- Inzerce -

Andrew Coltrane: Eichstatt

Andrew Coltrane: Eichstatt

Ascarid records (www.ascarid.cz)

 

Tato čerstvá kazeta má v katalogu pražského labelu Ascarid v řadě ohledů výjimečné postavení. Detroitský neúnavný hlukový tvůrce Andrew Coltrane je v něm prvním zahraničním umělcem a materiál pojmenovaný Eichstatt rozšiřuje lehce nejen dosavadní estetiku vydavatelství, ale vybočuje i ze současného standardu Coltranovy produkce.

Můžeme zde podstatně déle pozorovat, co znamená pojem ticho v kontextu magnetofonové pásky či kazetového diktafonu, a z této šumící nicoty poněkud zlověstného charakteru začnou teprve postupně vystupovat různé zvukové přízraky. Zpočátku je to pohupující se syntetický zvuk, vystřídá ho poněkud industriální posouvání kovových objektů po podkladu zřejmě z téhož materiálu a pokračuje se směrem k potměšilým abstraktním hlukům, které občas v různých vlnách houstnou do neokázalých erupcí. Na konci první strany vyvolá kazeta také dojem, že její „oficiální“ obsah skončil již o chvilku dříve, a překvapivě započaté plné vstupy Coltranovy elektroniky připomenou dobu přemazávání kazet, kdy zvláště ke konci strany zůstávaly úryvky předešlých obsahů.

Teprve na druhé straně kazety se připomene v plné síle také ono bizarní duchovno, jež nám evokuje symbolika již na poněkud pekelně červenočerném obalu. Z nedokonale naladěné frekvence AM rádia s proslovem jakéhosi fanatického kazatele se ale po nějaké době opět přesuneme do čistě hédonického prožívání hluků a skřípotů silnějších i splývajících se šumem pásky, objeví se ale také meditativní i živější úhozy do nějakých basových strun. Skončíme znovu u obdobně cyklických syntetických vln, s jakými jsme se setkali již v úvodu. Kruh se tak po „zapomenuté“ vteřině nějakého rádiového hitu uzavírá a vybízí ihned k opakovanému poslechu tohoto obdivuhodně působivého celku, v němž nás baví rozkrývat detaily skryté pod nánosy jakéhosi zvukového prachu. Významů v pásce i bleskových postřehů a myšlenkových hnutí v posluchači samotném se tak zkonfrontuje více než dost, tahle čtyřicetiminutová kazeta totiž nabízí opravdu silný zážitek.

 


Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.

Quentin Rollet: Když se mi to, co slyším, nelíbí, budu první, kdo to „zničí“

V pařížském Marais se se svými saxofony pohybuje Quentin Rollet, hledačský improvizátor, majitel dvou vydavatelství a žádaný host na albech mnoha hvězd jiné hudby.

Zkouška sirén: Chudák fujara

Rozfuk coby národní symbol.

Hermovo ucho – Adventní překvapení aneb Dva blízké koncepty možné hudby

Fluxus a chvění jdou významově i esteticky k sobě. V koncertním sále i v kostele.