- Inzerce -

Autopoetikova soukromá černá skříňka

Autopoetik je sólovým projektem pražského hudebníka, překladatele a publicisty Martina Lauera, jehož můžeme sledovat i v řadě souborů z oblasti volné improvizace, jazzové avantgardy či ambientu (například The Pololáníks nebo Syndicate). Jeho nový sólový titul EZY6266 vyšel v červenci na česko-finské značce Meteorismo Records jako download i na kazetě.

Coby Autopoetik používá Lauer často terénní nahrávky, které pak dále zpracovává a doplňuje o další instrumentální party (hraje na kontrabas, elektroniku a tradiční bicí a strunné nástroje z Bali). Za názvem EZY6266 se skrývá letecké spojení z Prahy do Bristolu a zvukové záznamy různých momentů z cestování vzduchem posloužily pro album jako výchozí materiál. V sedmi kompozicích tak zažijeme cestu od letištních kontrol až po přistání, cestu imaginární a stylizovanou tak, aby nám přiblížila její prožívání skladatelem. Ten v průvodním textu ostatně zmiňuje jako jakýsi mimohudební program kontrast statičnosti těla ovládaného příkazy leteckého personálu a duše prožívající svobodu imaginace.

Kolekce je to ve výsledku velmi pestrá. Rekordér je napřed v prvním tracku otestován postupně sílícím surovým noisem, letištní hala je zase konejšivá, mísí se v ní hlasy cestujících s hlášeními. Se startem letu začne nabývat na důležitosti také instrumentální složka. V krásných frekvenčně bohatých ambientních vrstvách se do zvuku letadla samotného plynule vmísí třeba balijské gongy a v táhlých poryvech v tajemném echu se během letu připojí také kontrabas a loutna rebab. Smyčcový původ zvuku je přitom jasný jen chvílemi, častěji k nám přes efekty dorazí abstraktnější sound připomínající spíše modulární syntezátor v nějakém pomalém automatickém chodu s náhodně generovanými faktory. Realita se vytrácí, duše jí až do přistání raději úspěšně uniká. Samotnému letu jsou věnovány dva pečlivě budované bezmála třináctiminutové kusy, z nichž nás vyruší až nervozita vyvolaná hlášením o blížícím se přistání. Tělo se připoutá, duše se ještě rozloučí s nadpozemsky snovým zážitkem jenž definitivně končí kontaktem s přistávací dráhou.

Esteticky vytříbený zvukový příběh adekvátně citlivě doplňuje také design jednostranně hrající kazety od výtvarnice Anastasie Vrublevské. Martin Lauer s tímto materiálem pracoval i při svých živých koncertech navíc doplněných o abstraktní projekce VJky Eli Anders. V letošním roce tak vystoupil například v rámci Prague Microfestivalu nebo koncertní série Wakushoppu.

Autopoetik: EZY6266
Meteorismo (https://meteorismo.bandcamp.com)


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.