Martin Klimeš Milý deníčku (V tyto dny IX)26. 8. 2015

20.7.

Po třech dnech se nám vrátila Vendula, černošedá mramorovaná kočka. Tiše kolem mne chodí, otírá se o nohy jakoby nic. Kde byla, co zažila, neřekne.

Před pár dny jsem naložil první letošní okurky a tykve na kvašení. Jak příjemně se mi poslouchají zvuky bublin kysličníku uhličitého, když se tu a tam derou skrze žlábek s vodou na vzduch. Těším se, že zkraje podzimu mi toho bude kvasit více a já si zvuky bublinek nahraju. Bude to hudba k večerní meditaci, ...kdybych meditoval.

 

31.7.

Prudce se dnes ochladilo. V noci jsem se náhle vzbudil, okno bylo otevřené dokořán a venku i uvnitř naprostý klid. Přesto jsem si dal do uší špunty, aby mne to okolní ticho nerušilo. Za chvíli jsem usnul.

Brzy ráno jdu do obchodu pro noviny, Otický chleba a paštiku, abych k ní mohl vyzkoušet rozkvašené tykve. Dám tomu ještě pár dnů.... Jaké zvuky charakterizují kvašení? Kromě dobře slyšitelných bublinek nic netušíme o mikrozvucích provázejícících fermentaci, mikrobiální proměnu cukrů na kyselinu mléčnou, alkohol, kysličník uhličitý a vodu. O fyzikálně-chemické podstatě neviditelného světa víme už hodně, stejně tak o jeho látkové struktuře a vizuálním obraze jeho malých částic. Ale o zvucích mikrosvěta moc netušíme, zatím. 

Polovina prázdnin. Před chvíli mi volal táta, jestli jej vemu autem na oběd s Mirkem. Obtížněji mluvil, mívá to tak někdy po ránu, ptal jse se jej, jestli vstává... Dnes vaří oběd Anča. Bulgur, zázvor, fazolky, sojové maso, jidášovo ucho, česnek, feferonka, tykve a další a další. V kuchyni se pohybuje bez hlasitějších známek svého počínání.

Nárazově na mne jdou pocity únavy, hlavně ospalosti. Štěká pes. Půjdu si na chvíli lehnout. Z balkónu voní marihuana.

 

1.8.

První srpnový den a na mnoha místech v okolí je už několik dnů po žních. To je deprimující. Stejně jako třeba zvuky Štědrého večera.

Venku – bude pršet nebo nikoli? Mám dopustit vodu do kádě, abych měl čím zalévat? Zeleninu, azalky, rododendrony, rakytníky, všechny oleandry, hortenzie, borovici, růže, tuje v květináči, vistárii, klematis a další.

 

acousmonium2.jpg

2.8.

Včera jsem na fb četl od provozovatele opavského Jamu, sklepní díry, kam se většinou chodívá až hodně po půlnoci: „Další nabídka pro hudební blázny: Včera mi dorazily 4 permanentky na Ostravské dny v hodnotě 650 Kč - hodil bych je po 550 Kč za jeden...“

Od časného rána se ozývají hrdličky svým charakteristickým zvukem go gooo a v různých tvarových variantách. Je neděle. Zataženo. Zvony z Kylešovic. 

Kvašáky z jedné nádoby mají vevnitř dutinu jakoby vysoustruhovanou přesně dokulata až ke slupce. V druhé jsou na řezu  plné a už prokvašené. Zvuk pojídání kvašených okurek. Křupání. Srkání horké kávy. Myčka na nádobí a opět hrdličky ve všech mi známých polohách po sobě i přes sebe.

Většina obilí je už pokosena, vdechuji jeho nasládlou vůni a poslouchám to ticho.

Vendula.JPG

 

5.8.

Kočka Vendula se líně prochází po římse domu, kosi výstražně a vylekaně pípají a suchým zvukem rychlého pohybu svých křídel chtějí něco důležitého sdělit. V kuchyni probublává vařící se brokolice, z otevřených balkónových dveří slyším občasné hlasy, vzdálené motory aut, pokašlávání a čekání, že se něco stane. Ale je jen umrtvující horko i během celé noci, jako v červenci.

 

8.8.

