Z.K. Slabý Frank Gratkowski / Sebi Tramontana: Live at Španski Borci; Frank Gratkowski / Simon Nabatov: Mirthful Myths3. 8. 2017

Achim Kaufmann, Wilbert DeJoode, Fred Van Hove, Tony Oxley, Alexej Kruglov, Thomas Lehn, Misha Mengelberg nebo William Winant – to je pouze několik hudebníků z mnoha, s nimiž si německý saxofonista a klarinetista Frank Gratkowski (1963) poměřoval nejen svoje síly, ale i nápaditost, rozpolohovanost, součinnost a náladotvornost, v různých formátech, v duu, triu a kvartetu především. Mám ovšem dojem, že právě ono duetní klání ho pohlcuje nejvíc, že tento nejbezprostřednější dotyk s jedním partnerem ho inspiruje nejzásadněji, že mu dává možnost rozvinout všechny skryté rezervy, kterými disponuje. A Leo Feigin dobře ví, proč mu na svých Leo Records poskytuje tolik prostoru.

S italským trombonistou Sebim Tramontanou (1960, viz například Italian Instabile Orchestra), jak je zaznamenáno na albu Live at Španski Borci, v tomto lublaňském divadle vystoupil hned dvakrát, v listopadu 2015 a v únoru 2016, a toto dělení „vejpůl“ je na 15 instantních písních, jak je sám nazývá, patrné. Vždy záleží na volbě nástroje, zda Gratkowski exceluje se svým romantizujícím protějškem na altce, Bb klarinetu nebo basklarinetu a o jaké rozmlouvání v daném případě běží. V zásadě ovšem jde o vzájemné pokušitelství s mottem: co sekvence, tak „co ty na to?“, které může být plné hračičkářského šprýmování a zaříkávavého pokřikování (Revelation), notorizujícího útěkování a vyhmatávaného rozhroužení (Spirited), znepokojněného rétornění a vykvačovaného vyžbleptávání (Time and Space), klopýtavého kolotání a obezličkového blyskotání (Dancer), váhavostního vytušování a vytrucovaného promýšlení-zamýšlení-vymýšlení (Singer), robustně divočinového výpraskování a troufalostního vyzuřování (You´re tough), rozhodivého rozviřování a syčivostního zahlcování (Series of dramatic events), šolíchavého vrzukání a tajuplného zasnívání s otevřenýma očima (Daydream) či napřeskáčkovaného veřejnění, oponování i souhlasnění (Deceiver). Neustálé kontaktování v mnoha postupně odtajňovaných peripetiích platí i pro druhou část (přičemž ta je chronologicky starší): na tapetě se ocitá prohudlávané lebedění, obepínané-zapínané-vypínané až do halucinačního mihotání (Nocturne), vyštipkovávané výštěbetnění kročej za kročejem, znervóznělé, ne však vynervované (Enthusiasm), vyhoukávaně vysoukávané štrůdlování, vzájemnostně vyždímávané, žvavě prožbleptné i fukéřově vymrckované (Empathy), bloudivé drmolení, zármutně vrtošivé a protípané (Despedida), výmluvně namlouvavé líčení, potácivě popiskující a hádavě rozčertěné (Homage) a také opovážlivě prodvojované prskoletnění, náruživě rozehřmívané a drkotavě zadíravé do vybičování (Alacrity). Suma sumarum se Gratkowski s Tramontanou neustále pohybují od tišiny až do ohňostrojování, aniž se musí o něčem ujišťovat nebo něco zjišťovat či zajišťovat, protože jejich vzájemné kontaktování probíhá zcela samozřejmě, úsměvně, s nadhledem.

S ruským pianistou Simonem Nabatovem (1959) se Gratkowski setkal v průběhu minulých třiceti let už vícekrát, například na albech Celebrations (ještě s Herbem Robertsonem a Dieterem Manderscheidem), Deployment (s Marcusem Schmicklerem), Leo Records 35th Anniversary Moscow (s Alexejem Kruglovem a Olegem Judanovem), nicméně v duu je svedlo až vystoupení v kölnském Loftu v květnu 2015; a výsledkem je kompakt Mirthful Myths. I v tomto případě vyciťujeme vzájemnost každým coulem, probíhající v neustále styčné proměnlivosti, výsledkem však je tentokrát celá epopej, plná zvratů, rozvratů, vábenek i třeštivostí, jejíž vyzařovaná virválovost a vymykavá zurčivost skutečně připomíná mýtus, ovšem tato mýtičnost se pohybuje od pasáží stěží zaslechnutelných po rozpoutávané valibuctví.

