- Inzerce -

Black To Comm: Pražské publikum bude první, kdo tuhle hudbu uslyší

Když vydavatelství Genot Centre dospělo k názoru, že je načase začít v Praze pořádat sleepover koncerty – tedy audioudálosti, kam se lidi chodí vyspat – povedlo se mu zadělat na moc hezkou tradici. Ve spolupráci s divadlem Ponec a Radiem Wave připravilo prostředí, v němž je libo nocovat, naposledy, tehdy jak nečekaně napadlo tolik sněhu a hrál jsem tam taky, voněly květiny vypůjčené z Botanické zahrady, snídaně slibovala nadzemské požitky, matrace a povlečení bíle svítila, teplo se dalo krájet, komusi lehce smrděly nohy a spící dámy sladce funěly. Kdo chtěl, donesl si vlastní polštářek či plyšáka, přehlídka pyžam také stála za to.  

Pátá Silent Night se odehraje 5. března opět v žižkovském Ponci. Hvězdou bude německý one-man band Black To Comm, o němž jsme se něco napsali ještě v tištěném HIS Voice, jak můžete dohledat třeba podle tagů pod tímto rozhovorem nebo v našem Archivu. Hamburčan Marc Richter, který za Black To Comm a vydavatelstvím Dekorder stojí, vytváří vysloveně libé kompozice mísící drony s nekýčovitým ambientem a jemnou ruchařinou, kompozice podivuhodné „klidné síly“. Jak se připravuje na sobotní noc v Praze, prozradil v následujícím e-mailovém interview. (Pro informace o dalších účinkujících a organizaci večera vás odkazuji na Atlas hub.)  

black-to-comm-live-big.jpg

V Praze budete hrát poprvé?

Poprvé v Praze i v České republice.  

Už jste někdy na nějakém sleepover koncertu hrál, nebo je to pro vás premiéra? Pokud hrál, jak se cítíte, když vám do toho lidi spí?

Už jsem o takových koncertech slyšel a zajímaly mě, ale dosud jsem nehrál na žádném. Hádám, že až budu na řadě, lidé spát ještě nebudou, ale pokud ano, samozřejmě mi to nebude vadit. Sám jsem často poslouchal hudbu při usínání, a když se v polospánku začne míchat s vašimi sny, je to surreálná situace.  

Jak jste se připravoval? Vytvořil jste speciální set?

Když jsem byl pozván, abych hrál na sleepover koncertu, moc jsem o tom nepřemýšlel. V minulém týdnu či dvou jsem ale seznal, že svůj běžný set zahrát nemůžu. Moje koncerty jsou obvykle dost nahlas, dost noiseové a hodně basové, což se mi vzhledem k situaci nezdá být nejvhodnější. Tak jsem začal připravovat nový set s novými písněmi nachystanými speciálně pro tuto událost. Pražské publikum budou první lidé, kteří tuto hudbu uslyší.  

DSC_0079 Kopie.JPG

Jak často koncertujete?

V průměru jen tak jednou, dvakrát měsíčně. Potřebuju poměrně kvalitní aparaturu a slušný sál a ne vždycky mi to mohou poskytnout.  

Váš zvuk je do značné míry založen na studiové práci. Jak to děláte na koncertech? Jen s laptopem, nebo uvidíme i nějakou akci a/nebo vintage analogové hračky a jiné poklady?

Hrával jsem s páskovými magnetofony, tyhle starožitné stroje ale nejsou nejspolehlivější a těžce se přemisťují, takže nyní používám samplery a malé filtry / syntetizéry. Na hudbě pro tuhle akci ale stále dělám, takže nemůžu s jistotou říct, co si přivezu. Vzhledem k výlučnosti situace to ale, myslím, bude o trochu minimalističtější.  

Myslím si, že vaše poslední, eponymní album plasticky odráží, jak moc se změnil svět. Slyším zvuky odkazující k věku internetu a sociálních sítí, také se mi zdá, že je hektičtější, dynamičtější a zvukově špinavější. Ale možná je to ve mně, ne ve vás…

Jsem rád, že jste si toho všiml… Spoustu výchozích zvuků jsem každopádně získal z internetu, především hlasy. A v hudbě se to taky odráží: jsou tam zdroje z celé planety a spousta zdánlivě nesourodých hudebních stylů, aniž bych se snažil znít moderně pro modernost samotnou…  

Soundtrack k filmu Earth představoval jakousi výjimku ve vašem kánonu – už proto, že jste na něm využil zpěváka a textaře Davida Airda. Můžete popsat, jak tato hudba vznikla? Psal jste ji pro film nebo si režisér Ho Tzu Nyen vybíral z vašich kompozic? Osobně jsem vaši hudbu vždy považoval za optimistickou a plnou světla, tohle album je ale, alespoň v souvislosti s filmem, docela temné.

