Petr Slabý Všechno o Longital?21. 5. 2015

Pražský křest nového počinu bratislavské kapely Longital A to je všetko? se odehrál 14. května 2015 v klubu Basement ve Vršovicích. Ačkoliv se ten den hrál klíčový zápas na MS v hokeji, klub byl nabitý a atmosféra famózní – plná senzitivního humoru i vstřícné energie. Druhý den jsme si sedli s baskytaristkou Šinou a kytaristou Dano Salontayem a rozprávěli jsme o tom, v jaké fázi se soubor právě nachází.

Od vašich počátků jste prošli vícero etapami…

Šina: Když to bereme od roku 2001, tak první fáze ještě jako Dlhé diely jsme byli my dva s Danem plus Zajko a Sabo. Ti poměrně rychle začali fluktuovat, neboť hráli s Janou Kirschner a  jinými. Pak je nahradil Marián Slávka, to trvalo asi rok a půl, pak odešel k Andrejovi Šebanovi, pak se zas vrátil. Až  v létě 2003 odešli všichni za svým a my jsme  zůstali sami. První koncert ve dvou jsme měli na Colours of Ostrava a pak  jsme tak hráli dalších deset let.

Vlastně jste hráli svým způsobem ve třech, ještě s nějakou mašinkou.

Šina: Od roku 2003 až do asi 2005 jsme hráli s minidiskem,  tam jsme měli natažený jen jeden loop. Celou dynamiku jsme tvořili nástroji a něco nám tam v pozadí ťukalo, bouchalo, byla tam trocha  organických kuchyňských zvuků nahraných jako bicí, takže bylo to takové směšné, ale byla to výborná etapa. Potom jsme začali pracovat  s počítačem, to nám vydrželo do roku 2012. Pak nám nějak přišlo, že chceme hrát bez té elektroniky, tak jsme ji odložili, Dano vzal akustickou kytaru a ty písničky, co jsme měli, jsme se snažili přestavět - takže akustická kytara a smyčec, basa a smyčec  a dva hlasy.

Jak vás to napadlo s těma smyčci? To mi vždycky připomene  Jimmyho Page.

Šina: Na to přišel Dano, viděl to u Page a taky u polského kytaristy Apostolise Anthimose. Ale neměl to nijak nastudované. Už v naší první etapě  měl pocit, že by potřeboval nějaký delší zvuk, něco jako klávesy, něco co se tam drží. Tak začal na elektrické kytaře vymýšlet se smyčcem dlouhý zvuk.  Akorát to rozvinul oproti ostatním a začal hrát melodie jako kdyby hrál třeba na housle. Pak v jedné chvíli dostal  pevný basový smyčec, který mu přesně sedl. Začal jím hrát a ten starý mi dal.

Jak vznikalo vaše poslední album?

Šina: Rádi bychom zdůraznili, že nahrávka vznikla naživo, že náš cíl byl nepracovat studiovým způsobem. Je to sice nahráno ve studiu, ale tak, že jsme přišli jako na podium na koncertě, rozložili jsme si nástroje, Ondřej Ježek tam dal mikrofony a celé to nahrálo naživo. Myslíme si, že se nám to  povedlo, že tam není ani moc chyb, tak jsme to nechali bez korekcí.

Dano: Celou nahrávku definovala totální náhoda. Ondřej tam má na chodbě dva obrovské skříňové reverby. Já jsem se ptal, co to je, že to nejsou asi repráky…  A on řekl: „Jo, tak to zapojíme, už jsem to neměl asi sedm let zapojený.“ Přehnal přes to všechny nástroje, jemně ten dozvuk přimíchal a vytvořilo to přesně to, co se nám povedlo na prvním koncertě, když Marián s námi ještě hostoval.

A kde se vzal název?

