Lukáš Jiřička Slovník Handa Gote26. 4. 2016

Divadelní soubor Handa Gote vystoupí ve středu 27. dubna v divadle Alfred ve dvoře v rámci festivalu vs. Interpretation se svou jednorázovou divadelní performance na téma rasismus, postkolonialismus a deklarace lidských práv. Lze očekávat volný, ale nikoliv improvizovaný scénický tvar dle předem připravených vzorců a dramaturgického rámce nebo plánu.

Práci tohoto souboru již mnohým čtenářům netřeba detailněji představovat, neboť Handa Gote jsou známí nejen díky svým inscenacím (např. Rain Dance, Metal Music, Mission, Mutus Liber, Eleusis), ale i operacím na několika polích. Zde je třeba zmínit sérii sociálních intervencí v městském prostoru (Urban Camping), aktivity na poli výtvarného umění a kreativní recyklace a přeznačení zaprášených, vyhozených či pozapomenutých objektů, hudby (personální i morfologické sepětí se s kapelou B4, různé hudební počiny Tomáše Procházky alias Federsela či sólové album Roberta Smolíka Expériences Musicales), ale i dřevěnou chatu, jíž vytvořili v rámci Pražského Quadriennale v minulém roce. Platforem, na nichž soubor rozvíjí svůj jazyk, je několik, byť některé – například koncertní cyklus Wakushoppu v Café v lese – se k samotné tvorbě primárně divadelního a performativního souboru vztahují poměrně volně, ačkoliv i v jeho rámci je dáván prostor spřízněným světům a tvůrcům.

Kolektiv pěti tvůrců upřednostňujících principy společné tvorby se rozhodl narušit vytyčená pole jednotlivých divadelních profesí a funkcí tím, že odmítá klasickou divadelní strukturu a hierarchii, v jejímž čele stojí režisér a pod ním se nacházejí scénografové, hudebníci, dramaturgové a herci, tanečníci či performeři. Handa Gote v tomto smyslu generuje kompaktní a přeci velmi polymorfní divadelní strukturu, v níž se klíčová pětice Procházka, Smolík, Švábová, Dörner a Hybler stává jak autorem (s řadou stálých či jednorázových spolupracovníků či skupinou B4, jež je s historií Handa Gote nejen personálně, ale i morfologicky srostlá a ve své zálibě v analogových technologiích a pozapomenutých zvukových univerzech také), tak i vykonavatelem díla, aniž by každý z jejích členů měl přesně ohraničené své působení. Toto prolomení jednotlivých profesí a funkcí je pro některé ze současných divadelních souborů, které se snaží rozvíjet jiné podoby divadelního jazyka, více než signifikantní, neboť stejná rovnoprávnost, jíž prosazují ve své vnitřní skupinové politice a rozdělení rolí, je vlastní i jejich divadelnímu jazyku, v němž například text nevládne struktuře scénického tvaru či scénografie nepředstavuje pouze statický a ilustrativní element bez jiné než ryze dekorativní funkce. Hudba, slovo, text, scénografie, fyzická akce, tanec, propojení zbastlených instrumentů například s analogovou elektronikou či starými magnetofony – to vše má ve světě divadelních projektů souboru zcela rovnoprávné a leckdy i přímo zastupitelné místo, což v praxi znamená, že v reálném čase připravovaná proměna scénografie může zastoupit například text či hudba může zastoupit dramatický pohyb mezi postavami například v doma spíchnutých maskách či omšelých kostýmech.

V typu divadla, které kromě Handa Gote razí například soubory typu Forced Entertainment, Akhe nebo Showcase Beat Le Mot, se tak projevuje spíše princip vlastní hudebním kapelám, v nichž společný název zastupuje a podepisuje invenci a hudební projev všech zúčastněných členů. Tvar, který Handa Gote tesají, je tak přirozeně organický a kolektivně prodiskutovaný a připravený natolik, že nepotřebuje mnoho úprav. Tato určitá skupinová inteligence a otevřenost na změny ve chvíli, kdy jsou jisté prvky, objekty a principy, s nimiž se pracuje, známé, umožňuje vytvářet buď v nazkoušených dílech nové záhyby anebo otevřené performativní tvary neustále rozvíjet a proměňovat. Nejde samozřejmě jen o název, ale o přístup ke všemu a schopnost zadávat členům i úkoly, které jim zdánlivě nepřísluší a v zaběhlém divadelním provozu by nebyli k těmto činnostem ani omylem připuštění – scénograf zde musí tančit, light designer vystupovat na scéně, performer a hudebník připravovat scénu, programátor ovlivňovat narativní strukturu atp.