Horka neustupují, naopak. Stejně jako zoufalé ticho parných dní nebo řezavý klid nočních hodin doprovázený monotónním hučením ventilátoru. Vypálená tráva, žíznivé stromy, přesto všechno je tu skutečnost každopátečních a každosobotních zahradních  grilovaček. Zvuky nezní a ticho není tichem. Nekonečné napětí, stálá únava. Den je bez rytmu, není kam, jak a proč odejít. K tomu nakupuji, uklízím, vařím, píši, myju se, čtu, mailuju, objednávám, poslouchám, zalévám, telefonuji, sedím, sháním, připravuji, spím, řeším, zdravím, rozčiluji se, jím,  mluvím, venčím...

 

9.8.

Nic se nemění, vše zní stejně jako v minulých dnech.

 

11.8.

Po šesté hodině ranní jsem si vlezl do kádě na dešťovku, do níž jsem  včera večer napustil vodu z kouhoutku. Když jsem si podřepl, voda dostoupila nad má ramena. Pohyboval jsem se potichu. Mé ponoření i vynoření se tak obešlo bez doprovodných zvukových projevů, ale prostoupil mne osvěžující chlad ještě stále čerstvé vody. Během dne musím tuto tichou, rychlou a veskrze osobní proceduru opakovat. Ve dvoře hrčí nastartované auto už déle než 20 minut, v kuchyni tikají hodiny a zní klapot klávesnice mého počítače. Zívám, jdu si uvařit čaj. Na oběd dnes přijde táta...

 

12.8.

Opět nezapršelo.

 

14.8.

Dnes se zdálo, že konečně přijde velké bouřka a vydatný déšť. Rychle jsem vynosil zbytky vody z kádí s jistotou, že se co nevidět doplní. Ochladilo se, zatáhlo, zvedl se vítr, přihnaly temné mraky, hřmělo a blýskalo se. Po několika minutách šumění jemného deště se opět vyjasnilo. A jen hromobití ještě dlouho a táhle doznívalo.

Dnes jsem překvapeně zjistil, že domnělé hrčení nastartovaného auta na dvoře je zvuk naší nové ledničky. Ta stará nebyla nikdy slyšet, schovaná ve skříni. Večer skypuju s Josefínou, její hlas se seká. Štve mne to, i když ta situace zní zajímavě.

 

15.8.

V 11.31 začalo jemně poprchávat. Odpoledne střídavě hřmí, prší a svítí slunce.

 

18.8.

Zítra mám nahlas obhájit jeden náš projekt před Radou města. Někdy se mi stane, že něco, co je důležité a mám na to i čas, zanedbám a nechám v tichu, ať to nějak dopadne. To je i dnešní případ, blíží se půlnoc a já namísto příprav popíjím višňovici a říkám si, že na to mrknu zítra ráno.

 

acousmonium1.jpg

 

24.8.

Snažím se hudbu neposlouchat osobně, slyšet kvalitu i v polohách, které mi nejsou nejbližší. Ale to základní naladění, které je v nás, změnit můžeme asi jen těžko.

Před dvěma dny skončil už čtvrtý Minimaraton elektronické hudby v Ostravě. Michal Rataj, kurátor letošního ročníku, využil celý prostor dvou sousedních sálů Domu umění. Zvuk vycházel z různých míst, posluchači měnili své pozice, otáčeli a přenášeli židle. Výborné využití prostoru a zvuku. Ve zvláštní místnosti nazvané Acousmonium návštěvníci poslouchali ve „volném“ čase v relaxovaných posedech mnohokanálovou reprodukovanou hudbu elektronických klasiků. Z živých vystoupení zaujal svou kompozicí pracující s rezonancí znějícího kontrabasu George Cremaschi, Pierre A. Trambley využívající citlivě promyšlenou interakci baskytary a zvuků generovaných počítačem a nenápadná, ale přesná Martyna Poznanska. Osobně jsem byl rád z hudebního setkání s Peterem Machajdíkem a Zbyňkem Prokopem. Esoterická Lenka Morávková moc neopouštěla území sladkých tónů a zvuků a z řady vystoupení vyčnívala. Jeden návštěvník konstatoval, že koncertní harmonogram probíhal jako jízdní řád v Japonsku.

Nedělní koncerty Ostravských dnů pro tři orchestry – člověk prožíval prostorový zvuk v dvojhalí bývalé Karolinky, poslouchal zvukovou komunikac několika velkých hudebních těles, výjimečná událost, ...havířská dechovka hrála ale příliš břeskně. Důstojné zahájení  festivalu, ale pod kůží se mi pro mou únavu tolik nevrývá...

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!