- Inzerce -

Celer & Machinefabriek: Maastunnel/Mt. Mitake; Numa/Penarie; Hei/Sou

Celer & Machinefabriek: Maastunnel/Mt. Mitake

Celer & Machinefabriek: Numa/Penarie

Celer & Machinefabriek: Hei/Sou

Machinefabriek (www.machinefabriek.nu)

 

Poprvé se Will Long a Rutger Zuydervelt potkali v Tokiu v listopadu 2010. Od té doby jsou stále v kontaktu a už od začátku plánovali, že jejich přátelství by mohlo zplodit nějakou společnou muziku. Spolupráce započala v říjnu minulého roku a hned měsíc nato byly na světě první dvě nahrávky. Virtuální spojení Tokio-Rotterdam začalo pracovat na plné obrátky. Významným vodítkem k pochopení pozadí společných nahrávek jsou obaly všech tří limitovaných sedmipalcových vinylů. Na nich jsou přetištěné staré pohlednice z japonských antikvariátů. A právě atmosféra starých „kolorovaných“ časů je možná podvědomě spojnicí všech, náladou poměrně různorodých tracků.

Začneme u prvního koláče Maastunnel/Mt. Mitake, kdy straně A věnoval svůj název tunel, který v Rotterdamu spojuje dva břehy Nové Mázy, zatímco opačná strana vinylu byla pojmenována po hoře nedaleko Tokia. Zatímco tedy první polovina desky atmosféricky klape v režii různě procesovaných nahrávek starého dřevěného eskalátoru (který je umístěn právě v inkriminovaném tunelu), tokijská zastávka má mnohem snivější charakter se zacyklenou nebesky cinkavou linkou. Prostřední nahrávka Numa/Penarie je „oblepená“ fotografiemi Jimbocho, universitní Tokijské čtvrti. Více umírněná dvojice pětiminutovek má atmosféričtější vyznění. Znovu postavená na field recordings z obou sídelních měst protagonistů jasně dokumentuje, že máme co dočinění s umělci, kteří pokaždé vedle experimentu nezapomínají ve svých ambientních nahrávkách na jemné, decentní vyznění. Poslední díl asfaltové trilogie Hei/Sou oba pánové považují za nejdotaženější. A mají pravdu. Obě skladby totiž nejsou postavené pouze na ambientních kolážích z nalapaných zvuků, ale pohání je jemnými lupanci spředený rytmus, který skladby ihned posunuje do nové roviny.

Navíc, a to je potřeba u této trilogie doplnit, kupující dostane mimo sedmipalcové vinyly i možnost ke stažení šesti videí z dílny Marca Doumy. Ke každé skladbě jedno.


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.