- Inzerce -

Asi shoda jmen

Muk, Hendrix, Presley, Jackson. Umělci, které zradily léky, tak láká čtenáře iDnes.cz. Co taky psát o úmrtích hudebníků? Je třeba zhodnotit, pokud možno laskavě, a přišpendlit status nešťastného umělce odcházejícího na vrcholu tvůrčích sil. Strategie iDnes je ale opravdu prachpitomá, i když na někoho to asi zabírá: nebyl on ten Petr vlastně takový náš Elvis? Je to pěkný kýč pro čtenáře bulváru, kam se iDnes svým cancem hrdě zařadila; kdyby byl Muk rocker, dočkal by se třeba smutného pokyvování vlasatých hlav a řečí o tom „velkým nebeským jam session.“

Kýč předčasného úmrtí je zkrátka všudypřítomný a ozvat se proti němu se patrně tak nějak příčí slušnému chování; po smrti se najednou začíná odvíjet úplně jiný, podivný příběh (vzpomeňme na génia Karla Svobodu). Tak nevím: měl jsem dojem, že Petr Muk si své nejlepší období zažil kolem roku devadesát s Oceánem, jehož pozdní a nijak původní hra na new romance alespoň měla konzistenci. Poté již beznadějně spadl do pasti kýče Shalomu a bezradnosti výrazného zpěváka, kterému chybí kapelní a  autorské zázemí a soudný producent. Zařadil se zkrátka tak nějak po bok (například) Ilony Csákové a Martina Pošty bez Laury. Jeho poslední léta byla vyplněna předělávkami písní Karla Černocha a Václava Neckáře a  poskytování výživné stravy bulváru, za což, pravda, mohl jen částečně. Najednou se ale z tisku a internetu dočítám příběh o úplně jiném zpěvákovi, muži, v němž česká hudební kultura ztratila svého posla světla i vizionáře. Asi shoda jmen.


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.