Jiří Almer Videa na víkend - DIY kultury: Mnoho krátkých písní27. 8. 2016

Extrémní hudba nabízí nepřeberné množství způsobů, jak se poprat s konvencemi. Například známý promotér avantgardy Pavel Straka jednou prohlásil, že je třeba vysvobodit se ze zajetí písniček. Ovšem v prostředí syrového punku, grindcoru a noisecoru se naopak výrazně ujal styl zahrát těch písniček co možná nejvíce. Kromě poměrně prostého postupu vytvořit neposlouchatelný kontrakulturní maglajz navíc mnoho kapel se skladbami o sekundové i kratší stopáži konceptuálně pracovalo. Nuže, pokud dokážete postrádat 81 minut a 55 vteřin svého života, tak uslyšíte přesně 9091 písniček

Legenda mezi krátkými songy – You Suffer od Napalm Death, jež si našla místo v Guinessově knize rekordů coby nejkratší píseň vůbec a dodnes má nepřeberné množství vyzyvatelů.

Další nej – asi nejvíc písní umístěných na jedinou desku, případně mě opravte. Každopádně Anal Cunt jsou považováni za průkopníky grindu a noisecoru už kvůli své kontroverzní image. Třebaže jejich 5643 písňové EP zní jako totálně nehudební marast, nalezneme kdesi hluboko skrytou strukturu – písně byly totiž nahrány přes sebe. Proto jim můžeme zkusit věřit, že počtu skutečně dostáli.

 

Téměř o polovinu písní méně než u předchozího příspěvku, však taky frontman Anal Cunt Seth Putnam napsal píseň s názvem „Deche-Charge are a bunch of fucking losers“.  Ovšem 3000krát poslat nácky do pryč, to by rozhodně nemělo zapadnout. Rozkódovat strukturu skladeb je však u D-CH prakticky nemožné.

 

7 Minutes of Nausea mi vždy přišli svým pojetím bordelu unikátní, z jejich tvorby dýchá zlověstnost a zároveň psychedelie, kterou jsem cítil i během jejich vystoupení na Obscene Extreme v roce 2015. Pro tuto příležitost jsem vybral jejich zvukově asi nejstrašnější nahrávku, jestli se vám z tohohle neudělá nevolno, tak už nevím, z čeho by mohlo. Ale nepřeskakovat písničky, prosím!

 

Raní Cripple Bastards se nesou v mezích brutálního grindcore punku, na který se v dnešní době vzpomíná pomalu s nostalgií, neboť se kapela podobně jako Napalm Death později uchýlila k progresivnější tvorbě. Průměrná stopáž písně zde činí tak 30 vteřin, což můžete po výše uvedeném výplachu vnímat skoro jako odpočinek.

 

Tohle je skutečná lahůdka  - jugonoisegrind z konce osmdesátých let, pěkné kvapný, syrový a co teprve ta bublavá basa! 21 písní na necelé tři minuty sice v rámci žánru není kdovíjaký extrém, ale dejte si to do dobového a geografického kontextu a nebudete se stačit divit!

 

Domácí Onany Boys v nahrávce z roku 1992 zmiňují nutnost nadhledu nad oněch 95 kusů bordelu, které se nesou spíše v grindovém hávu, kde se to jen hemží kanálními výlevy a prasečím kvičením. Opět jiná barva antiestetiky s přiměřenou dávkou společenské kritiky.

 

K závěru se nabízí jinak zhovadilý příklad soudobé tvorby krátkých písní. Gorenoisový projekt Enema Bath nabízí v 15 skladbách bez názvů bublaninu toaletních i jiných hnusů. Ze syrových noisecorů let minulých tak přichází poměrně konceptuální fascinace hnusem obalena v poměrně obskurním hávu. Posledních 15 písní bude nejnechutnějších, držte se!

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!