Jan Hocek Jozef Dumoulin & The Red Hill Orchestra: Trust; Alban Darche Hyprcub: Crooked House13. 7. 2015

Čaroděj piana, klávesový kouzelník – to jsou jen některé ze superlativů, jimiž je častován Jozef Dumoulin. Jeho nahrávky jsou prý dreams about music and music about dreams; každopádně tento Belgičan (ročník 1975) patří k nejvýraznějším osobnostem jazzového elektrického piana. Jazz objevil v šestnácti letech, po konzervatoři v Bruselu absolvoval Vysokou školu hudební v Kolíně nad Rýnem, kde studoval u Johna Taylora. Byl členem takových souborů, jako Magic Malik Orchestra, Octurn, Benzine či Narcissus Quartet. Hrál s kdekým, především s francouzskými a americkými hudebníky. Na počátku roku 2014 natočil album Fender Rhodes Solo, jež je vůbec prvním sólovým albem v historii elektrického piana!

V závěru loňského roku Jozef Dumoulin vydal na francouzské značce Yolk Records debutové album svého nového tria The Red Hill Orchestra. Zove se Trust a spolu s lídrem za Fender Rhodes a dalšími elektrickými klávesovými nástroji zde vskutku excelují američtí instrumentalisté. Zkušený tenorsaxofonista Ellery Eskelin se vyznačuje osobitou hrou s frázováním srovnatelným se Schoenbergovou technikou klangfarbenmelodie (to jest rozdělení hlasů), takže dosáhne až niterně emocionálních erupcí, které si posluchač může sestavovat podle libosti či momentálního rozpoložení. Není divu, že jeho služeb využívají muzikanti především z jazzové a improvisingové scény – např. Andrea Parkins, Jim Black, Marc Ribot, Bobby Previte. Bubeník Dan Weiss je taktéž vyhledávaným sidemanem a jeho způsob hry na bicí nástroje patří k těm tvůrčím (jak mohli ocenit třeba David Binney, Lee Konitz, Rudresh Mahantthapa, Florian Weber, Miles Okazaki a Sameer Gupta).

Autorem všech dvanácti kompozic na albu Trust (o celkové stopáži bezmála 64 minut) je Dumoulin. Přičemž úvodní a závěrečný track jsou dvě verze téže skladby – Sea Green. Již zde trio přesvědčuje naplno, jak mistrně dokáže budovat náladu, zprvu klidnou až meditativní, avšak postupem času zneklidňující. Tenorsaxofon je tak na jednom pólu, neboť to on je většinou lyrický a melodický (i když tím svým zvláštním, trhaným způsobem); na opačném pólu jsou ostrá i hutná vrásnění bicích a plnokrevné piano, tu méně, onde více zašpiněné a rozrýpané elektronikou, přičemž ostatní použité klávesy často voní i páchnou elektroakustickou avantgardou (především ve skladbách M, Lord Blue Throat, duet kláves se saxem Now That I Have A Human Body, miniatuře Sleeping Warriors). Leckde pocítíme vliv nu-jazzu respektive acid-jazzu (Water Bears, Inner White, Up And Down), jazz-rocku (All the Dragons In Your Lives), dokonce ambientu (Said A Blade Of Grass). Majstrštykem budiž pak nejdelší kompozice alba, desetiminutová The Gate, jež navzdory vpádům noise a dalších elektronických vzruchů a ruchů, značně hustému rytmickému předivu, hard-bopovému nasazení a pak dokonce free-jazzové zběsilosti v závěru zůstane smysluplná a především duchaplná. Snad i dokonce mysteriózní...

Podstatně jinou tvář má Jozef Dumoulin na albu Crooked House, jež nyní vydal Alban Darche a jeho soubor Hyprcub. Lídr, autor všech 11 kompozic (na ploše více než 66 minut), altsaxofonista a jeden ze tří spoluzakladatelů labelu Yolk Records, který sídlí v Nantes, je taktéž zakladatelem bigbandu Le Gros Cube, kde hrají mladí jazzoví talenti, spolupracuje i s Johnem Hollenbeckem, Samuelem Blaserem, Timem Bernem a Sébastienem Bertrandem. Druhým saxofonistou ansámblu je americký tenorák Jon Irabagon, člen kvintetů Mary Halvorson a Davea Douglase. Dalšími členy jsou kontrabasista Sébastien Boisseau (druhý ze spoluzakladatelů labelu Yolk Records), v New Yorku etablovaný francouzský bubeník Christophe Lavergne a již zmíněný Jozef Dumoulin (avšak tady hlavně s akustickým pianem!). Ve třech skladbách pak posiluje saxofonovou sekci tenor a klarinet Sylvaina Riffleta.

Trojí saxofony pak vytvářejí bigbandové sazby v úvodní skladbě Albanology. V postupné rozvolněnosti pak odhalíme inspiraci (vtipně naznačenou již v titulu) v rozšířené tonalitě až atonalitě hudby skladatele Albana Berga. Následující Volutes se rozpíná mezi lahodným cool-jazzem a colemanovským free-jazzem – umocněno samozřejmě vůdčím partem altky. Překvapí výrazně hard-bopové sólo klavíru. Vlastně ani v jediné skladbě tohoto alba byste Dumoulina nepoznali! Snad s výjimkou nejrozměrnější skladby (9:30), nazvané příznačně Opium, kde použil piano elektrické. Zvukově tak umocňuje acidově oparný charakter hudebního toku, v němž jako hlavní sólový hlas figuruje opět lídrův altsaxofon. Najdeme zde ale i melodicky vstřícné, ba skvostně melodické kusy – Connais-Toi Toi Meme či závěrečný Far West Song. Vynikající klavírní sólo zdobí i nu-jazzově laděnou pecku Crooked House (And he Built A...), kde se vzepne k výšinám tenorsax, v No Airbag hustá klavírní repetice podporuje skvostnou gradaci hudební materie, minimalismem je ochucena též skladba Chanson De La Maison, kde se Dumoulin zaskví opět akustickým sólovým chorusem. V Tears si zase vychutnáte virtuózní kontrabasové sólo, klavírní kaskádu a erupci bicích. Saudade (7:15) je dalším skvostem alba – klarinet silně evokuje židovský lament, smutek a nostalgii pak muzikanti nechají free-jazzově vyvztekat. Bravo!


Jozef Dumoulin & The Red Hill Orchestra: Trust

Alban Darche Hyprcub: Crooked House

Yolk Records (http://www.yolkrecords.com/fr)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!