- Inzerce -

Abstracter / Dark Circles (split)

Když procházíme tvorbu podhoubí extrémní muziky, respektive zaměřujeme-li se na produkci jednak angažovaného punku a zároveň i moderního metalu, objevíme fenomén, který se alespoň dle mého soudu zdá v poslední době výrazně na vzestupu. Těžko nacházím vhodný pojem, jenž by jej přesně vystihl, jedná se o jakousi fúzi prostředí, ideí a estetiky hardcore-punku a kompozice temného a výrazně atmosferického metalu, především v žánrech black a sludge. Aktuálně se mi zdá být typickým zástupcem tohoto fenoménu nové splitko amerických Abstracter a kanadských Dark Circles.

Propojení black metalové kompozice a punkových ideí se může alespoň v českém prostředí jevit jako poměrně protichůdné, pokud ovšem na záležitost pohlížíme prizmatem větších punkových či metalových akcí jako například festivalů Masters of Rock či Pod Parou. Historie těchto žánrů ale naopak pochyby v podstatě vylučuje, stačí si poslechnout klasiku žánru kovové temnoty a špíny jako Venom, Hellhammer, Celtic Frost, rané Kreator a Sodom či Darkthrone. V rámci punku bychom pak našli podobný zvuk například v Amebix, Hellbastard, Skitsystem či Hellshock. Dle mého pozorování však mnozí aktivní hardcore-punkeři metal odmítají, což nelze brát úplně na lehkou váhu. A jako důkaz konzervativismu metalové scény si stačí pustit domácí rocková rádia.

Hudební projev kapel a vkus jednotlivých fanoušků nám tedy o tomto fenoménu příliš neprozradí. Zkusme se ovšem podívat na stránku ideí a hodnot. Hardcore-punk je známý politickou angažovaností, což se nezměnilo ani přes dekády jeho existence. Část této scény se však začala vyvíjet od tvrdého, uřvaného a syrového projevu k emotivnější, progresivnější a atmosféričtější tvorbě. Tyto proměny demonstrují styly jako post-hardcore, neo-crust, ale i některé odnože ema.

Black metal se v tomto ohledu zdá být daleko problematičtější. Například průkopnické hnutí True Norwegian Black Metal zahrnovalo i proudy tíhnoucí ke krajní pravici, čehož je asi nejznámějším symbolem Varg Vikernes vystupující jako Burzum. Mnohé ultrapravicové skupiny navíc našly v blacku své zalíbení, otázka vztahu této subkultury k neonacismu je stále aktuální. Jako příklad lze uvézt, že dva největší české black metalové festivaly Hell Fast Attack a Phantoms of Pilsen si jako headlinery nezřídka zvou provařené neonacistické (NSBM) spolky jako Nokturnal Mortum či Deströyer 666.

Proti pronikání neonacismu ovšem vystoupilo mnoho black metalových umělců, postupně se začal vytvářet okruh označující se jako RABM, tedy Red and Anarchist Black Metal. Navíc na severoamerickém a jihoamerickém kontinentě se rasový boj v souvislosti s evropskou pohanskou mytologií dle Varga Vikernese možná nezdál tolik přitažlivým, naopak, mnoho místních umělců svou black metalovou tvorbu spojilo s radikální ekologií, neoluddismem, dystopickým antihumanismem a návratem k přírodním kořenům. V tomto ohledu se pak nezdá být náhodou, že největší boom RABM kapel přišel v době, kdy se i v rámci hardcoru začaly objevovat modernější prvky, což můžeme zařadit do doby prvních let nového milénia.

V tomto ohledu se zdá být logické, že našel RABM přirozeného spojence v hardcore-punkerech, kteří navíc podobně ikonograficky znázorňují motivy válek, násilí, temnoty, kolapsu (post)moderní civilizace apod. Post-hardcorové či neocrustové kapely navíc nalézají shodný postup v komponování skladeb jako black metalisté, přičemž výrazným prvkem bývá atmosféra a sugestivnost. Pro tyto skupiny se pak stává společným i princip DIY jakožto důraz na nekomerční a nezávislé kultury.

