Chrup je český noisový umělec techničtější aury, který se na scéně vynořil teprve nedávno, ovšem na těch několika koncertech, jež stihl odehrát, si získal pozornost svými ručně vyráběnými hlukovými nástroji. Pro první řádnou nahrávku, která je bez překvapení živákem, si však zvolil cestu splitka s ekvádorským duem Pole Dancing Madre Teresa, to vše na CD zcela vlastním nákladem.
Co se týče jihoamerické noisové scény, příliš známých jmen si nevybavím (snad jen Vlubä a Autoboneco+<). To je však dosti podobné jako u metalu a punku, když je pak totiž možnost vidět takové kapely naživo a posléze si poslechnout desky, nezřídka nevycházíte z překvapení. Vznikají tam totiž pekelné věcičky, třebaže se nijak zvlášť do obecného povědomí nám ve střední Evropě (nejspíš) nedostávají.
S tímto vhledem jsem zpočátku přistoupil i k PDMT, jejichž živák na youtube je slušně drásající rámus.
Na splitu s Chrupem se jedná o randál založený na vokálech prohnaných krabičkami jako delaye a distorze. To je de facto ta nejjednodušší „škola“ noisu zprofanovaná především japonským mistrem Masonnou, v rámci které chudou formální strukturu nahrazuje maximální náboj, emoce a agrese. Zkreslený a naechovaný řev v podání Uruguayců je na počátku nahrávky až ostentativně nekreativní, záhy se za takto zbudovanou amuzikální harsh zdí začnou zjevovat i další elektronické ruchy, které zvýší pozornost a zájem. PDMT však tento elementární nápad louhují po celou jedenáctiminutovou stopáž a třebaže se hluky a ruchy lehce stupňují a vybarvují, přičemž vokální teror nabírá delších intervalů a nakonec jede už jen zpětná vazba, ničivé energie není zrovna přetlak. Z hlediska zvukové stopy to jako celek působí uspokojivě, nedostane vás to ovšem do pomyslného noisového transu. Řekněme průměr, ale zase nikoliv ztráta času.
Živák z nepálského Kathmandu od Chrup začíná rovněž nadějně. Ovšem domácí hlukový přeborník dokáže po celou stopáž podobné délky jako PDMT servírovat velkorysou paletu pisklavých ale přitažlivých výpadů, hutných stěn, různých vysekaných sekvencí či efektových vibrací. Nevíte, co přijde příští sekundu, ale cítíte stálý vývoj zvukového pásma. V uchu mi přitom začalo píchat už po dvou a půl minutách. Na závěr navíc přichází utlumení páteřní hlukové vrstvy a Chrup se pouští do pištivých kovově vrtavých zvuků za pouze letmého dunění v pozadí. Spokojenost.
Pak je tu ovšem třetí track, kdy si to pánové dají spolu (respektive bez vysvětlení, jak k této spolupráci došlo). Ten mi ze začátku zní, jako kdyby Chrup jednoduše pokračoval ve svém setu. Postupně sice vycítíme, že je tam zapojených víc hlukových součástek, ale dle mého soudu toho není zas tolik, aby z tracku byla cítit nějaká výjimečnost uměleckého setkání. Vyloupnout z toho hlasitější vokální primitivismus PDMT, to bych si v tomto případě dosti užil. Paušálně ale vlastně platí to samé jako u Chrupovy stopy – drtí vás krajně nepříjemný a všudypřítomný zvuk, pípání se občas ozve nádherně čistě a zavrtává se citelně hluboko do mozkových blan.
Celkové barevnosti splitu sice lehce ubírá fakt, že se jedná o vesměs stejná pásma hlukových vibrací ve frekvenčních dálavách, ovšem jako plusový bod pro nahrávku zase působí dosti čistá a zvukově naplněná práce. Chrup jako projekt sice nehraje dlouho, ale tady dává poznat, že za starými domácími přeborníky typu Napalmed či Der Marebrechst příliš nezaostává. Jinak pro úplnost nahrávka obsahuje přesně 0% melodie, tedy nic pro sezónní hlukaře. A cédéčko je i s poděkováním, takže vlastně zcela srdíčková záležitost.
Chrup / Pole Dancing Madre Teresa split
www.chrup-noise.simplesite.com