Matěj Kratochvíl Videa na víkend - Gloomy Sunday4. 11. 2017

Na pátek 3. listopadu připadlo výročí narození maďarského klavíristy a skladatele Rezső Seresse, člověka proslaveného jednou písní, u níž se navíc často na jeho autorství zapomíná. Narodil se v roce 1889 pravděpodobně pod jménem Rudolf Spitzer v židovské rodině, v mládí se živil jako cirkusový artista, aby se posléze ve 20. letech vydal na dráhu hospodského klavíristy a autora písní míchajících maďarskou lidovou melodiku s módními styly raného jazzu, tanga a dalších.

Některé z těch songů si získaly jistou popularitu v Maďarsku, ovšem do širšího povědomí se dostal jen ten jeden, na který se navíc po cestě nabalila podivná pověst „písně sebevrahů“. Je pravda, že původní Seressův text je extra depresivní a původní název zněl Svět končí. Nové verše s titulem Smutná neděle (Szomorú Vasárnap) napsal autorův přítel, básník László Jávor, který se od všeobecného nářku nad světem přesunul k poetičtější nešťastné lásce. Všechny ty donekonečna recyklované pověsti o zvýšené míře sebevražd v souvislosti s písní jsou založeny na těžko ověřitelných novinových zprávách. Možná pak v důsledku této recyklace vznikla sebepotvrzující pověst inspirující další sebevrahy k volbě hudebního doprovodu. Po hudební stránce jde o zvláštní kombinaci mechanického opakování melodického motivu a dráždivé harmonie, v níž můžeme cítit ohlasy tzv. novouherského folkloru (tam patří většina známých čardášů šířících se na přelomu 19. a 20. století z Maďarska přes Slovensko na Moravu) smíchané s melodikou moderní populární hudby té doby. Každopádně je to píseň, která si vysloužila velké množství verzí v různých stylech a jazycích.

Originál v recitovaném podání samotného autora:

A zde v dobové nahrávce Pál Kalmár s autorem u klavíru.

Záhy po vydání se píseň rozšířila za hranice Maďarska. Velký podíl na tom měly cikánské profesionální cimbálové kapely, které vyhrávaly po vinárnách a hotelích od Bukurešti po Londýn a které do svého repertoáru hbitě zařazovaly populární hity od lidových písní přes operetní melodie po pochody. Možná i díky nim je mezi mnohými muzikanty Smutná neděle dodnes zařazena jako maďarská či romská lidová. Mezi cimbálovými muzikami se tato melodie uchytila i se slovenským textem. Tady s cimbálovou muzikou Harafica.

V roce 1941 nazpívala anglickou verzi Billie Holiday, v jejímž podání se z písně stal světový hit a jazzový standard. Ovšem v té době již existovalo několik verzí v angličtině, jedna z roku 1936 od zpěvačky Hildegarde (celým jménem Hildegarde Loretta Sell)

nebo od Paula Robesona

A v ruštině se melodie záhy ujal Pjotr Leščenko, „Král ruského tanga“.

Jazykových verzí najdeme spoustu, každou chvíli narážím na něco nového. Třeba švédštinu:

Francouzskou ploužákovou dekadenci dodal Serge Gainsbourg

A ještě jedna historická, v japonštině zpívá japonská „královna blues“ Noriko Awaya:

Szomorú Vasárnap neunikla ani spárům Zlatého slavíka. Karel Gott se na této nahrávce noří – hlasem místy poněkud falešným – do gotických hlubin.

A ještě v německo-maďarské verzi v podobě bizarního televizního klipu.

Na vyčištění uší lze aplikovat odpíchnutou verzi německých metalistů Negator

Intenzivně podala píseň Diamanda Galás, která ji vydala hned na několika svých deskách.

Verzi od Billie Holiday zremixoval před pár lety Aaron Funk a.k.a. Venetian Snares. Jeho verze následně inspirovala duo MowMan k živé předělávce remixu.

Výtvarnice Holly Streekstra se nahrávkami Gloomy Sunday inspirovala k vytvoření instalace coby „památky obětem ekonomické krize“.

Rezső Seress neměl veselý život. Prošel nacistickým pracovním táborem, v němž zahynula jeho matka, po válce se nadchnul pro komunistickou stranu, dokonce pro ni napsal píseň, ovšem z nadšení ho vyvedlo kruté potlačení snah o demokracii v roce 1956. Popularita jeho slavné písně jemu osobně nijak nepomohla, tantiémy se k němu ze zahraničí nedostaly. Naopak ho tížilo, že nedokáže napsat jinou podobně úspěšnou. V roce 1968, jako by chtěl potvrdit legendy, rozhodl se ukončit svůj život skokem z okna. Ačkoliv nejprve přežil, dokonal plán v nemocnici, kde se oběsil. Jako člověk, který vyslechl přes sto různých verzí této písně a k některým se opakovaně vrací, mohu zodpovědně napsat, že ve mně žádné sebevražedné myšlenky nevyvolává. Její nálada může vést ke kýčovitým interpretacím, ale také ke krásným exkurzím do smutku.

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!