Mnoho z aktivit jednotlivých členů souboru se tak buď přímo či nepřímo vztahuje k Handa Gote, ohnisku, které dokáže absorbovat mnohé prostředky i postupy a přemlít je do autentického scénického tvaru, jenž si za poslední léta prověřil několik základních stavebních motivů, které se snaží ohledávat vždy z jiné strany (reálné fyzické zakoušení akcí, nulový vztah k divadelní iluzi, odmítnutí psychologicky motivovaného projevu, vaření na scéně, radikální transformace např. literární předlohy a ohledávání několika prostředků). To, co charakterizuje jazyk Handa Gote, respektive značný počet inscenací souboru, je až fetišistický vztah ke starým objektům, ale i pozapomenutým postupům, objektům a morfologiím, které se soubor snaží oživit a zasadit do nových souvislostí. Jedná se do jisté míry eskapismus, ale vášnivý a i přes všechny ironii, humor a svobodu velmi důsledný, seriózní a badatelský. Ovšem nová inscenace Eleusis nabízí, po dlouhém dřevním období, naopak technologií naditý post-internetový operní pastiš. Pokud zde někdo skutečně zkoumá nový divadelní jazyk, jsou to Handa Gote tím, že pro každý svůj další projekt redefinují celé své divadelní universum.

V rámci své již jedenáct let trvající aktivity na poli performativního umění se tak dotkli mnoha stylistik – od loutkového divadla k současnému tanci, technologickému divadlu, rituálnímu divadlu, dokumentárnímu divadlu, divadlu hudebnímu atd. Přesto však lze říct, že některé projekty jsou zahrnuty do tematických či např. technologicky omezených cyklů, ale hlavně, že jsou navzájem provázány a nasvěcují se navzájem.

Jaký bude středeční scénický tvar v podání rozšířené sestavy: Robert Smolík, Veronika Švábová, Jan Dörner, Tomáš Procházka, Pasi Mäkelä, Jonáš Svatoš, Georgij Bagdasarov, Leoš Kropáček, se lze jen domýšlet. Avízo slibuje white suprematismus. Pro snazší orientaci tvaroslovím světa Handa Gote je zde nabídnut slovník několika stěžejních pojmů vztahujících se k fenoménům, které tuto skupinu charakterizují, popisují její vlastní postupy, fascinace nebo počiny.

 

HandaGote_SveceniJara_57.jpg 

 

Alchymie – inspirace pro vznik inscenace Mutus Liber

Alfred ve dvoře – domovská scéna souboru

Anagramy – přesmyčky

Analogie – vztah dvou věcí na základě podobnosti, podstatné nejen pro surrealistickou tvorbu

Analogová technika – technika bez integrovaného obvodu, která je užita v třech až dogmaticky dřevních a rukodělných projektech analogové trilogie: Rain Dance, Pan Roman, Metal Music

B4 – česká krautrocková hudební skupina Tomáše Procházky, v níž vystupují další členové či spolupracovníci Handa Gote

Cage John, Beuys Joseph, Goat Island, Akhe, Říčařová Věra a Vítek František, mýty, rituály, přírodní národy, japonská kultura, orákula – některé z inspirací souboru

Divadelní iluze a psychologické herectví – jasní nepřátelé, dobří tak akorát pro činohru

Diletantismus – zde spíše geniální diletantismus. Způsob práce, jímž neodborník např. hudebník dokáže nabídnout nečekané řešení například scénografie

DIY – princip práce, krédo, filosofie. Stará dobrá ruční práce v době bez grantů aneb zlaté české ručičky čili urob si sám. Bastlení a kutilství jako vášeň i postoj.

