Arbutus Records: Odrazový můstek i konečná

  

Kanadský frankofonní label Arbutus Records z Montrealu není ukotvený ani žánrově, ani geograficky. Přestože sdružuje kanadské hudebníky, hudba na labelu vydávaná působí globálně – její estetický směr není podmíněný světovými stranami, ale obrací se spíše vzhůru – minimálně emocionálně.

Lidé kolem Arbutus Records prezentují svůj label spíše jako multimediální platformu než jako pouhou hudební značku. Arbutus připomíná komunitu, prostor pro tvorbu a distribuci hudby, ale i literatury a filmu. Postavený na přátelských vztazích a vzájemné výpomoci, Arbutus je společenství, jehož vnitřní fungování není definováno klasickým vztahem umělec – kurátor.

Jedním z důsledků tohoto nestandardního přístupu je fakt, že velká část nahrávek na Arbutus Records je dostupná volně ke stažení. Odvrácená strana zmíněného nastavení je ale také zjevná – label pro mnohé umělce představuje něco na způsob startovní dráhy, rozjezdu, během kterého se nadechnou k větším výkonům – ty už ale pak kvůli omezené působnosti Arbutus Records musí realizovat na zavedenější značce.

Arbutus Records je něco jako pokusná laboratoř současného sofistikovaného popu. Svoje první desky na něm vydala Claire Boucher, známá jako Grimes. Halfaxa a Geidi Primes (společně s dalšími deskami hudebníků kolem Arbutus Records ke stažení zde) jsou předstupně letošního alba Visions, které už Grimes vydala na kultovním labelu 4AD. Grimes je jednou z největších  hvězd nezávislé hudby roku 2012 a jako taková už musí čelit i kritice – její hudba prý jenom restauruje dávno zavedený synth pop a ve výsledku nepřináší nic nového.

Není to tak úplně pravda: když už nic jiného, nastoluje Grimes nové otázky v diskuzi o aktuální elektronice – jaký je její vztah s výtvarnou estetikou a kostýmní prezentací, jakým způsobem funguje koncept anonymity a masek, jaký smysl má spolupráce zavedených producentů s popovými zpěvačkami. Grimes hraje v této debatě ústřední roli a pokud se jí chce člověk zúčastnit nebo jí alespoň lépe porozumět, nepůjde to bez dvojice desek, které Grimes pustila do světa právě pod záštitou Arbutus Records.

Daleko méně zprofanovaný hudebník pod křídly Arbutus Records, Sean Nicholas Savage, vychází stejně jako Grimes z přímých vzpomínek na osmdesátá léta – jeho inspirace jsou ale mnohem širší. Pro jeho hudbu se vžil název New Weird Canada, který má parodovat freak folkové hnutí – nehnutí New Weird America – to v polovině první dekády přivedlo na hudební scénu třeba Devendru Banharta nebo CocoRosie. Savage vydal za poslední tři roky sedm desek, jejichž žánrové rozpětí se pohybuje od podivně zmutovaného punku přes folk až k romantickému synth popu – vše zastřešené určitou formou teatrálnosti až bowieovského střihu.

Sean Nicholas Savage vlastně popírá postavení Arbutus Records jako labelu, z nejž se hudebníci odrážejí k větším značkám – je totiž těžko představitelné, že by podobně neuchopitelný a vlastně v pravém slova smyslu experimentální hudebník uspěl na některém ze zavedených „experimentálních“ labelů. Jeho hudba je vpravdě minoritní a už ze své podstaty minoritní zůstane.