[che]: Rub a to
vlastní náklad (www.radimbabak.cz)
Éterické intro zachumlané v syntetizátorovém oparu usazuje posluchače do sedačky potemnělého kinosálu v očekávání nečekaného. Duo [che] hned v první minutě naznačuje, že by při své instrumentální a skladatelské zručnosti i aranžérském citu klidně mohlo natočit soundtrack k hollywoodskému celovečernímu trháku. Už v minutě druhé však ukazuje, že má na práci něco lepšího. Zvedá posluchače ze sedačky, profackuje ho několika nelibými tóny a popostrkuje ho do vedlejšího sálu, v němž je místo oku lahodících pohyblivých obrázků k vidění absurdní kabaret plný rytmicko-melodických kotrmelců, při nichž hercům jakoby mimoděk vypadávají z rukávů slova a slabiky.
Akordeonista Radim Babák a mnoha dalšími instrumenty disponující houslista Tomáš Vtípil svou produkci, jistě s určitou mírou nadsázky, popisují jako „akustický hardcore šanson“. Ostatně nadsázka spolu s ironií a různými druhy slovních hrátek patří vedle jejich muzikantských výkonů k tomu, co je na [che] nejpozoruhodnější. Výraz „akustický“ již můžeme z oné definice klidně vypustit, neboť na posledním albu Rub se vyskytují i nástroje pod proudem, jmenovitě syntetizátor a baskytara. A „hardcore šanson“? Formálně má tvorba [che] kromě šansonu asi nejblíž k alternativnímu folku, avšak dál už raději pozorujme bez nálepek – nejen že zjednodušují, ale navíc vždy něco zakryjí, leckdy i cosi podstatného.
Jedinečnost této hudby spočívá v tom, s jakou samozřejmostí a lehkostí autoři přeskakují z jednoho kontextu do druhého, z jedné nálady do jiné – posluchač za nimi jen vlaje, nemaje se čeho chytit – jak v hudbě, tak textech. Všudypřítomná nepředvídatelnost souslednosti slov, zvuků a hluků ho brzy zbaví zvyklostí a očekávání, která jsou zde jen na překážku. Je možné za tím hledat inspiraci aleatorikou či dadaismem, mnohem lepší je ale vypnout logické obvody, nastražit uši (aby vám neunikly takové zvukové detaily jako je třeba kmitající čepel kuchyňského nože) a pobaveně kroutit hlavou nad Babákovou slovní ekvilibristikou – od slovosledních přesmyček typu „Nebudu pískat jak mi tančí“ po oxymoróny: „Budu klidný budu hodný, vodorovný vodorovný, zbaven všech zlozvyků, nutností života, napíšu libreto pro němou operu“.
Rozpustilé taškařice a slovní hříčky jako “Du tam du tam du tam… Ani nedutám.“ střídají „balady“ s hlubšími, až existenciálními texty: „Život ve skleněné kouli. Při pokusu o krok sklouzáváš po stěnách zpět. Neprší tady, ani průvan tu není. Cítíš jen zimu nebo horko. Není důvod veselit se, není důvod k pláči“. [che] ale umí využít i minimalistických postupů, například v skladbě Dostal přidáno natahují na cestě za (vzhledem k názvu skladby) překvapivou pointou posluchačovu trpělivost hudebně-textovými ostinaty: „Putoval cestou.. až po ní došel.. na křižovatku.. a to mu přidalo… na zmatku“. Skladba Pohled zas na podkladě epilepticky rozkmitaného hudebního doprovodu přináší mrazivě-groteskní obraz: „Stroboskop bliká, človíčci sebou trhají, každý má v očích úžasné zítřky“.
[che] jsou mistři dobře míněného klamu a jednoduchého, přesto neprvoplánového humoru. Už jen obal alba Rub a to, vyrobený z recyklátů starých CD, je sympaticky propracovanou, lehce matoucí skládačkou. Podobný efekt má i jejich tvorba, prodchnutá velkou dávkou nevyzpytatelnosti a absurdity, až z toho posluchač chvílemi neví, kde mu hlava stojí. A ono je občas příjemné ji na chvíli postrádat.
Ukázka zde: https://soundcloud.com/tom-vt-pil-1/du-tam-from-album-rub-a-to
