16 – 20000Hz

  

Od poloviny měsíce dubna tohoto roku mají diváci příležitotst shlédnout a především si poslechnout ojedinělou galerijní expozici v kulturním centru MeetFactory sídlícím na pražském Smíchově. Rozsáhlý výstavní projekt tématizuje lidskou schopnost vnímat sluchem mechanické kmitání v omezeném spektru 16–20 000 Hz, ale také funkci zrakového aparátu být sensibilní k elektromagnetickému vlnění světla. V MeetFactory se setkávají odlišně vstřebatelná spektra myšlení i heterogení tvůrčí přístupy jedné generace hledající vztah vizuálního obrazu, hudby, zvuku a času. Vedle významných českých umělců, se kterými si většina diváků zřejmě setká poprvé, je možné smyslovými vjemy vstřebat i několik „velkých“ zahraničních autorů. Nepředstavujte si však obrazárnu plnou hluků masírující nesnesitelně vaše bubínky. Každý z exponátů má své tempo bytí, na které se musíte naladit a hledat zvuky v různých hladinách. Nacházet pojítka, jež je vážou k vizuálním strukturám na zdech a v prostoru je zábavné snad pro každého diváka. Běžná měřítka našich snímacích aparátů zde nezkoušejte aplikovat, jednoduše se nechte vést skrze zdařile nasycený prostor galerie.

LRG 16-1

Jednou z prvních audiovizuálních instalací, jež divák může v Meetfactory zaslechnout a možná i nechtěně přehlédnout, je dílo organologa a skladatele–programátora Milana Guštara. Na podlahu promítaná generativní animace inspirovaná obrazem mořské hladiny Pieta Mondriana je doprovozena vlastní algoritmicky vykonstruovanou sonifikací. Princip odvození a převodu zvuku na obraz a obrazu na zvuk se opakuje i u dalších tvůrců. V několika případech se skutečně jedná o transpozici na základě přísných pravidel, v jiných jde o subjektivně smyšlený posun skupenství látek.

LRG 16-2

Americká umělkyně Morgan O’Hara na jednu ze zdí přenesla a mnohokrát zvětšila či amplifikovala kresebný celek, který je součástí konceptu performancí live transmissions (živé přenosy), kdy současným pohybem obou paží vytváří cykly grafických studií hmoty, energie a také zvuku. Dílo Morgan O’Hara svou performativností překračuje kategorii abstraktní malby. Podobnost tvůrčího principu můžeme pociťovat i u díla Tomáše Vaňka, opak je však pravdou. Vaňek ve svém cyklu nazvaném Particip sleduje vztah diváka a interpreta – dirigenta, který v rohu stěn svírající úhel 90° svými pažemi reprezentuje notový zápis primárně určený k hudební reprodukci a nikoliv k transpozici kresbou.

Navštěvníkův zrak také svádí opticky klamavé dílo od Jany Babincové. Barevné tyčky zavěšené ze stropu místnosti galerie jsou prostorovou vizualizací zvuku, jež se podobá asi nejznámější a nejpoužívanější Fourierově spektrální analýze zvuku. Lehkost hmoty a tíha vzduchu budící dojem zastavení času v místnosti dávají levitujícímu sousoší skutečně velký půvab. Tom Koťík představuje estetizaci tichá prostřednictvím objektů absorbujících a tlumících veškeré akustické kmitání, jež na ně dopadá. Dialog mezi generátory hluku a jeho lapači jsou ironizací protikladů. 

LRG 16-3

Mezi zahraniční hosty patří i světoznámý švýcarský tvůrce Zimoun. Jeho tvorba je charakteristická multiplikací jednoduchých zařízení sestavených z běžně dostupným předmětů jako jsou drátky, hadičky, dc motory, pružiny či kartonové krabice, které skládá do velkých celků. Skulptury pak oscilují na pomezí kinetismu, akustického sochařství, minimalismu a architektonického purismu. Do Prahy přivezl instalaci zavěšených nemocničních „kapaček“, které svým rytmickým kapáním rozeznívají rozžhavené plechové plotýnky měnící skupenství vody na dusné syčení páry.

LRG 16-4

Výběr umělců není absolutní ani nijak kategorizující. Jde o neelitářské mezinárodní setkání individuí, jež balancují ve své tvorbě na pomezí vizuální a zvukové tvorby. Důsledkem je popření hranice mezi umělcem skladatelem a obrazotvůrcem. Mezi tvůrci vystavujícími v MeetFactory najdete také Jana Krtičku, Matěje Smrkovského, Lenku Vítkovou, švýcara Martina Andersona a britskou umělkyni Hanne Lippardovou. Vyvstává otázka zda-li autoři jsou spíše výtvarníky, kteří se inspirují hudbou a zvuky, nebo je dnešní vizuální umění východiskem pro „novou hudbu“. Hledat odpověď v rozmanitosti přístupů děl, která jsou nám v Meetfactory představena, by bylo pošetilé.

Významným obohacením projektu 16 – 20000 Hz z dramaturgické dílny Galerie Ferdinanda Baumanna je delikátní velkoformátový katalog, který lze zároveň považovat i za obálku či booklet k spoluvydané dlouhohrající desce bílé barvy skýtající výběr nahrávek od vystavujících umělců. V tištěném katalogu je možné nalézt kromě profilů umělců také texty od teoretiků a kritiků umění Miloše Vojtěchovského a Jiřího Valocha. Kurátory výstavy jsou Daniel Vlček a Miloš Vojtěchovský, o architektonické řečení se zasloužil Radim Labuda. Expozice potrvá do 24. května a rozhodně byste jí neměli „přeslechnout“.