Natáčení nové desky Johnyho Lamba a Philipa Reedera doprovázela zima a mokro, nahrávalo se totiž na rybářské lodi. Dává to smysl. Vztah field recordings a folkové hudby byl totiž vždy velmi úzký.
Když Shirley Collins natáčela v roce 2016 svoje zatím poslední album Lodestar, nechtěla docházet do studia. Víc než čtyřicet let nezpívala veřejně a neuměla si představit, že by tuhle bariéru prolomila zrovna před studiovým technikem schovaným za tlustým sklem. Místo toho si za pomoci členů kapely Cyclobe udělala provizorní studio ze svého starého domu v Lewes v Sussexu: společně odsunuli gauč, blízko starého křesla za paravanem umístili mikrofon. A nechali otevřená okna. Do nahrávky tak přirozeně veplul zpěv ptáků, který je zřetelný třeba ve skladbě Cruel Lincoln. Trochu to připomíná zapomenutou akustickou perlu katalogu Pink Floyd, Watersovu skladbu Granchester Meadows. Několikavteřinovou smyčku zpěvu skřivana, ke kterému se v druhé části písně přidá divoká husa odrážející se od hladiny jezera, ale Waters natočil v terénu a do skladby později přimíchal. Shirley Collins společně se Stephen Throwerem a Ossianem Brownem jako by natáčela v terénu celou skladbu.
Navázala tím na starou tradici nahrávání folkových písní. Cecil Sharp, Francis James Child a další významní folkloristé z první vlny folkového revivalu z přelomu devatenáctého a dvacátého století sice během svých terénních výzkumů zapisovali lidové balady a jiné písně převážně do notových zápisů, Vaughan Williams ale od roku 1903 natáčel zpěváky a zpěvačky lidových písní na fonograf. Některé z raných záznamů jsou pořád v oběhu, producent Jim Jupp z projektu Belbury Poly dokonce ve skladbě Caermaen přetvořil nahrávku lidovky Bold William Taylor z roku 1908 ve svébytný duchařský track. Teprve v padesátých a šedesátých letech, tedy s příchodem přenosným kazetových magnetofonů, začaly tradiční písně putovat k posluchačům.
Zůstaly přitom pevně zakotvené v krajině. Pokud se člověk ponoří do monumentální antologie The Voice of People, kterou na dvaceti CD vydal v roce 1998 průkopnický folkový label Topic Records, neuslyší jenom písně o lásce, smrti a práci na poli nebo na moři, ale i běžný život v komunitě. Zpěváka nebo zpěvačku hlasitě podporují jeho sousedé, v místnostech, ve kterých se skladba natáčela, často někdo chodí, místa, kde by člověk čekal ticho, jsou zaplněná přirozeným zvukem vesnice. Často je sice zdánlivě upozaděný, v mnoha písních je ale přesto přítomný. Pokud budeme podobné nahrávky označovat za field recordings, dostaneme se ke klasické otázce: je člověk ještě součástí přírody a krajiny, nebo je nutné jej z nich vyjmout? Pokud to nutné není, musí být nahrávky lidových písní pořízené v terénu nutně považované za field recordings.
U aktuální desky multiinstrumentalisty a zpěváka Johnyho Lamba (Thirty Pounds of Bones) a Philipa Reedera, není potřebu tuhle otázku vůbec zodpovídat. K natáčení alba Still Every Year They Went přistoupili poměrně klasicky, přesto ale neokázale. Sotva pětadvacetiminutovou kolekci lidových rybářských písní natáčeli přímo v kajutě na rybářské lodi pojmenované Girl Emily, která vyrazila na moře z přístavu Falmouth na jižním pobřeží anglického Cornwallu. A už od první písně The Farewell Shanty, tradiční cornwallské skladby zpívané při opouštění pevniny, ve které se hudebníci doprovázejí především na indický shruti box, slyšíme promlouvat nejenom loď, ale celé moře. Zásadní jsou samozřejmě především vlny, vítr nebo racci. Jak se ale dostáváme ve stopáži alba dál, slyšíme i méně tradiční zvuky, třeba helikoptéru pobřežní stráže.
Drsné zvuky práce na lodi jsou často v kontrastu s jemnou folkovou hudbou, která díky krotkému vokálu Johnyho Lamba a častému použití zasněných dronů nemá daleko ani k dream popu. I to je ale jedna z devíz alba: můžeme se společně s recenzentem Quietusu Tomem Boltonem ptát, jestli ještě mají tyhle staré rybářské písně vůbec něco společného s tím, jak vypadá práce na lodi v pozdním kapitalismu, v době environmentální krize. Album nám samozřejmě odpovědi nedává, není to ani jeho úkol. Aktualizace mořských lidovek a jejich převedení do současné podoby jsou ale dostatečně vtahující na to, aby si člověk tyhle otázky začal klást.
