Breadwoman

  

Breadwoman pochází ze snového světa písní a příběhů.

Breadwoman promlouvá vlastním jazykem.

Jazyk Breadwoman má integritu.

Breadwoman může mít různé tváře.

Breadwoman stojí mimo čas.

Je zpodobněním elementu v různých formách.

Breadwoman obývá přirozené, přírodní prostředí.

Breadwoman nepřichází s posláním.

Zkrátka Je.

Anna Homler, losangeleská umělkyně, se s Breadwoman poprvé setkala v roce 1982. Přišla k ní během jízdy v Cadillacu. Homler začala zpívat jazykem Breadwoman, jazykem, který našla. Nevynalezla jej.

Nejdříve zpívala sama, později jí však v manifestaci Breadwoman začal hudebně pomáhat skladatel Steve Moshier, se kterým utvořili duo a dali Breadwoman prostor se plně projevit. Původní nahrávka jejích skladeb Breadwoman & Other Tales vyšla na kazetě roku 1985 a začátkem února letošního roku ji RVNG Intl. vydalo v reedici, jež je doplněna dvěma dodatky.

Jasná a čistá vokální linie stojí na jednoduchém, pravidelně rytmickém podkladu. Ten je ale zvukově bohatý a jeho vrstevnatost se vzpírá tupé elementárnosti. Steve Moshier pracuje se syntezátory a elektronikou skrze které vytváří ambientní hudbu s kolovrátkovými motivy. Nad touto subtilní zvukovou podestýlkou vypráví Breadwoman své příběhy. „Když se nebudeš snažit rozumět, porozumíš.“ Jazyk, kterým Anna Homler zpívá, má v písních vnitřní stavbu, jež bez hlubšího analytického pohledu působí přesvědčivě. Slova se opakují, jejich konstelace se proměňuje a zase navrací. Intonace, která zpěvem proplouvá, a důraz na vybrané výrazy přidává vokálům epický charakter. Breadwoman tak skrze příjemné melodie vypráví daleké, prastaré příběhy.

Jedním z aspektů, který stál za zrodem Breadwoman, byla bobtnající touha Anny Homler nosit chleba. Anna o sobě říká, že jde vždy nejprve za tím, co ji zajímá, přitahuje a teprve později zjišťuje, proč tomu tak je. V tomto případě sehrál roli její zájem o lidskou psychologii a nevědomí. Proč chleba? Vypadá čerstvě a to je prý velmi tajemné.

V době, kdy se v Anně rodila Breadwoman, pracovala zrovna v knihkupectví nedaleko domova důchodců. Pozorovala staré dámy, jak přecházejí ulici a dívala se na jejich kůži, která jí připadala jako chleba. Svraštělá kůže připomínající záhyby na chlebové kůrce je svědkem uběhnuté doby a asociuje moudrost přicházející s věkem.

Zdá se, že důležitým aspektem v uvažování o Breadwoman byl pro Homler čas (čerstvost, stáří) – element, který strukturuje a omezuje naše poznání. Breadwoman existuje mimo věk a disponuje věděním, o kterém zpívá ve svých příbězích. Nepřináší však žádné poselství, pouze je a vypráví.

Zajímavým aspektem jazyka Breadwoman jsou jeho styčné body s některými již existujícími jazyky. Anna Homler vzpomíná, jak jednou zpívala s Afričanem jménem Malando Gassama, který mluví jazykem mandinko. Překvapilo ji, že podle Gassama se ve slovníku Breadwoman vyskytují některá africká slova. O tomto spojení prý do té doby neměla ponětí. Další zajímavé spojení můžeme najít například s havajštinou, která je dnes již ohroženou řečí. Stejně jako havajština má totiž i jazyk Breadwoman pouze dvanáct písmen abecedy. Havajština navíc nemá pády, neexistují zde přídavná jména a disponuje mnoha dalšími „zjednodušeními“.

Podle Homler jde u Breadwoman o jednoduchý sonický jazyk a její řeč probíhá v obrazech – voda, rostliny… Samotný zvuk jejího jazyka je tedy nositelem významu. Nevím, zda má na mysli pouze onomatopoickou složku vyřčeného, či zda jde tato myšlenka dál. Možná by se zde dalo uvažovat v Barthesových intencích zrna hlasu a hledat tak hlubší, skryté významy, které jsou v celé performanci obsaženy a stojí ještě o kousek dál než samotné vyřčené hlásky, slova.

Anna Homler říká, že kdo se nesnaží Breadwoman porozumět, ten jí porozumí. O čem tedy zpívá? Zajímala mě interpretační rovina celého projektu, a proto jsem se rozhodla položit tuto otázku třem osobám, jež se aktivně pohybují v oblasti hudby. Každý z dotázaných uvažuje nad hudbou z trochu rozličné perspektivy, což je patrné také na níže uvedených výpovědích. Můj dotaz doprovázela doporučená ukázka Ee Chê, která se stala výchozím bodem pro následující odpovědi.

„Breadwoman jsem neznala, ale naprosto se ztotožňuju s tím, že nejstarší (a to i ty neexistující) jazyky jsou srozumitelné všem stejně základně. Nejde se z ničeho vylhat! 🙂 Z jejího zpěvu (ale samozřejmě i zjevu- to mě trochu mrzí, že jsem ho viděla, protože to pak zásadně ovlivňuje) cítím tam chýše, liščí nory, mouku, vrásčitý ruce, kváškový bůžci a žitný čerti, děti koukaj pod vodou v potoku, pastviny a brouci, sláma, jeskyně a máma … Podle mého zpívá o nejzákladnějších věcech a principech, oheň voda, smrt a rození, místo, kde žiješ a zemřeš…“ (Bára Kratochvílová, skupina DVA (zpěv ve vlastním jazyce)

„Nevím, o čem zpívá. Jazyku, který se nepodobá žádnému z nám známých, se porozumět nedá. Navíc nepředpokládám, že by její jazyk byl opravdu jazykem (se syntaxí, sémantikou, pragmatikou atd.). Tvrzení „že se jedná o tak prastarý jazyk, že pokud se nesnažíme mu rozumět, tak mu porozumíme“ považuji za blábol. Zpěv Anny Homler a velmi úsporný doprovod spolu však dobře korespondují, myslím, že absence srozumitelného textu nevadí a hudbě neubírá na působivosti.” (Milan Guštar, skladatel, organolog)

 

„Ovlivněn celkovým dojmem z hudebního videa ji vnímám jako praženu. Praženu, která sytí a kolébá. Jakoby ta slova byla svojí jednoduchostí a opakováním slovy ukolébavky, konejšení, ujišťování…“ (Vít Zdrálek, etnomuzikolog)