Šina: To je vlastně předposlední písnička na minulém albu. Tehdy mi přišlo, že je to provokace vesmíru, že nám podsouvá – to je všechno co jste dokázali? Toto? Tohle je konec? Samozřejmě jsme věděli, že to není konec, že hrajeme dál. A u tohoto alba jsme dosáhli dalšího vrcholu v tom, že jsme nahráli něco takhle naživo, sedmdesát minut hudby bez nějakého trápení a nějaké velké námahy. Takže ta otázka nám přijde pravdivá a zároveň lehce provokativní. Dokážete se posunout ještě někam dál? A co to bude?

Ty jsi včera říkala, že se vlastně loučíte nějakým způsobem se starým věcmi a přijde nová generace, tak co to vlastně znamená?

Šina: Vydávali jsme album buď každý rok nebo každý druhý až do 2010 a tím pádem se nám ty písničky  přemílaly jedna přes druhou. Tím, že jsme si teď udělali delší přestávku, tak jsme dlouho hráli repertoár z posledních tří alb a v podstatě jsme to chtěli nějak uzavřít, abychom získali v sobě nějakou volnost. Opravdu jsme potřebovali udělat TEČKU.  A to se fakt podařilo. V únoru jsme skončili nahrávání a hned po asi dvou týdnech jsme jeli na soustředění i s Mariánem  a už jsme začali dělat nové věci.  To neznamená, že  přestaneme všechny staré věci hrát, ale možná na podzim už bude hotový materiál na další album a nové věci vlastně  úplně organicky nahradí ty staré. 

Kam se vlastně chcete posunout dál?

Šina: Neměli jsme přesný plán, řekli jsme si, že posun bude  v tom, že Marián je součástí naší tvůrčí trojice a zároveň kromě bicích hraje výborně i na klávesy.

Dano: Je dobré zainteresovat bubeníka do autorství, o to je jistější, že s tebou chvíli zůstane, protože jinak jsou promiskuitní. Ne že by to byl z naší strany kalkul, ale má velký potenciál.

Šina: Sám se nabídnul, má nasbírané motivy, které s žádnou z kapel, se kterou hraje nebo hrál, nemohl zpracovat, neboť se tam nehodily. A my jsme natolik flexibilní, že i z motivů, co se zdají někomu málo jazzové nebo moc jazzové,  uděláme prostě písničku ať se děje co se děje.

longital 2015 malý.jpg

Takže jste teď regulérní trio?

Šina: My jsme se tomu ani nikdy předtím nebránili, akorát nebyli žádní spoluhráči. Spolupracovali jsme sice s Milanem Caisem z Tata Bojs nebo slovenským vibrafonistou Stroonem, což bylo vynikající, ale byly to jen takové krátkodobé záležitosti, protože oni byli příliš vytížení a byl to moc tah na bránu a my pracujeme subtilněji.

Dano: Já mám rád, když ten třetí spoluhráč má v sobě trochu esenci Steva Reicha, minimalismu, když ta harmonie není až příliš košatá, mám rád, když to plyne.  Marián má v sobě tenhle element.

Šina: My jsme s Mariánem složili v roce 2002 celou desku  Tu, velice dobře nám to spolu tenkrát šlo. Bylo nám moc líto, že odešel, ale chtěl si vyzkoušet jiné věci. A tím, že se vrátil, jsme pochopili AHA, TEĎ PŘIŠLA TA CHVÍLE! Je čas vrátit zpět naší tvořivou energii a posunout ji o těch třináct let, protože jsme všichni už někde jinde.  Jde to jako kdysi, akorát jsme poučenější, Marián je usazenější, nemá už  choutky někam utíkat. Takže jsme  v tuto chvíli trio a chceme jím zůstat, pokud do toho nic nepřijde…

Dano: ...pokud do toho přijde hráč na eufonium, tak budeme kvarteto.

A to se plánuje?

Dano: Já jsem měl takový sen, že se ke mně naklonil Herbie Hancock a pošeptal mi: „This is your sound.“ Takže objednávka je zadaná do vesmíru.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!