Erben Karel Jaromír, Burroughs William Seward, McCarthy Cormac, Melville Herman, Dickinson Emily – někteří z literátů, jejichž díla byla souborem inscenována

Foglar Jaroslav – jeho dílo Rychlé šípy inspirovalo HG k pojmenování loutkové miniatury, inscenace Safírová hlava

Gorila a lemur – opice, ale také postavy inscenace Mission na motivy textu Williama S. Burroughse Ohyzdný duch

Herectví – divadlo lze dělat i bez něj vykonáváním zadaných úkolů bez pastózních nánosů procítěného artistního projevu

Houby – titul i téma inscenace, magický organismus, který nefascinoval jen Johna Cage

Chata – jedinečný objekt, v němž byla umístěna výstava mapující aktivity, masky a předměty z dílny souboru, který byl představený v rámci Pražského Quadriennale. Zde byla pořízena nahrávka Radio Laputa: The Hut. Váže se k houbaření a trampingu

Improvizace – Handa Gote ji nahrazují svébytným freestylem s předem danými mantinely, koncepty či principy

Jedenáct – tolik let funguje soubor Handa Gote

Kolektiv – důležitý postoj negující současnou divadelní hierarchii skupinovou praxí. Podpis Handa Gote je nadřazený jednotlivým aktivitám a podílu členů souboru.

Křen – byl strouhán na obličej Tomáše Procházky v inscenaci Metal Music

Lidové, tradiční, primitivní – oblasti, jimiž nemá smysl opovrhovat. Naopak – je třeba z nich čerpat, ctít je a oživovat.

Loutkové divadlo a divadlo objektů – integrální součást divadelního jazyka skupiny

Meteorismo – hudební label, jehož kurátory jsou Tomáš Procházka a Pasi Mäkelä. Zde jsou volně ke stažení zvukové záznamy aktivit Handa Gote

Mše za mrtvé, mše za odcházejícím světem a jeho předměty – jedna z klíčových figur divadla Handa Gote

Postdramatický – pojem vystihující poválečné divadlo rezignující na nadvládu textu nad scénickým tvarem, v němž jsou všechny složky rovnoprávné, v němž se míchají styly a žánry a jsou například užity současné technologie

Postspektakulární – pojem současné divadelní teorie definující aktuální pohyb v performativní oblasti, která kriticky prověřuje své vlastní principy. Hledání nulového bodu divadla. Popírání klasických divadelních narativů

Psychedelie a art brut – i tak by se dala definovat zvuková stopa inscenací

Retrogarda – jeden z důležitých postojů, který je schopen nalézt silné a inspirativní momenty, inscenační a estetické principy v minulosti, dávných kulturách či po generace ověřených sedimentech rozmanitých kultur. Radikální oživení těchto principů (loutkové divadlo, sousedské divadlo, rituální divadlo atp.) v aktuálních souvislostech.

Selfie tyč – podstatný scénický objekt v projektu Eleusis

Staré věci, veteš, bleší trh, popelnice, skládky, nálezy – již vysvětleno výše

Tanec – nedílná součást mnoha projektů, v některých dílech dokonce dominantní (např. duo Veroniky Švábové a Pasiho Mäkely s názvem Svěcení jara)

Titulky a nápisy – nedílná součást scénických projektů, mj. brechtovský zcizovací princip neumožňující divadelní iluzi

Tramping – kdo by mu nepodlehl, váže se k houbám

Urban camping – sociální intervence souboru v městském prostoru. Vaření, bastlení, výroba uměleckých děl, zbraní a jiných předmětů nejen z odpadů, přespávání, konzumace alkoholických nápojů, zábavy, rituály, hry a jiné zdroje potěchy jsou provozovány na veřejných místech.

Vaření – radost a nedílná součást mnohých inscenací (např. Mutus Liber, Mraky)

Víno – alkoholický nápoj z hroznů, oblíbená součást inscenací (Rain Dance, Mutus Liber)

White Suprematism - ???

Zkoušení – oproti přípravě se jedná o ten otravnější moment práce

 

 

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!