Daniel Thompson / Tom Jackson / Roland Ramanan: Zubeneschamali
Leo Records (www.leorecords.com)
Produkce londýnského improvizačního panství Emanem byla v současnosti k velké žalosti příznivců této hudby značně zredukována, a tak Leo Feigin, vládce mírumilovnějších muzikálních trendů, občas zabrousí do těchto vyklizených pozic. Je tomu tak i v případě alba Zubeneschamali tria, ve kterém se poprvé v únoru 2012 při koncertování v jednom kostele s výtečnou akustikou sešli kytarista Daniel Thompson, klarinetista Tom Jackson a trumpetista Roland Ramanan. Thompson může být považován za odchovance klíčové osobnosti Emanemu Johna Russella, Jackson se pohybuje mezi současnou komorní hudbou a co nejvolnější improvizací, ovšem tím zásadním hybatelem celé akce byl a je Ramanan, kterého dobře známe jak z London Improvisers Orchestra nebo z účastí na festivalech Freedom of the City, tak z vlastních projektů na Emanemu (viz Shaken – 2002 nebo Caesura – 2006).
Dvanáct vnitřně bezbřehých, vnějškově limity mezi třemi až deseti minutami ohraničených improvizací si hledá východiska v zodiaku a jejich pojmenování tudíž volí podle největších hvězdných objektů v každé jeho konstelaci – od Aldebaranu přes Pollux až po Zubeneschamali, jež poskytlo název pro celý kompakt, nahraný 30. května 2013 v londýnském Dave Hunt studiu. To nicméně neznačí, že by se mělo jejich hvězdné zhudebnění vzájemně nějak výrazněji odlišovat. Samozřejmě vyvřelinová expanze trojice se pohybuje od pohrčávánek a vyhoukávánek přes vyhmatávající chrutí, přehrabované sumírování a hračnivé střepinování, plné vyhružujících soubojíků, přecházejících do vykřičených bitek, až po zběsilostní potácenky a výřevní hrdlení. Osciluje od naříkavého pokvilování přes zmatenostní přihrčenky a poštěbetenky, ve kterých se hráči do sebe pustí nástroj nenástroj, aby se přes občasná zaváhání a vyhledávání dalších souvislostí sešli v usmířeném rozpustničení, po zarputilé dialo- či trialogizování, plné vycinkávání, ropotivosti, rozkotávaného rochnění a zarputilého zemětřesňování. Poblouznění trubky má občas šelmí ryčnost, podmíněnou dostředivou vývrtkovostí klarinetu a podvozkovou rušičkou kytary, kvákot se mísí se škvrčením, rozdrobující namíchnutost s vybičovanou práskavostí, jeden hudebník se ztotožňuje s druhým a vzápětí se mu vymyká, hude si svou, ať rozkolísaně či skolísaně, repetivá drmolivost přejde vybuzeně do (do)hadování, ale pokud vytýkavé prohlučování profičí do rozvezenosti, děje se tak v těsném zavěšení, souřinutí, předhánění ve výbuších i hrdleních. Řečeno ještě jinak: každé z oněch dvanácti zastavení má svoji svébytnost v poněkud jinak posunuté žihadlovosti, zahloubaně pitoreskujícího rozvernění či roztodivnění, vyždibování třeskutostí, vhhcábového bicyklování. Pokud vůbec lze všechny vývrtkovosti, překlenky, vířivky, výlupky, šmirkovánky a protahovánky hudebníků přeložit do slov, nabídl jsem je. Snad vyvolají onen dojem, jakým kutivost tria působí na posluchače.
Sám Ramanan v úvodním slově k CD sdělil, že hned při onom prvním vystoupení v sobě trio nacházelo značný potenciál ve svobodomyslnosti, se kterou prolínalo separátní nástrojová zázemí. Ještě důsažnější však pro něj bylo, že si svoji hru společně užívali a užívají. Což mu bylo hlavním důvodem, aby nahráli tento debut a předstoupili s ním před širší publikum.
Myslím, že udělali dobře.
