Od poloviny měsíce dubna tohoto roku mají diváci příležitotst shlédnout a především si poslechnout ojedinělou galerijní expozici v kulturním centru MeetFactory sídlícím na pražském Smíchově. Rozsáhlý výstavní projekt tématizuje lidskou schopnost vnímat sluchem mechanické kmitání v omezeném spektru 16–20 000 Hz, ale také funkci zrakového aparátu být sensibilní k elektromagnetickému vlnění světla. V MeetFactory se setkávají odlišně vstřebatelná spektra myšlení i heterogení tvůrčí přístupy jedné generace hledající vztah vizuálního obrazu, hudby, zvuku a času. Vedle významných českých umělců, se kterými si většina diváků zřejmě setká poprvé, je možné smyslovými vjemy vstřebat i několik „velkých“ zahraničních autorů. Nepředstavujte si však obrazárnu plnou hluků masírující nesnesitelně vaše bubínky. Každý z exponátů má své tempo bytí, na které se musíte naladit a hledat zvuky v různých hladinách. Nacházet pojítka, jež je vážou k vizuálním strukturám na zdech a v prostoru je zábavné snad pro každého diváka. Běžná měřítka našich snímacích aparátů zde nezkoušejte aplikovat, jednoduše se nechte vést skrze zdařile nasycený prostor galerie.
Jednou z prvních audiovizuálních instalací, jež divák může v Meetfactory zaslechnout a možná i nechtěně přehlédnout, je dílo organologa a skladatele–programátora Milana Guštara. Na podlahu promítaná generativní animace inspirovaná obrazem mořské hladiny Pieta Mondriana je doprovozena vlastní algoritmicky vykonstruovanou sonifikací. Princip odvození a převodu zvuku na obraz a obrazu na zvuk se opakuje i u dalších tvůrců. V několika případech se skutečně jedná o transpozici na základě přísných pravidel, v jiných jde o subjektivně smyšlený posun skupenství látek.
Americká umělkyně Morgan O’Hara na jednu ze zdí přenesla a mnohokrát zvětšila či amplifikovala kresebný celek, který je součástí konceptu performancí live transmissions (živé přenosy), kdy současným pohybem obou paží vytváří cykly grafických studií hmoty, energie a také zvuku. Dílo Morgan O’Hara svou performativností překračuje kategorii abstraktní malby. Podobnost tvůrčího principu můžeme pociťovat i u díla Tomáše Vaňka, opak je však pravdou. Vaňek ve svém cyklu nazvaném Particip sleduje vztah diváka a interpreta – dirigenta, který v rohu stěn svírající úhel 90° svými pažemi reprezentuje notový zápis primárně určený k hudební reprodukci a nikoliv k transpozici kresbou.
Navštěvníkův zrak také svádí opticky klamavé dílo od Jany Babincové. Barevné tyčky zavěšené ze stropu místnosti galerie jsou prostorovou vizualizací zvuku, jež se podobá asi nejznámější a nejpoužívanější Fourierově spektrální analýze zvuku. Lehkost hmoty a tíha vzduchu budící dojem zastavení času v místnosti dávají levitujícímu sousoší skutečně velký půvab. Tom Koťík představuje estetizaci tichá prostřednictvím objektů absorbujících a tlumících veškeré akustické kmitání, jež na ně dopadá. Dialog mezi generátory hluku a jeho lapači jsou ironizací protikladů.
Mezi zahraniční hosty patří i světoznámý švýcarský tvůrce Zimoun. Jeho tvorba je charakteristická multiplikací jednoduchých zařízení sestavených z běžně dostupným předmětů jako jsou drátky, hadičky, dc motory, pružiny či kartonové krabice, které skládá do velkých celků. Skulptury pak oscilují na pomezí kinetismu, akustického sochařství, minimalismu a architektonického purismu. Do Prahy přivezl instalaci zavěšených nemocničních „kapaček“, které svým rytmickým kapáním rozeznívají rozžhavené plechové plotýnky měnící skupenství vody na dusné syčení páry.
Výběr umělců není absolutní ani nijak kategorizující. Jde o neelitářské mezinárodní setkání individuí, jež balancují ve své tvorbě na pomezí vizuální a zvukové tvorby. Důsledkem je popření hranice mezi umělcem skladatelem a obrazotvůrcem. Mezi tvůrci vystavujícími v MeetFactory najdete také Jana Krtičku, Matěje Smrkovského, Lenku Vítkovou, švýcara Martina Andersona a britskou umělkyni Hanne Lippardovou. Vyvstává otázka zda-li autoři jsou spíše výtvarníky, kteří se inspirují hudbou a zvuky, nebo je dnešní vizuální umění východiskem pro „novou hudbu“. Hledat odpověď v rozmanitosti přístupů děl, která jsou nám v Meetfactory představena, by bylo pošetilé.
Významným obohacením projektu 16 – 20000 Hz z dramaturgické dílny Galerie Ferdinanda Baumanna je delikátní velkoformátový katalog, který lze zároveň považovat i za obálku či booklet k spoluvydané dlouhohrající desce bílé barvy skýtající výběr nahrávek od vystavujících umělců. V tištěném katalogu je možné nalézt kromě profilů umělců také texty od teoretiků a kritiků umění Miloše Vojtěchovského a Jiřího Valocha. Kurátory výstavy jsou Daniel Vlček a Miloš Vojtěchovský, o architektonické řečení se zasloužil Radim Labuda. Expozice potrvá do 24. května a rozhodně byste jí neměli „přeslechnout“.
