Miroslav Pudlák Arvo Pärt: In Principio1. 5. 2009

ECM New Series (www.ecmrecords.com)
Distribuce: 2 HP (www.arta.cz)

 

Když se Arvo Pärt objevil začátkem 80. let na mezinárodní scéně, působil jako zjevení. Jeho hudba byla stejně jednoduchá jako originální. Navíc byl umělec-kým disidentem píšícím duchovní hudbu v jednom z koutů sovětského impéria. Obdivoval jsem na něm to zvláštní spojení jednoduchosti a svého druhu konstruktivismu. Ostatně, přesně toto správná duchovní hudba potřebuje: prostý, ale pevný nový skladebný kánon, který jí dodá monumentalitu i půvab. Mluvím o dojmu z prvních skladeb jeho druhého (duchovního) období: Tabula rasa a Fratres. Po nich však následovala dlouhá řada děl rozmělňujících stejný princip na větších formách. Nakonec jsem jeho vývoj na dlouho přestal sledovat a ani teď jsem od setkání s Pärtem nad jeho novým CD mnoho nečekal. O to více mi bylo příjemným překvapením.

Je pravda, že skladatel zůstává věrný svému stylu, který objevil někdy koncem 70. let. Jeho metoda, kterou si pro sebe nazval tintinnabuli a k níž se stále vrací, spočívá v prostém polyfonním postupu, kde se kombinuje stupňovitý pohyb v jedné vrstvě s rozloženým akordem v druhé. Pärt však vynalézá sto způsobů, jak tuto jednoduchou techniku rozvíjet a obměňovat. Lze říci, že v průběhu let svůj styl prohloubil, stal se v něm mistrem, a vytvořil vlastní svět, který je čímsi jednotný a zároveň mnohotvárný. Skladby na CD, pocházející z let 1989–2005, jsou toho dokladem.

 

Hned úvodní část pětidílného In principio přichází s jednoduchou hříčkou. Zpívá se na jediném souzvuku a po každé frázi zpěvu zazní v orchestru jiný akord vybraný z dvanácti stupňů chromatiky. Prosté, ale ve výsledku efektní. Ve druhé části hudba pulsuje na dvě doby – sbor na první, orchestr odpovídá přiznávkami na druhou, sbor skáče po různých stupních stupnice, orchestr jen po tónech dominantního akordu – dohromady z toho vzniká zvláštní hoquetus. Některé kusy připomínají minimalismus typu Nymana nebo Glasse – najdeme tam jednoduché rytmické útvary na jednom akordu, střídání nepříbuzných akordů, zjed-nodušení hudebních myšlenek na nejzazší míru, vše bez rozvoje, prezentované v syrovém stavu. Jiné části otevírají prostor světa chromatické disonance, tím, že se výše zmíněná polyfonní technika uplatňuje v několika tonálních vrstvách současně. Přece jen je znát, že Arvo Pärt vyšel původně z atonální moderny. Z tohoto období mu zůstal zájem o kombinatoriku a konstrukci, kterou uplatňuje i na tonální hudbu. To dodává originalitu jeho hudbě, která díky tomu vyčnívá nad běžnou produkcí skladatelů duchovní hudby.

 

Na CD je 6 skladeb. Titulní In principio je pětadvacetiminutová kompozice o 5 větách pro sbor a orchestr, která zhudebňuje úvodní věty z Janova evangelia začínajícího slovy „In principio erat verbum“ (Na počátku bylo slovo). Ostatní jsou kratší jednověté kusy, některé čistě instrumentální. La Sindone (Turínské plátno) jemným předivem smyčcových partů vyjadřuje symbolické prosvítání Kristovy postavy skrze látku. Skladba byla psána pro Turín a premiérována v roce 2006. Caecilia, vergine romana pro míšený sbor a orchestr je zakázka k příležitosti pouti Svatého roku v Římě v roce 2000. Da pacem Domine je meditace na paměť obětí teroru na madridském nádraží Atocha v roce 2004. Ve Španělsku se údajně hraje každý rok při vzpomínkovém obřadu. Mein Weg je původně psaná pro varhany, na CD je ale verze pro 14 smyčců a bicí. Für Lennart in memoriam je věnovaná památce estonského prezidenta Lennarta Meriho.

Nahrávka všech děl vznikla v Estonsku za dohledu autora. Hraje Tallinský komorní orchestr, Estonský symfonický orchestr, Estonský filharmonický sbor, řídí Tõnu Kaljuste. Label ECM tímto CD slaví 25 let od doby, kdy začal Pärta pravidelně vydávat – Tabula rasa vyšla v roce 1984.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: Frank Rothkamm - Kölner Klaviersonate