Disco je mezi hudebními publicisty stále sprostým slovem a podřadným a vysmívaným hudebním stylem. Pravdou ovšem je, že ze scény čistého hédonismu konce 70. let vzešla celá řada důležitých postav, které ovlivnily následující vývoj na scéně elektronické hudby. Eklektická a originální scéna tzv. post-disca je v posledních letech objevována bez zbytečných předsudků například na výběrech Disco Not Disco, Mutant Disco nebo Disco Undead, které dnešním posluchačům poopravují pokřivený obraz éry konce 70. let. Své disco stigma s sebou nese i Arthur Russell, znovuobjevený právě prvním dílem výběru Disco (Not Disco). Autor tanečních hitů jako Kiss Me Again nebo Go Bang je ale především hudebníkem mnoha tváří a jeho odkaz je značně vrstevnatý. Dříve než se z něho stala producentská hvězda, studoval v San Franciscu hru na cello, s nímž doprovázel Alana Ginsberga přednášejícího básně. Po zakotvení v New Yorku se seznámil s minimalisty Phillipem Glassem a Rhysem Chathamem, kteří ho přivedli ke komponování. Po jejich vzoru natočil celou řadu avantgardních nahrávek.
Russell zemřel v roce 1992 na AIDS a po jeho smrti začala dnešní generace objevovat jeho práci čítající mimo jiné i tisíce nevydaných nahrávek. Před dvanácti lety zahájil jeho „návrat Glassův“ label Point Music, který vydal kompilaci Another Thought, už v našem desetiletí shromáždil nejslavnější singly z jeho producentské dílny výběr The World of Arthur Russell, a poté se o Russella začalo starat vydavatelství Audika. Uvedlo remasterovanou verzi jeho nejznámějšího počinu World of Echo a také Calling Out of Context, kolekci doposud nevydaných písní. Stejnou historickou hodnotu má i aktuální, dvojdiskový výběr First Thought, Best Thought, při jehož přípravě strávil Steve Knutson z Audika Records měsíce prokousáváním se stovkami pásek z Russellova archívu. První disk nabízí torzo ze zamýšlené 48-hodinové živé kompozice Instrumentals. Její první polovina vychází poprvé, Russell ji odmítal za svého života z neznámých důvodů vydat; druhá polovina se již objevila v malé edici v 80. letech, ale byla chybně smíchána na poloviční rychlost. Skladby z poloviny 70. let dýchají lehkostí, na povrch se dere taneční groove, ale přesto jim dominuje tradiční orchestrace. Nahrávky jsou vzdušné a chvílemi připomínají artrockové kompozice. Výběr však snad záměrně komplikuje jakékoliv stylové škatulkování Russellovy tvorby a dokazuje jeho rozkročení mezi hudební avantgardou a tanečním popem. Závěrečná skladba druhého disku Sketch for the Face of Helen je hluková suita pro tónový generátor a remorkér, Reach One je pro změnu šestnáctiminutová ambientní kompozice pro dvoje klávesy Fender Rhodes, jedna z prvních Russellových skladeb vůbec; na druhou stranu první díl Instruments má momenty, kdy líbivé melodie balancují na hraně kýče. Russell zůstává i po tomto chvályhodném vydavatelském počinu, jehož exkluzivní hodnotu zesiluje i booklet s fotografiemi a dva eseje, velkou záhadou, kterou je vrcholným potěšením řešit.