Jan Sůsa Radiový koutek: Ruský bzučák12. 9. 2014

V novém radiovém koutku se na webu His Voice budeme každý druhý pátek v měsíci věnovat vybranému tématu, ať již půjde o vysílání zvláštních stanic, bizarní pozapomenuté amatérské konstrukce či netradiční způsoby poslechu elektromagnetických vln v okolí. Čekají nás témata z minulosti, současnosti, ze zahraničí i z tuzemských zdrojů. Slabé signály exotických a vzdálených stanic občas přeruší úniky a šum, trpěliví čtenáři si ale možná za vůně kalafuny časem postaví i vlastnoruční zařízení.

Tématem prvního čísla je záhadná krátkovlnná stanice, ve slangu radiových nadšenců známá jako "buzzer", "жужжалка"  nebo "bzučák".

Stanice vysílá mimo obvyklá rozhlasová pásma na frekvenci 4625 kHz. Bzučivé tóny trvání 1.85 vteřiny jsou odděleny pauzou o délce 1,25 vteřiny a opakují se přibližně 25x za minutu. Stanice vysílá monotónní signál nonstop 24 hodin denně. Ti nejtrpělivější posluchači mohou ovšem také zachytit velmi vzácně vysílané telefonní relace. Bzučivý tón je náhle přerušen a hlas pomocí ruské hláskovací abecedy předává podivné zprávy. Dle občasné identifikace bývá stanice nazývána jako UVB-76, UZB-76 nebo MDŽB (Michail, Dimitrij, Žeňa, Boris), ale oficiální identifikační údaj není znám. Stanice se "v éteru" ohlašovala pípnutím délky 2 vteřin již koncem sedmdesátých let. Na začátku devadesátých let se změnil tón stanice v dodnes používaný bzučivý signál. Ten je zřejmě nahráván mikrofonem v místnosti, neboť se v minulosti ve vysílání dle posluchačů  ozývalo stěhování nábytku a také hlasy techniků provádějících údržbu.

Pár příkladů zachycených telefonních relací, první z roku 2010:

Další z roku 2013 a 2014:

Bzučák tvoří nejméně dva nezávisle na sobě pracující vysílače, které používají amplitudovou modulaci s jedním potlačeným postranním pásmem, což umožňuje "srozumitelný" poslech na velké škále přijímačů. Výkon stanice je v řádech megawattů, jak se na vojenský vysílač sluší a patří, a ve večerních hodinách je stanice velmi dobře slyšitelná i na zcela jednoduchý přijímač domácí konstrukce s několika tranzistory. Dva zároveň pracující vysílače se dle webu Priyom.org (http://priyom.org/military-stations/russia/the-buzzer.aspx) údajně nacházejí poblíž Moskvy a Sankt-Petěrburgu.

Návštěvy bývalé lokality vysílače:

Stanice vysílá mimo obvyklá rozhlasová pásma a tak se ji asi nepodaří naladit pomocí běžných komerčních rozhlasových přijímačů, k jejímu příjmu je nutný tzv. komunikační krátkovlnný příjmač s volným laděním mezi pásmy. Další možností vedle výše zmíněné vlastnoruční stavby je poslech přes internetový krátkovlnný přijímač, do okýnka Frequency zadejte 4625 kHz, jako Bandwidth zvolte AM nebo USB, také existuje několik jednoúčelových internetových přijímačů spravovaných vytrvalými radiovými nadšenci (např. http://uvb-76.net/). Nejlepší podmínky k příjmu jsou ve večerních hodinách.

Účel zařízení je, jak už to v armádním prostředí bývá, zahalen rouškou tajemství a celá situace dává pochopitelně vzniknout množství různých spekulací. Střízlivější úvahy směřují k tomu, že vysílání stanice zajišťuje bdělost radiotelefonických operátorů, kteří mají za povinnost její aktivní poslech, což musí být zážitek podobný účinku leckteré noiseové hudby. Konstantní signál může také sloužit vědcům ke zkoumání vlivů ionosférických jevů na šíření krátkých vln. To ale nevysvětluje záhadné telefonické zprávy a mlčení  státních institucí kolem vysílače. Nejšťavnatější spekulací je údajné využití stanice v části tzv. systému mrtvé ruky, který by zajistil automatické odpálení odvetné salvy jaderných hlavic i v případě zlikvidování velícího štábu. Systém byl v Sovětském svazu zprovozněn v polovině osmdesátých let a dle rozhovoru  s generálporučíkem Sergejem Karakajevem údajně je stále v provozu. Takovou teorii poněkud zpochybňují občasné výpadky vysílání nebo přesun celé stanice do nové lokality. Spíše fantastické úvahy zklidňuje kolektiv radiových nadšenců sdružených kolem webu priyom.org  a jeden z posluchačů uvádí, že účel stanice bude spíše logistický, čemuž odpovídá použití hierarchického systému ruských armádních radiotelefonistů zvaného Monolyt (http://priyom.org/military-stations/russia/monolyth-messages-description.aspx).

A na závěr dvě hodiny trvající záznam pro ty, kteří stále nemají dost.


Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie