Reinhold Friedl a Franck Vigroux na Stimul Nights25. 11. 2016

Tisková zpráva: Unikátní propojení dvou hudebních světů nabídne v rámci festivalu Stimul Reinhold Friedl - německý pianista, skladatel a lídr předního seskupení soudobé hudby Zeitkratzer, které se před lety představilo i českému publiku, společně s radikálním francouzským elektronikem Franckem Vigrouxem v rámci projektu Tobel. Zvuk vnitřního klavíru se spojí s hutnou a opojnou elektronickou magmou. Odkaz soudobé vážné hudby se zde mísí s progresivní elektronickou scénou v magickém improvizovaném tvaru, jenž však mnohdy zní jako prokomponovaná skladba na pomezí ambientu, noise a elektroakustiky. Ačkoliv Tobel představuje plně improvizovaný projekt, jeho zvuk a nezvyklá koncentrace obou hudebníků na vzájemnou provázanost akustického a elektronického zvuku, ukazuje, jak velké zkušenosti mají s aranžováním skladeb, kompozicí či spolupracemi s tak rozdílnými osobnostmi jako je Keiji Haino, Alva, Noto, Merzbow, Iannis Xenakis, Lou Reed, Lee Ranaldo, Mika Vainio, Elliot Sharp, projektem Whitehouse nebo Column One. 

Kariéru Reinholda Friedla, který je také autorem několika fascinujících sólových alb na pomezí kompozice a improvizace pro preparovaný klavír (např. Inside Piano, Mutanza), ale také řady spoluprací, formovala hlavně jeho role lídra souboru soudobé hudby Zeitkratze, který  vznikl na sklonku tisíciletí v Berlíně. Zeitkratzer složený převážně z muzikantů mistrně ovládajících své nástroje, kteří se však mimo interpretaci soudobé hudby věnují také volné improvizaci, elektronice, folkloru, noise a jazzu. Zatímco v sólových projektech nebo v duu s elektronikem Franckem Vigrouxem ukazuje Friedl i velmi subtilní a až ambientní tváře svého hudebního rukopisu, čistě akustické zvuky bez elektronické deformace nebo přehlušení tělesem celého ansámblu, ve svém nejslavnějším projektu – ansámblu Zeitkratzer ukazuje i velmi poťouchlou a radikální hudební tvář.

Přestože v Německu existuje více podobně otevřených orchestrů, berlínský spolek Zeitkratzer je společně s Ensemble Modern patrně tím nejradikálnějším. Prostým důvodem, kromě všezahrnujícího vkusu zúčastněných, může být i fakt, že Zeitkratzer nejsou pouze kolektivem interpretů, ale především souborem kreativních individualit; všichni jsou buď skladateli nebo praktikujícími hudebníky s velkým stylovým rozpětím projektů. Všichni umějí aranžovat jen stěží aranžovatelné, hrát akusticky skladby primárně elektronické anebo plynout v divokých a proměnlivých řekách volné improvizace, jež popírá notový zápis, jasně dané rámce a hudební zásady. Tvůrčí pohyb Zeitkratzer je ale obousměrný a pro leckoho možná paradoxní – dokáže si aranžovat rocková, elektronická nebo hluková díla pro převážně tradiční akustické obsazení (např. dechy, bicí, klavír, cello), ale také obrátit a zmasakrovat původní kompozice pro akustické nebo elektronické nástroje pomocí technologie v podobě laptopů, kontaktních mikrofonů atd.

Podle jednotlivých projektů se proměňující okruh hudebníků Zeitkratzer, který založil matematik, muzikolog, ale hlavně klavírista Reinhold Friedl, dopouští tak radikálních spojení hudebních souvislostí a natolik narušuje tradiční dichotomii skladatel versus interpret či performer, že by před několika desítkami let, ale možná i jen několika lety byli považováni za heretiky nebo blázny. Orchestr si poradil kromě řady interpretací soudobé hudby (od Johna Cage po Jamese Tenney nebo Karlheinze Stockhausena a Alvina Luciera) poradil s death metalem skupiny Deicide, brutálním noisem projektu Whitehouse nebo přelomovou deskou Lou Reeda Metal Machine Music, stejně jako zpracoval opojně repetitivní skladbu zakladatelů industriálu Throbbing Gristle, která zní jak extrémně zpomalený zaseknutý disco hit. Zeitkratzer popírají tradici, zvuk, Boha, pop a vlastně i hudbu samotnou. Negace a brutalita či hlasitost mají mnoho tváří a ne ze všech bolí ucho, což je víceméně i krédo ansámblu Zeitkratzer, jemuž není nic cizí.

Franck Vigroux má svým způsobem podobnou zkušenost jako hudebník, který kromě elektroniky ovládá i mistrně hru na kytaru. Jeho rádius j velmi bohatý – kromě spolupráce s Friedlem také vystupoval s Elliotem Sharpem, Joey Baronem, Zeenou Parkins či v razantním elektronickém duu s bývalým členem projektu Pan Sonic – Mikou Vainiem.

Předskočí americký hráč na modulární syntezátor Ken Ganfield.

Předprodej 200 Kč / v den koncertu 250 Kč. Vstupenky třeba zde, tady zas FB.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: Frank Rothkamm - Kölner Klaviersonate