Petr Ferenc Dieter Moebius (1944-2015)11. 8. 2015

Další opožděné RIP, to je tak, když člověk není na těch sítích... V aktuálním čísle magazínu Wire se dočítám o smrti jednoho z průkopníků neakademické elektronické hudby, Dietera Moebia. Stalo se prý již 20. července.  

Moebia známe především jako polovinu dua Cluster – Moebius a [Hans Joachim] Roedelius, jak se to rýmuje. Než kapela v roce 2010 definitivně ukončila činnost, stihl jsem ji pozvat do Archy na Stimul. Bylo to tehdy velice klidné, ambientní, jako by pánové vzdávali hold Brianu Enovi, britské ambientní hvězdě, s níž natočili tři alba. Eno, podobně jako David Bowie, byli koncem sedmdesátých let posedlí děním na německé scéně tzv. krautrocku a kosmische Musik. Syntetizérové výboje Kraftwerk, Cluster či Tangerine Dream byly pro otce ambientu tak evokativní, že za Cluster přijel nahrávat do jejich domova/studia na dolnosaském venkově.  

   

Dieter Moebius se narodil ve Švýcarsku, v Berlíně se ale koncem šedesátých let začal motat kolem scény Zodiac Free Arts Lab, kterou v podzemí divadla založil Conrad Schnitzler – nehudebník vyškolený Josephem Beuysem v oboru sochařství a především konceptuálního myšlení a přístupu „anything goes“. Zodiac, to byla aréna pro neúnavné improvizované hledačství, prostor plný elektronických nástrojů a aparatury, v němž hudebníci i nehudebníci mohli přičichnout k jiným vyjadřovacím možnostem ať již na kytary a klávesy nebo na budíky, zkreslené hlasy, magnetofonové pásky, flétny vlastní výroby atd. Noční seance v černé místnosti se scénou uprostřed prý leckdy trvaly až šest hodin.  

Schnitzler si rozhodně nehodlal brát žádné hudební servítky a od začátku vyznával přísně DIY étos: hraj na to, co máš k dispozici, nesrovnávaj se se zasloužilými mistry, nebuď (slovy Pavla Zajíčka) opatrnej... Po krátkém působení v Tangerine Dream Schnitzler pracoval především v rámci proměnlivého koletivu s názvy Kluster a Eruption. Na prvních albech Kluster jej doplňovali právě Roedelius a Moebius a šlo o vpravdě pozoruhodné desky. Improvizovaný pre-industriální cvrkot a lomoz nechtěl vydat nikdo až na malou církevní značku, a tak se nad nekompromisní hudbou často nesou verše mladých křesťanských básníků. Proč ne, řekl si asi Schnitzler.  

Moebius a Roedelius se s ním ale v roce 1971 rozešli. „Conrad byl v Kluster ten opravdový rebel,“ řekl Roedelius. „Poté, co odešel, jsme s Moebiem používali stejné metody, ale s jinými výsledky. Chtěli jsme proniknout do detailů a nezůstávat jen na povrchu věcí. Na koncertech Kluster jsme sesnažili v rámci dlouhého časového úseku vybudovat určitou atmosféru a Conrad ji najednou zabil, protože se uprostřed fascinujícího kusu rozhodl provokovat a šokovat. Moebiovi a mně se to nelíbilo.“ Zatoužili zkrátka po čistších tvarech, zřetelněji ohraničených formách...  

Nové duo se mírně přejmenovalo na Cluster a k jeho pojetí elektronické hudby – repetitivnímu, strohému i tiše uklidňujícímu – se po letech začali hlásit protagonisté ambientu, elektropopu, potechnožánrů i abstraktního hip-hopu.  

   

Poté, co ve Forstu nahráli několik alb coby Cluster a Harmonia (to bylo trio s Michaelem Rotherem, kytaristou vynikajících düsseldorfských popartových konceptualistů NEU!) a pod oběma značkami i s Brianem Enem, šli Roedelius a Moebius koncem sedmdesátých let od sebe. Přesněji, prvně jmenovaný se odstěhoval. Cluster hráli a nahrávali už jen příležitostně, oba protagonisté se ale pustili do sólových alb, takže najednou bylo jasné, že starší Roedelius je tím romantičtějším, zatímco Moebius oblibuje strohost a drsnější polohy, jak ukazuje třeba Rastakraut Pasta, jíž vymačkal s legendárním zvukařem Connym Plankem, bez nějž by celý ten slavný krautrock zněl úplně jinak.  

   

Po definitivním rozchodu Cluster to Roedelius zkoušel s další modifikací – Qluster, Moebius někdy sám, někdy s německými vrstevníky, bubeníkem Manim Neumeierem z Guru Guru (17. října v Akropoli!) či elektronickým samorostem Asmusem Tietchensem. Zemřel coby uznávaný průkopník po-rockové hudby druhé poloviny dvacátého století, jeden z těch, kdo jako první nahradili víceméně bluesový rytmický základ jiným druhem beatu. „Líbilo se mi,“ shrnuje to Brian Eno, „že jsem u Cluster našel určitou evropskou alternativu k africkým kořenům, které si za své vzala většina pop music.“ Odešel vrstevník Beatles a Stones, který svůj zářez do dějin hudby vedl z opačného směru a o dekádu později.

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!