonických památkách zatím debužírují hulvátští zbohatlíci a nasmlouvané instalace ustupují podnikovým večírkům.

Ivan Šiller: F/fty

Kolekce skladeb od řady proslulých skladatelů, která vznikla k příležitosti padesátých narozenin Daniela Mateje, vyšla loni též na CD.

Partitura a provedení – Šimon Voseček: Hypnos

Řecký bůh spánku Hypnos dal jméno kompozici Šimona Vosečka, která zazněla jako první ze čtyř světových premiér letošního ročníku festivalu Pražské jaro.

Leonard Bernstein – Všechno a nic hudby 20. století

Jedna z nejvýraznějších osobností hudby 20. století za sebou nechala spoustu práce i radosti. Ale také rozporů a nedotažených věcí.

Videa na víkend – Co nového v opeře?

Co se v poslední době událo v opeře? Vedle obehraných slavných árií je tu prostor i pro reflexi brexitu, nástup postantropocénu a homosexuální římské císaře. 

Jak ECHO tak NARCIS

O zvukových a hudebních aktivitách Centra pro metamedia Plasy a Nadace Hermit v letech 1992-1999.

Do bývalého tuberáckého sanatoria aneb Sokolowsko

Jak je to možné, že stigma izolovanosti české „nekomerční“ nebo „experimentální“ kultury v naší domovině zakořenilo tak pevně a hluboko?