Často chladné a narcistické blacky pak díky hardcoru poněkud zašpinily svou image, podobně i mnozí punkeři začali vzhledově působit jako umělecká bohéma. Některé hardcore-punkery bychom tak spatřili oblékané do stylů spjatých spíše s hipsterstvím, emem či stylem zvaným „nerds“. Tento fenomén tak svým způsobem zapadá do konceptu post-subkultur či neo-kmenů dle Davida Muggletona, resp. Michela Maffesoliho. Skupiny do těchto pojmů zahrnované se vyznačují vybíráním si z více stylů a jejich kombinováním (tzv. supermarket stylů), navíc se jejich kulturní produkce realizuje s důrazem na emotivní (atmosferický) sdílený zážitek. Zároveň však svou politickou angažovaností a hustotou produkce nahrávek na bázi DIY dokazují, že se nejedná pouze o pózu.
Nyní již k samotné desce. Na jejím obalu nenajdeme ani názvy kapel, pouze temný masový hrob, který mi evokoval buďto nacistický koncentrační tábor, nebo třeba následky řádění nějaké neurčité zbraně hromadného ničení. Anebo to může být alegorie na soudobou existenci, neboť kdo z nás si může být vlastně jistý, zda je ještě vůbec naživu?!

Abstracter působí hned od prvních tónů jako plastická hutná stěna zmaru, tvořená chorobným, hlubokým a zoufalým řevem oběti dusící se v plynové masce, pochodovými či naopak palebnými bicími, podladěnými strunnými nástroji, rvoucími i něžnými feedbacky a především typickými pravidelnými houpavými bahnitými výpady ve středním tempu. Tímto způsobem Abstracter zkomponovali obě skladby na desce, jež působí téměř jako celek. Úvod se nese více na agresivní blackové vlně, střední část je pak dronovější a bahnitější, přičemž atmosférou připomíná nejlepší tradici Sunn O))). Závěrečná tsunami dávivého bahna ve stylu Primitive Man pak ukončí posluchačovo trápení.

Dark Circles jsou dle dosavadní tvorby i přes název a všeobjímající černotu reprezentanti více punkového, respektive moderně crustového přístupu, jaký známe třeba od Fall of Efrafa, Livstid či Doom Siren. Ten je slyšet především v poměrně melodických kytarových vyhrávkách, zároveň ve feedbacích a typicky d-beatových úderech. Skladbám, jež jsou podobně jako u Abstracter stěží oddělitelné, dodávají dramatičnosti vyhrocené pasáže z kytarových stěn, silně naléhavý vokál-řev a alegoricky bezútěšné texty. Ovšem ambientně dronové outro se zvony, nesrozumitelnými recitacemi a zlověstným duněním kouzlí podobně jako v případě Abstracter atmosféru neproniknutelné a mrtvolné temnoty, v jejímž hávu nahrávka začíná i končí.

“Black smoke and constant death”, neboli anihilace, jak prohlásil můj kamarád ihned poté, co deska dohrála. Mluvit dnes o „výjimečné“ nahrávce v rámci podobných žánrů je dost složité, vychází totiž mnoho podařených titulů, i když u tohoto si troufám tvrdit, že může konkurovat i velkým jménům jako zmíněným Sunn O))) či Primitive Man. Mají-li se metal a punk vyvíjet tímto směrem, snad se heslo “no future” konečně stane splnitelným.

Abstracter/Dark Circles (split)

Halo of Flies (https://www.halooffliesrecords.com, US), L’Oeil Du Tigre (https://www.facebook.com/loeildutigre, CA), Moment of Collapse (https://momentofcollapse.com, EU), Sick Man Getting Sick (https://www.sickmangettingsickrecords.de, EU), and Shove (https://www.facebook.com/Shove-108297015901355/, EU)