Hudba vznikla speciálně pro ten film. Ho Tzu Nyen mě oslovil a poslal mi hotový snímek (je němý). Nepřipojil žádné návrhy ani požadavky, protože ho zajímala moje vlastní interpretace. Ale neřekl bych, že ta hudba je temná – vždycky je tam někde vidět světýlko (metaforicky i doslova) a já ten film rozhodně nevnímám jako výhradně pesimistický.  

Mohl byste popsat svůj „kuchyňský gamelan“ a práci s vinyly?

Kuchyňský gamelan byl přesně tohle: spousta „perkusí“ sebraných v kuchyni. Na raných albech na něj hraji hodně, od té doby jsem jej ale už nepoužil. Většina mé hudby je založena na samplech, je to rekonfigurace již existující hudby a zvuků – a jedním z mnoha zdrojů jsou i vinyly. V současnosti používám i cédéčka, pásky, youtube, The Pirate Bay, svoje vlastní stará alba… cokoliv vede k zajímavým výsledkům (a ano, spoustu materiálu si také nahrávám sám… ale dělicí čára mezi mými vlastními nahrávkami a externími zdroji je obvykle rozmazaná).  

Postupem let se, alespoň v mých uších, vaše hudba vyvinula od DIY přístupu ke komplexnějšímu, možná hi-fi zvuku. Souhlasil byste? A obecně – ovlivňuje technologie hudební tvorbu a estetické preference?

Já to pořád považuji za DIY přístup – nikdy jsem neprodělal žádné hudební školení, člověk se ale samozřejmě učí a zdokonaluje po technické i hudební stránce (ne vždy k lepšímu). Stále využívám spoustu lo-fi zvuků, možná ale víc hi-fi způsobem. A snažím se, aby pro mě bylo každé nové album či projekt výzvou, takže vždycky prozkoumávám nějaké nové teritorium a občas je třeba, abych se odnaučil nějakou tu rutinu. Technologie hudbu a estetiku rozhodně ovlivňuje, nakonec jsem to ale vždycky já, kdo si technologii volí a ovládá. Občas sice technologie ovládá mě, ale to je v pořádku. Vždycky jsem měl za to, že myšlenka „autorství“ a „hudebního génia“ se přeceňuje – stále jsem přesvědčen, že při správně zvoleném přístupu může být hudebníkem nebo skladatelem každý.  

Své vydavatelství Dekorder jste založil v roce 2003. Jak se od té doby změnil svět fyzických hudebních nosičů? Lidé z oboru jsou obyčejně dost pesimističtí a často viní internet z poklesu prodejů. Jak si za ty roky vedl Dekorder?

Co se týče fyzických nosičů, jsem pesimista, konec hudby to ale samozřejmě neznamená, takže se moc netrápím. Jedním z důvodů upadajících prodejů je samozřejmě sdílení, dalším je ale to nesmírné množství nahrané hudby. Svou hudbu nahrává a vydává čím dál víc lidí z celého světa (včetně zemí, kde v minulosti nemohli) – a to není nic špatného. A pak jsou tu reedice, bandcamp atd. Dekorder nikdy neprodával ohromující množství desek. Naše prodeje se víceméně nemění, i tak je to ale složité.  

Skandinávský freak folk a noise byly ve vašem vydavatelském katalogu do značné míry nahrazeny tituly založenými na beatech. Svědčí to o změně vašeho posluchačského vkusu nebo s vývojem na hudební scéně? Nebo snad jde o komerční rozhodnutí?

Já bych řekl, že jsem vždy vydával širokou škálu hudby a to, zda je titul „založen na beatech“ nebo ne, pro mě nikdy nebylo kritérium výběru. Je mi opravdu jedno, zda jsou v hudbě rytmy nebo ne, pokud slyším jedinečnou, originální vizi. Moje tituly se nikdy neprodávaly ve velkém, takže ne, žádné komerční rozhodnutí v tom není.  

Už mnoho let trvá vaše přátelství a výměna s labelem Type Records. Můžete k tomu říci víc? Nechystá se například nějaký titul vydaný společným nákladem?

Type je značka vedená umělcem, má výraznou estetiku a já jsem na Dekorderu vydal tři alba jeho zakladatele, Johna Twellse (tvořícího pod pseudonymem Xela), takže spolupracovat s ní bylo přirozeným rozhodnutím. Žádný společně vydaný titul neplánujeme, před pár lety jsme ale s Johnem dělali na společném albu. Nakonec jsme s výsledkem nebyli spokojeni, něco z toho materiálu jsem ale recykloval na svém posledním albu [vydaném u Type v prosinci 2014].