Jan Hocek Divergent Connections Orchestra: Odlet III27. 7. 2017

Loni jsem tady recenzoval sólový počin Pavla Zlámala Between Of Something Else (recenze zde), ale šíře tvůrčího záběru tohoto mimořádně disponovaného saxofonisty sahá od volné improvizace, přes soudobou vážnou hudbu (Brno Contemporary Orchestra), až po swing (B-Side Band) či rock´n´roll. Ve všech vodách je rybou, a to pořádně dravou. Zvláštní kapitolou je jeho spolupráce s Peterem Grahamem, a to i v experimentálně-jazzovém kvartetu Next Phase (dosud dvě výtečná alba). Na poli volné improvizace hraje nejen sólově, ale též v různých formacích, včetně početnějšího ansámblu – Brno Improvising Unit, s nímž natočil zatím pět alb, vesměs živých. Další jeho doménou je řízená improvizace. Té se věnuje ve vlastním ansámblu Divergent Connections Orchestra, s nímž nyní vydal album Odlet III.

Záznam lednového koncertu v brněnské Modetě vydal undergroundový label Ears&Wind Records. Jedenáctičlenný soubor je sestaven z hudebníků, jejíchž almou mater byla či stále je Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Lídr Pavel Zlámal je zároveň dirigentem, skladatelem ad hoc a instrumentalistou (tenorsaxofon) v jedné osobě. V jeho ansámblu stojí vedle sebe hráči jazzoví, klasičtí i experimentální: Petr Ptáček (bicí), Václav Pálka (bicí), Martin Konvička (klávesy), Šimon Pavlík (trombón), Ivan Koubek (tuba), Jan Navrátil (el. kytara), Michal Indrák (syntezátor), Jana Zmeškalová (fagot), Radek Zapadlo (altsax) a Edgar Mojdl (flétna).

Padesátiminutové album zahajuje Curator, když monotónním ironizujícím hlasem přibližuje vystupující soubor. Hned na to naváže Odlet I., v němž figuruje až nesnesitelně vlezlý kolotočově popový rytmus, proti kterému marně bojují bicí, dechy si jen tak brebentí, naštěstí ve finále už zahřmí celý ansámbl. Stejný rytmus se vkrade i do následující skladby Slogan, ale dechaři jsou již nezadržitelně rozjetí, navíc podpořeni poryvy el.kytary a erupcemi bicích. Velmi sympatický je přesmyk k jazzovému soundu a´la raný Ornette Coleman v Length I., v níž se k altce přidá i lídrův tenor. Jízda je to náramná, a když začnou klávesy s kytarou čím dál usilovněji zahušťovat tok, vše vygraduje do zběsilého ataku s neobvykle znějícím flétnovým sólem. Ten je přeseknut eruptivní tutti frází následující Length VI., kde orchestr nápaditě pracuje s dynamikou dlouhých poryvů, ústících postupně k sólovým partům trombónu, fagotu a tuby. Nechybí ani typická free-jazzová změť, kterou ale nečekaně utne mohutný riff, evokující onen zeppelinovský z Whole Lotta Love! Tak takové libůstky si nechám líbit, vskutku...

Nejdelší kompozicí na albu je Let. Na více než třináctiminutové ploše se potkáme s ambientem, minimalismem, etnickou hudbou odkudsi (hádám) z Yucatánu, lahodnými orchestrálními barvami, alikvótní lázní, free-jazzem s dominantní altkou, polyrytmickou houštinou plnou ostnů a dechberoucí gradací, která posluchače smete! Závěrečné minimalistické vrypy přejdou v dronový zvuk a ten se rozpustí v eklekticky jazzový, do blues zabarvený kytarový proud s měkkou rytmikou skladby Length VII. V sólovém chorusu je pak kytara vypjatá, rebelská, dechy frázují proti rytmu, fagot zní jako z Dvořáka, posiluje elektrické piano – takové protichůdnosti vytvářejí úžasné napětí. Po jasně bluesovém sóle altky se přižene až brutální smršť, posílená zběsile noisovou elektrickou kytarou a zakončená bicím sólem. Finále záznamu obstarává Landing, kdy po představení jednotlivých členů ansámblu se vše vrací na samotný začátek s protivným popovým kolovrátkem. Nakrátko jej sice přeruší radostné tutti a posléze rytmické tleskání, ale popový paskvil se vrátí, tenor tedy vykouzlí příjemnou melodii a celé se to zvrhne v tleskací párty.

Nadhled a ironie, i to zdobí hudbu Zlámalova orchestru pro řízenou improvizaci…


Divergent Connections Orchestra: Odlet III

Ears&Wind Records (http://www.spodniproudy.cz)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!