Hned ve vstupních téměř třiadvaceti minutách Three Tamed Furies je obsažena celá překypující anabáze souhry obou protagonistů: prostupují se, prolínají, tu se z melodie zahudovávaně vyviklává nebo podkřepčuje Gratkowski, tu ji dozařivě prozvoňuje nebo podklokotává Nabatov. Dostávají se tak téměř okamžitě do hlubokomyslné meditace, rozvážně posouvané, v každičkém momentu si zodpovědně odpovídají a zpovídají se: hned zvážní, hned polétavě jurodivňují, komprovizují v mantinelech pozdvihování, propírání i vzájemného podpírání, obestírání, plného rovnovážné nerozvážnosti, proatakovaného nahlučování, vřelostního vření, elektrizující pádivosti, která může kdykoli (záměrně) uklouznout do propadavosti. V tomto proporcování se cítíme jako na skluzavce: rozvroucnění následuje odtažitost, nabízivostní plejádovost je odpálkována do uskřinutostní mrskutosti (s halabala pianem), vše je nabité dějem, rozžíhávané průsaky rozdivenosti jsou rozdmýchávané protoužením a protužované troufalostními výmyky. V Cloud Gatherer Awakes se děje všechno ráz na ráz, s budíčkovou srázností, s rozpoutávaným sešikováním a se střelhbitostní rozcapeností i vyvažovanou houfnicovostí. Neustálé rozvinování námětu se děje spěšně, bez oddechu, nárazově, až nástřelně, ale s odstředivou vehemencí, rozviklávaně záskočnou. Téma je nabito tuplovaným vzrušením, ze kterého vystřelují nejrůznější výtrysky od polibků po zuřivostní zámrsky. Je to naprosto sroubené duetování, navodivé i závodivé, roztočné i výskočné, občas i pauzírovaně zruinovávané. Zato Eirene All Around je zotvíráno se zaumnou změteností a zkreslujícím zkusmováním. Oba muzikanti si dávají záležet na hraničních polohách, jako by chtěli předvést, kolik možností ukrývá duo – od šelestivého odtajňování přes vrzukavé poklápnění až do vytřešťované třeskutosti. Proto tajnůstkaří, prokousávají se halivostí k zašumlovanému nebo vyropotávanému třásňování. Podobně zatušovaně zatoužené vyhmatávání je charakteristické pro Pan´s Wanderlust. Je vyříkáváno s ústřelovou uřknutostí, vyvažováno rozhrnovanou běhutostí i vyviklávanou náskočností, expresívně vyhlučovanou až do umanutosti, jenomže do jejího tempování už zasahují klavírní zarážky a zcizují její provířenostní druidování. Progress of Notus odkrývají další dosud skryté rezervy dua: jsou mrskutostně popraskávavé i vyčkávavě hladivé, vřetenově vyvlékávané, podvalivě vláčné, vlastně spíše závlačné, rozdurdivě rozmáchlé i zavinutě zářezné, zprekérňované i oddůvěrňované téměř do nezřetelnosti. Celou náznakovost odklapkovává klavír se zahudeníčkováváním saxu. Závěrečné At the Beginning dostojí svému názvu: jako by tu povstávalo zbrusu nově neotřelé vstupování s renovovanou škálou přístupů, proměn i záměn, byť ve zkratce, s protýkavou podvojností a uvážlivostí až na hranici zasmušilého náladovění. Leč i to je vstřícné a ústí do otevřenosti. Jako by oba muzikanti chtěli namítnout, že ještě nevyčerpali svoje možnosti, že by mohli okamžitě vstoupit do dalšího děje od začátku, že tak mohou vždycky začít znovu. Mají pravdu. A posluchači se z nespočtu možností, které tady i jinde prokazují, mohou pouze těžit.

Frank Gratkowski / Sebi Tramontana: Live at Španski Borci

Frank Gratkowski / Simon Nabatov: Mirthful Myths

Leo Records (www.leorecords.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!